Mlha nad hvozdem

Kapitola 21.

Nad Fimurem se tyčily tři postavy. Jeho šklebící se bratr, a ještě další dva neznámí, ale poměrně zavalití muži. Nestačil se ani nadechnout. 

„Chyťte ho," procedil zničehonic skrz zuby Faran a než se rozespalý Fimur stačil vzpamatovat z šoku, vrhli se na něj. Dva páry silných rukou ho přimáčkly k zemi a jeho bratr mu nacpal do pusy roubík. Marně se snažil vzpouzet a bránit, neměl proti nim sebemenší šanci. Neměl by ji, ani kdyby na ně byl připravený. Byli tři. A byli silní. A opilí, a z jejich alkoholem páchnoucího dechu se Fimurovi zvedl žaludek.

„Svázat," zavelel Faran. Převalili ho na břicho a jeden z těch mužů mu zkroutil ruce dozadu tak silně, až mu bolestí vyhrkly slzy. Spoutali mu ruce a nohy a nechali ho ležet na chladné podlaze potemnělé kuchyně. 

„To bylo rychlý," ušklíbl se první tlusťoch a ten druhý mu to odkýval. Zírali těma lesklýma podnapilýma očima na svázaného Fimura a Faran se spokojeně zasmál. 

„Tak to by bylo," uchechtl se a spokojeně si promnul ruce. Jeho plán se dařil. Tedy zatím.

„Jo a co teď dál?" zeptal se první tlouštík. 

„Jo, co dál?" zopakoval po něm druhý a Faran se potměšile usmál. „Na noc ho uklidíme do sklepa. A dál už víte, co dělat. Bude to tak, jak jsme se domluvili. Ráno tady budete, před rozedněním, rozumíte mi?. Dva pytle vyložíte a jeden...," kývl směrem ke svému ležícímu bratrovi, „...jeden naložíte. Ale musíte přijet ještě za tmy, než začne svítat, jasný," zavrčel na ty dva tlusťochy a oni tupě kývli.

Fimur, ležící na podlaze, je vyděšeně poslouchal. U všech bohů, co s ním chtějí udělat? Faran na ty dva jen kývl a oni ho popadli do svých masitých umaštěných rukou. Dveře od sklepa byly jen kousek od kuchyně, pár kamenných schodů vedlo dolů, do nejtemnější a nejchladnější místnosti v celém domě. Byla kamenná, studená, tichá. Hodili ho na zem jako pytel odpadu, ale při pádu se Fimurovi podařilo vyplivnout ten hnusný hadr, co mu jeho bratr nacpal do pusy.

„Farane," zaúpěl, „zbláznil ses? Co si sakra myslíš, že děláš?" Jenže Faran se začal jen smát. Potichu, jízlivě a úlisně, až Fimurovi přeběhl mráz po zádech. Přišel k němu a přiklekl k jeho ležícímu tělu. Jeho rozšklebená tvář vypadala ve slabém světle lucerny přímo démonicky.

„Já moc dobře vím, co dělám, bratříčku," usmál se na něj uštěpačně, „a mimochodem, Faran už není," zachechtal se a Fimur na něj vytřeštil oči. 

„Jak? Jak není," vysoukal ze sebe, ale jeho mysl mu ten nejčernější scénář už dávno předložila.

 „Prostě není. Faran bohužel utekl i s ukradenými penězi a slehla se po něm zem. Zůstane jen Fimur, naprosto zdrcen bratrovým činem a babiččinou nemocí tak moc, takže se nebude nikdo divit tomu, že se bude nějaký ten čas chovat divně. A pak, až bude klid, zmizí i on, navždy," zazubil se na svého bratra, který na něj němě zíral. Najednou mluvil tak slušně, až mu to trhalo uši. Další perfektně připravené divadýlko pro jeho okolí. Měl to očividně dobře promyšlené a naplánované.

„To ti neprojde, Farane, poznají to," zasyčel Fimur, ale jeho bratrovi to přidalo očividně dost zábavné. „Ale prosím tě, nerozeznala nás ani naše vlastní matka, natož ostatní. Budu si je jen pár týdnů držet od těla a pak zmizím," hihňal se, sám spokojen se svým plánem.

„Neprojde ti to, Farane, neprojde," vykřikl zoufale Fimur, ale Faran už bral do ruky ten nechutný kus hadru. 

„Promiň bráško, ale jeden z nás musí z kola ven," řekl, a ještě před tím, než mu nacpal znovu roubík do pusy, stačil ještě Fimur vyslovit posledních pár vět.