Všechno má svůj čas

Jak to všechno začalo

Jmenuji se Sabina Lipsová. Narodila jsem se 4. 4. 1994 ve Zlíně a jsem tedy beran. Vážím 59 kg, měřím pouhých 168 cm. Moje nejoblíbenější jídlo je pizza. Nejradši mám zlínské hokejové barvy- žlutá, modrá. Nejlepší kamarádi- Niky- ta chytrá, Šárinka- crazy, Pája- otravná, Verounek- vysmátá, Ondra- zlatíčko, Luky- dokonalý, Vojtíšek- boží hlas, Chris- bodyguard, Natýsek- nejvěrnější a Nella z Litvínova- malý rival. Mám oříškové vlasy s modrými konečky. S mamkou a mladším bráchou Liborem bydlíme v rodinném domku ve Zlíně. Mamka je doktorka na chirurgii. Brácha je začínající mladý zlínský hokejista. Taťku nemám, protože ho minulý rok postihla vážná nemoc a zemřel, jinak pracoval jako právník. Můj pokoj zdobí fotky s rodinou, kamarády, hokejisty, rally jezdci, youtubery a motivační citáty. Vedle mám pracovnu, která spíše vypadá, jako baletní sál. Měla jsem 2x zlomenou nohu z ranního bruslení. Škola docela dobrá, až na to, že jsem učitelka, protože mě nepřijali na žádnou výšku, neboť jsem na ně moc dokonalá. No vyhrála jsem 23x soutěže i ty nejvyší. Minulý rok visel můj plakát na Velkém kině, teď tam je Kašík a Okál. Tak to je pár informací o mně zbytek se dozvíte v příběhu.
~~

#39Libor nebo #39 je označení pro Libora Kašíka, aby se to nepletlo s bráchou.

~~
S bff si to velmi užíváme- nákupy, kino, buble tea, hokej, hudba, balet a memories. Když u byla zmínka o hokeji, tak vám povím, co se stalo minulý rok, který se točil jenom hokejem.
~~
Začalo to v roce 2013. Celý rok to vypadalo , že u to nedotáhnem do Play-Off. Byli jsme mezi posledními v tabulce, ale potom nastala éra Beranů, najednou začali vyhrávat zápas za zápasem a byli na 7 příčce. Jak začalo Play-off s Mountfieldem Hradcem Králové, tak šlo do tuhého, ale urvali jsme si semifinále s Oceláři, do kterého naskočil #39 Libor Kašík
~~

Během sezóny jsme li na Bowling, kde byli i Ševci- #39 Kašík, #81 Holík, #24 Zámorský, #64 Sedláček a #27 Honejsek. Měli jsme dráhy vedle sebe, takže jsme, jako by hráli- já s #39, Simča s #81, Nika s #24, Verča s #64 a Nella s #27. Když jsem měla hrát, tak jsem nehrála za sebe, ale za Kášu. Prostě hodím do vedlejí dráhy . "Já jsem nechtěla, promiň." " To nic ." Usmál se na mě. Zčervenala jsem a hrála ze sebe. Kámoky se mi začaly smát, uslyšeli to i kluci vedle a neudrželi se a začali se smát taky. Ok,why not?? Po hodině nás bowling přestal bavit a tak jsme si sedly do boxu. Kluci nám objednali drinky a my piva.