Mlha nad hvozdem

Kapitola 46. - KONEC

Nakonec to dopadlo tak, jak Fimur předpokládal, tudíž velmi dobře.

Gar se od prince vrátil v poledne, tak dlouho trval jejich vpravdě diplomatický rozhovor a Fimur se opravdu nemýlil. Arlen byl nadšený, že je Gar zpět ve městě a bez jakýchkoliv námitek souhlasil jak s Garovým místem velvyslance, tak i místního léčitele. Však ho jeho město už několik měsíců postrádalo. Vážně si spolu pohovořili a Gar byl s výsledkem navýsost spokojen.

„Ještě si budeme muset s princem pár věcí upřesnit, to bude ještě nadlouho, než doladíme všechny detaily," pravil Fimurovi důležitě po svém návratu, když si sedal ke stolu, a spravil ho o celém jejich předlouhém rozhovoru.

„Vidíš, říkal jsem ti, že Arlen bude rád," odpověděl mu Fimur spokojeně, a nalil mu vrchovatý talíř polévky. Gar se s chutí najedl, pochválil Fimurovo kuchařské umění a pak si šel na chvíli odpočinout k Fimurovi do pokoje. Však je ještě čekala spousta práce.

Aby ne, když Fimur musel ještě nachystat Garovi jeho pokoj. Měl se co otáčet, zametl, zatopil v krbu, povlékl mu čistě postel, i když si byl nebyl přesně jistý, kde vůbec bude Gar chtít večer spát. U sebe nebo u něj? Honem zahnal ty hříšné myšlenky, které se mu honily hlavou a raději se soustředil na práci.

„Takhle mi to úplně stačí," pochválil ho Gar, když po krátkém odpočinku vstal a šel se podívat, co Fimur vlastně kutí. Vyleštil snad každou píď v jeho pokoji, ale nemohl se zbavit dojmu, že na Gara je to opravdu až příliš chudé a ubohé.

„Vážně víc nepotřebuju, i když....asi si nechám co nejdřív udělat větší postel. Takhle je pro nás dva vážně moc malá," dumal nahlas a Fimur už zase zčervenaly tváře. Gar mu věnoval jedno políbení, nebyl by to on, aby ho trochu nepoškádlil. A pak mu ještě objasnil, co má vlastně v úmyslu s jeho domem.

„Ty jsi tu doma a já jsem tu vlastně jen host. Ale aby to nebylo tak nápadné, což nebude, protože žádný jiný dům tady ve městě k pronájmu není, jak mi princ potvrdil, tak si ho oficiálně od tebe pronajmu. To jen tak, aby lidi neklevetili," přemýšlel Gar nahlas, Fimurovi to připadalo docela rozumné a bez okolků to Garovi odsouhlasil. I když žádné velké klevety a drby nečekal, jistota je jistota.

A když bylo pozdní odpoledne, tak, jak Gar říkal, opravdu dorazil plně naložený povoz s jeho věcmi. A s Perennem, což bylo pro Fimura takové další malé překvapení. Garův dlouholetý druh ve zbrani se rozhodl, že bude následovat svého pána a ve městě si najde nějakou práci. A když už tu byl, přiložil pořádně ruku k dílu a pomohl všechno Garovi a Fimurovi nastěhovat do domu. A že to bylo požehnaně věcí. Nějaké to oblečení, samozřejmě, ale hlavně si sem Gar nechal přivést celou svoji pracovnu. Nejen svůj pracovní stůl, k němu židli, to úžasně pohodlné křeslo i se stolečkem a dýmkou. A samozřejmě i svoje knihy, všechny ty sáčky, pytlíčky a lahvičky plné bylinek a prášků, to vše pečlivě zabalené a uložené do velkých beden, aby se během náročné a dlouhé cesty nepoškodily.

Víc vlastně ke spokojenému životu nepotřeboval. Svoje knihy, svoje bylinky – a Fimura.

Perenn se s nimi večer rozloučil, prý bude nějakou dobu pobývat v Dolním hostinci, než si najde nějaké lepší bydlení. Pak se nenápadně poptal, jestli u prince pořád pracuje to hezké okaté děvče, slíbil jim, že se zítra staví, pomůže jim s vybalováním a stěhováním, a pak kvapně odešel. Asi měl taky nějaké důležité vyřizování.

„A co paní Arda a Cedrik?" uvědomil si najednou Fimur. Své věrné služebnictvo musel Gar zanechat v královském městě a bylo vidět, že ho to mrzí.

„Sebou jsem je vzít nemohl, bohužel. Oba mají na rozdíl od Perenna ve městě rodinu. Však oni si nějakou práci najdou, té je u nás vždycky dost," objasnil mu Gar posmutněle. Ano, bude se mu stýskat, však Arda mu věrně sloužila od jeho návratu ze studií a Cedrik také. Jen s těžkým srdcem se s nimi loučil.