Double Trouble HP-FF

Krycí jméno Sparkle

Nastal ten všemi tak velice očekávaný pátek. Den rozhodnutí o soupeřích k účasti v boji o pohár tří kouzelníků. Stejně jako jindy jsem se oblékla, učesala a navoněla mým oblíbeným parfémem.

Před velkou slávou nás ale čekal další den vyučovacích hodin, pár poslednićh před víkendem. Dorazila jsem do učebny na jasnovidectví a padla do zadních velmi pohodlných sedacích pytlů. Měla jsem v plánu se trochu prospat, jelikož to ve včerejší noci nebylo moc možné. Za mě si sedly dvojčata a mně bylo jasné už teď, že se nevyspím. Brzy jsem ovšem ale zjistila, že toho vůbec nebudu litovat. Ten rozhovor rozhodně stál za to.

"Georgi?"

"Jo Frede?"

"Asi jsem se zamiloval." řekl lehce.

"Co to zase blábolíš?" zeptal se zmateně a k tomu pobaveně jeho bratr.

"Včera za mnou přišla na astronomickou věž. Chvíli jsme si povídali a pak se zviditelnila a políbila mě. Bylo to jako bych líbal anděla. Ale utekla. Jediné co jsem viděl byly její hnědé vlasy."

"Frede říkal jsi, že je to metamorfomág, ona své vlasy dokáže změnit na denní bázi."
On mě viděl? Sakra..

"Nebudeš mi věřit co se stalo pak. Mcgonagallová na mě skoro jako kdyby až čekala ve společence ale byla nějaká jiná. Moc milá a chovala se jako..."

"Jako by měla něco za lubem? Bože Frede! Ty to opravdu nevidíš? Pěkně jsi ro na ni namotanej, bratře. To nebyla Mcgonagallová, koho jsi viděl ale právě ona. Vážně klobouk dolů, je fakt třída." zasmál se.

"Počkej vážně myslíš.."

"Brácho určitě to byla ona."

"Připomíná mi trochu Sparkle."

Se zavřenýma očima téměř úplně vyčerpaná jsem stále dávala pozor.

"A když už jsme u toho, tak co ty Sparkle?" zeptal se George Freda.

Kdo je Sparkle?

"Nekřič, ještě tě uslyší."

"Vždyť spí buď v klidu."

Mluví o mně?

"No dal jsem jí ten dárek ale nemyslím si, že by poznala od koho je."

"No však o to šlo ne? Musíš pak zajít za ní do Havraspáru."

"Jo já vím. Měl bych."

Naštvala jsem se, byla to nějaká holka z Havraspáru. Zase už to dělá. Ale ne! Rozzuřenou mě to natolik vykolejilo, až jsem ztratila kontrolu nad svými emocemi, a tak i tedy nad svou metamorfomáckou stranou. Lehce jsem pootevřela jedno víčko a viděla přesně to, co jsem vidět nechtěla. Mé vlasy, které se postupně přebarvovaly na tmavě modrou. Dvojčata byly momentálně velice zabrání do vlastního rozhovoru, možná natolik, že si změny ani nevšimli. Možná.

"Hele Kasey? Kdy jsi si obarvila vlasy?" zeptal se mě George

Začala jsem se protahovat, hrála to divadýlko, že jsem se právě probudila a pak se na oba otočila.

"Včera večer. S holkama. Padma mi je barvila, kdyby to nebyla modrá, ani si nevšimneš, jako vždy." usmála jsem se nevinně.

"Vypadají super." řekl Fred a já jeho odpověď úspěšně ignorovala. V tu chvíli mi došlo co jsem si to vlastně způsobila. Nošení této barvy minimálně týden, abych nevzbudila pozornost, kterou jsem stejně nikdy neměla.

Fredův pohled

Probíhala zrovna hodina Jasnovidectví, v které jsme si povídali o Kasey. Ano říkali jsme jí Sparkle, protože jsme nechtěli aby o něčem věděla. Měl jsem ji rád a to hodně ale po tom incidentu z minulého roku se to celé sesypalo, jako domeček z karet. Poslední dobou se mi ale začíná nějak ztrácet z hlavy, a to jen kvůli té dívce. Dívce ze včerejší noci, co mě políbila. Je tak jiná a přitom mi přijde, jako bych ji znal už roky. Nebála se a uměla se prosadit. Byla svá a trošku poberta jako já a George, to jsem na holkách miloval...

"Pokud mi neřekneš, kde je, zabiju tě!"
Zakřičel jsem na Malfoye.

"Nemůžu ti to říct. Ona mi věří a já jí. Nikdy bych ji nezradil! Narozdíl od tebe a to už podruhé! Je to moje rodina!" Zakřičel na mě. V té chvíli zalapal po dechu. Uvědomil si, co řekl. Nápovědu. Sice nechtěně ale dal.

"Ona je s tebou příbuzná? Je čistokrevná?" Zeptal jsem se s pozvednutým obočím.

"Ano." Zašeptal poraženě a já se rozběhl ji najít. Vše co jsem potřeboval k jejímu nalezení, jsem právě dostal, a to jsem nehodlal pozbýt. Pohled jsem smeřil na Pansy, která stála vedle něho. Ta mi tohle tvrzení lehkým kývnurím odsouhlasila a v tu chvíli jsem byl rázem pryč.

"Haló? Hej Frede! Fredericku Weasley vzbuď se!"

Otevřel jsem oči a viděl ty její, v kterých se odrážel strach. Ale proč strach?

"Co se děje?" Zeptal jsem se zmateně.

"Musel jsi usnout, všichni už jsou pryč." Hodila po mě znechuceným pohledem. Byli jsme tady sami.

"Kde je George?"

"Musel jít, zavolal si ho Brumbál."

"A mě...?"

"Ne tebe ne." Přerušila mě.

Pohled Kasey

"Tak už pojď další hodina už začala." Chytila jsem zmateného Weasleyho a šla s ním směrem k východu.

"Počkejte ještě." Řekla chraplavým hlasem profesorka Trilóniová. Oba jsme zastavili a otočili se za ní.

"O čem pak se ti zdálo milánku?"

"O mě a Georgovi ." Odpověděl.

Lže.

"A jsi si jistý? Ať už to bylo cokoliv, promlouvala k tobě tvá budoucnost." promluvila pomalu a potichu až mi přejel mráz po zádech.

V jeho tváři se najednou objevil zděšený výraz.

"Omlouvám se ale my už musíme jít na další hodinu. Nashledanou příště!"

Zachránila jsem ho a on se na mě děkovně podíval.

"Není zač. A mimochodem o čem se ti zdálo? Kápni božskou." Odpověděla jsem mu, aniž by něco stihl říct

"Hádal jsem se s Malfoyem ale nevím o čem." Z jeho výrazu šlo poznat, že mi neříká všechno. Zase. Nechala jsem to být, už to není jako dřív a já se nehodlala dál angažovat.

Doběhli jsme na další hodinu, kterou byla historie. Profesor tohoto předmětu byl nudný, starý duch, jehož oblíbenou výukou byly dlouhé výklady. Takže když jsme se připlížili dovnitř a posadili se do volné lavice, ani si nás nevšiml, natož aby nám věnoval pozornost.

"Teď už zase můžeš spát." Šeptal aby ho duch neslyšel. "A jako poděkování ti věnuji mé rameno, jako polštář." Usmál se a já se jen na něj přiblble podívala.

"Dík Weasley" zívla jsem "Jsi fakt hrdina."

"To mě těší my Lady."

"Ale nic to nemění na tom, že jsem na tebe naštvaná. A neříkej mi Lady."

"Vždyť ne." řekl už trochu smutněji.

Po pěti sekundách, co jsem si ustlala na jeho rameni, jsem usnula.

Běžela jsem venku po louce a 'omylem', za účelem najít vlčí mor, zabloudila do Zapovězeného lesa. Uviděla jsem fialovou rostlinku dlouhou asi 45cm a hned se pro ni vydala. Z hlubokého lesa se ozýval cval kentaurů a vytí dravé zvěře. Tohle rozhodně nebylo místo, kde byste se chtěli v noci poflakovat sami. Poslední přísada do mého lektvaru a teď přímo předemnou. Popadla jsem ji a urychleně se vracela zpátky...

Probudila jsem se a vedle mě seděl Fred, který také musel usnout. Až teď jsem si všimla, že se neopírám o jeho rameno ale o jeho hruď. Rychle jsem vstala, až jsem ho tím také probudila.

"Frede měli bychom jít." Usmál se a následoval mě.

Proč se toho za posledních pár dní tolik změnilo? Neměla bych zapomínat na to, co udělal.

/*