Mlha nad hvozdem

Kapitola 14.

Svižně vyběhl schody do prvního patra a rozhodně se nehodlal zdržovat klepáním a čekáním, až ho jeho bratr pozve dál. Prostě chytl za kliku, rozrazil dveře a vlítl do jeho pokoje. Ať mu Belda říkala cokoliv, byl vzteky bez sebe a bylo mu vcelku jedno, co mu na to jeho povedený bratříček řekne.

Faran seděl u stolu na židli, nohy buransky hozené na stole a ..... přepočítával peníze! Fimurovi ten pohled v první chvíli vyrazil dech. Protože jich bylo poněkud víc, než kdy mohl jeho rozmařilý a líný sourozenec vydělat.

„Neumíš klepat," zařval Faran, protože se samozřejmě lekl. V mžiku měl nohy dole, prachy hodil na stůl a postavil se proti Fimurovi jako rozzuřený býk.

Fimur chvíli stál a jen civěl na ten stůl, kožený měšec naditý stříbrňáky až po okraj, a pak se podíval na svého bratra, který se od stolu nehnul ani o píď a vztekle se na něj šklebil. Chvilku to trvalo, než si všechno poskládal dohromady, ale nějak mu teď začínalo být jasné, proč ho ti dva chlapi zmlátili a pak ho chtěli zabít. Pravděpodobně chtěli zpět svoje peníze. Tyhle peníze, které se válely na stole v pokoji jeho bratra.

„Co sakra chceš?" zavrčel Faran na Fimura, který se konečně vzpamatoval ze šoku. Chtěl toho hodně, jen přesně nevěděl, čím má vlastně začít.

„Odkud máš ty peníze," vydechl nakonec vztekle. Bylo mu naprosto jasné, že takovou hromadu peněz si jeho povedený marnotratný bratříček nemohl jen tak vydělat. I když předpokládal, že mu bude zřejmě tvrdit opak.

A taky že jo. „Vydělal jsem si je, co si myslíš," zavrčel na něj Faran a šklebil se dál. Pohrdavě a znechuceně, tyhle svoje dosti odpudivé grimasy, kterými častoval svoje okolí, měl perfektně nacvičené.

„Takovou hromadu peněz sis nemohl vydělat, nekecej mi, Farane. Tohle bys musel šetřit celé roky, a co si budeme povídat, to ty nedovedeš, protože všechno prochlastáš a prohraješ," odsekl mu Fimur a sledoval, jak jeho bratr shrábl peníze se stolu a nasypal je zpátky do měšce.

„Copak? Závidíš mi? No jo, ty jako ubohej strážce si asi tolik nevyděláš. Chudý město, chudý lidi," ušklíbl se Faran s opovržením, zavázal ten obrovský naditý měšec a hodil ho na postel. Otočil se zpět k Fimurovi a v jeho obličeji nebylo nic než pohrdání nad jeho bídným a nuzným bratříčkem.

„Měl bys být rád, že jsme přežili a mohli tady zůstat. Ale ty si nevážíš ničeho, všechno okolo sebe jen ničíš a všem lidem kolem sebe ubližuješ," vykřikl Fimur, ale svého bratra z míry nevyvedl. Hádky, ty byly jeho a dokázal v nich s klidem plout jako ryba ve vodě.

„Ale, no tak, bráško, nerozčiluj se. Nemusíš mi to závidět," rozchechtal se a Fimur zrudl vzteky.

„Nic ti nezávidím. Farane, já chci vědět, odkud máš tolik peněz," nedal se odbýt, ale jeho bratr si stejně vedl dál svou. „Říkám ti, že jsem si je poctivě vydělal. Jen prostě musíš vědět, kam jít. A některý bohatý ženský si rády zaplatí za dobře odvedenou práci," řekl úlisně a Fimurovi se zvedl žaludek. „Jsi hovado," pravil svému bratrovi, ale to pro něj byla spíš lichotka.

A stejně mu nevěřil. „Víš co, nevěřím ti. Nevěřím ti, že sis takovou hromadu peněz vydělal a už vůbec ne takovým způsobem, jakým mi tady tvrdíš," odfrkl Fimur, „naopak, víš, co si myslím? Že ty peníze možná patří někomu úplně jinému, co ty na to?" Oči jeho bratra se na moment zúžily do malých škvírek a prohlížel si ho jako jestřáb malou myšku. Myšku, kterou si chce ulovit a sníst. Trochu z něj šel najednou strach, ale Fimur se ho nebál.

„Nevím, co tím myslíš," odsekl nevrle, ale Fimur vycítil, že na moment ztratil tu jistou půdu pod nohama. Trefil se, ale jeho bratr to na sobě nechtěl nechat znát. Poprvé, když ležel ještě zbitý v posteli, měl Faran výhodu. Ale teď? Řekne mu do očí pravdu?