Mlha nad hvozdem

Kapitola 38.

Fimur ani nepátral po tom, kdy Gar odešel z jeho pokoje. Zda to bylo brzy ráno nebo během noci. Vyspal se do růžova, probudil se šťastný, spokojený a s odřenými koleny, což byla malá památka na včerejší koupelnový zážitek. Arda ho v kuchyni při snídani pochválila, jak už dobře vypadá, tedy už není hubenej jako lunt, a Fimur jí potěšeně poděkoval, protože to bylo částečně i díky její péči a skvělé kuchyni. Dopoledne strávil v Garově pracovně, kterou shledával příjemně útulnou pro odpočinek i hříšně erotické myšlenky, které ho stále vedly do včerejšího večera. Ani se tentokrát na čtení moc nedokázal soustředit. A ve skrytu duše doufal, že Gar dnes opět dorazí dřív a těšil se na jeho návrat jako dítě na pohádku před spaním.

Bylo pravé poledne, když ho Arda zavolala do kuchyně k jídlu. Po cestě nasál tu libou vůni pečeného masa, polechtala ho v nose tak, až se mu začaly sbíhat sliny. S chutí zasedl ke stolu, ale těšit se z výborného gurmánského zážitku v podobě výtečného oběda paní Ardy dlouho nemohl.

Protože návštěva, která o pár chvil později vstoupila do Garabanova domu, mu vzala chuť k jídlu i radost z předchozích dnů.....

Vlastně se to stalo hrozně rychle. Slyšeli jen náhlé bouchnutí domovních dveří, hlasitý dupot se rozlehl po celém domě a silné mužské hlasy na sebe pokřikovaly, ozývalo se otevírání a zavírání dveří. Než stačili zareagovat, s třaskavým bouchnutím se rozlétly i dveře kuchyně a Fimur s Ardou leknutím nadskočili. Vysoký voják v tmavě zelené uniformě, který vstoupil do místnosti, se zarazil, přísně si je prohlédl a pak se vytratil zpět na chodbu.

„Ten kluk je tady, pane," slyšel ho Fimur a než v něm stačilo hrknout strachy, do místnosti vešel vysoký šedovlasý muž. Vysoký, urostlý s hrdým postojem, skvostně oblečen, na sobě tmavý brokátový kabátec a zimní plášť v tyrkysové barvě s bílým kožešinovým límcem, zlatě vyšívaný, vysoké boty a strohým výrazem v ostře řezané tváři s bílým plnovousem.

A zatímco Fimur na něj překvapeně zíral, paní Arda vyskočila od stolu, lehce pobledlá a honem se začala uklánět.

„To je nám ale vzácná návštěva, pane, váš syn ještě není doma, pane, přijde až večer," breptala nervózně, ale tomu muži s přísným výrazem nestála ani za jediný pohled.

„Vím to," zahřměl domem jeho hluboký hlas a Fimurovi vypadla strachy lžíce z ruky. Pomalu vstal od stolu. Došlo mu, že ona „vzácná" návštěva je určena jemu. Jen ještě neznal její důvod.

„Nechte nás o samotě."

Arda překotně vycouvala v poklonkách z kuchyně, vojáci postávající na chodbě zavřeli jako na povel dveře, a Fimurovi se stáhl žaludek. Zůstal tam s tím odměřeným a příkrým šedovlasým mužem sám a cítil, jak ho polévá mrazivý pot. S respektem a určitou dávkou bázně si muže před sebou prohlédl a opravdu, jistá podoba s Garabanem tam byla. Sám vrchní rádce krále Tarwenda se uráčil vstoupit do domu svého nejmladšího syna. Ale srdečná návštěva to být neměla a Fimurovi stačil jediný pohled na jeho zamračenou tvář, aby mu došlo, že to žádný přátelský rozhovor nebude.....

„Vy jste ten posel od prince Arlena?" zeptal se Fimura, jeho tvář zarostlá umně střiženým plnovousem byla chladná a kamenná. Nebyla v ní ani špetka citu či náznak dobroty.

„Ano, pane," hlesl Fimur.

„Nevypadáte nemocně," prohlédl si ho Garův otec od hlavy v patě a propíchl ho pohledem, ze kterého Fimurovi přeběhl mráz po zádech. I vzduch v místnosti náhle zhoustl a ztěžkl.

„Už je mi lépe, pane," přiznal se, ale žádná velká odezva se nekonala.

„Tak co tady ještě děláte?" uhodil na něj příkře muž a Fimur cítil, jak se mu lehce roztřásla kolena.