Všechno má svůj čas

Pravda

"Jo!" "A co?" "Zítra nejdu do práce, takže tu můžu zůstat přes noc." "Dneska v noci jsi má?" "Brzdi! Nejsme spolu tak dlouho, abych ti dala." "Ani tulení?" "To by možná šlo." "Nezajdem zitra na paintball?" "S kým?" "Holas, Sedlo a Urby s přítelkyní. Pokud by jsi šla taky, máš vzít kámošky." "Ok." Napsala jsem Nikči a Natce. Hned odepsaly a souhlasily. "A co za to, že půjdem s váma?" "Odvoz domů, protože paintball bolí." "Aha, tak nás křehké baletky vezmete na paintball. Asi nejsi normální?" "Lásko nejsem ." "Ale holky proti klukům!" "Okey, když vyhrajem zahrajete si s náma hokej, se mnou v bráně!" "A když my tak nám budete den sloužit!" "Platí, už se těším, jak vyhrajem." "Si jen myslíš, my, jsme to už párkrát hrály!" "Co budem dělat teď?" "Tak co třeba, výslech?"zeptala jsem se ho." "Okey, ale začínám." "Ale žádné zvrhlé otázky!" "Změníme pravidla, pokud neodpovíš dáš mi pusu!" "Tak už začni!" "Kdy jsi mě začala milovat a proč?" "3.března 2010, protože jsem v tobě neviděla jen nice hokejistu. Viděla jsem, co do hry dáváš. Svůj život, kdyby jsi mohl tak se v té bráně i rozkrájíš. Ty nejsi ten typ, který jde jen za slávou a modelkama. Ty jdeš, aby si tě tým vážil a tvá holka taky!" "Koho kromě mě miluješ?" "Jen tebe!" "Měla jsi někdy vážnější nemoc?" Na chvíli jsem zmlkla a rozhodovala se jestli mu to říct, ale nakonec jsem mu to řekla, protože by se pak vyptával. "Ano,ve 13 jsem měla ... leukemii. Všichni to viděli, že už nikdy nebudu baletka. Šlo to se mnou z kopce. Doktoři mi nedávali moc šancí. Celý rok jen v nemocnici, vyšetření, operace, chemoterapie a 4 zdi. To člověka změní, musí si na sebe dávat k*rva velký pozor. I blbá chřipka může všechno vrátit, ale jednoho dne jsem si řekla: Holka tohle vyhraješ, protože tě spousta lidí miluje a ty je nechceš vidět brečet na svém pohřbu. Vzchop se a bojuj, uvidíš pokrok! Od toho dne se můj stav zlepšoval. Změnilo mě to víc než jsem myslela. Žádný alkohol, tetování, prakticky nic. Teď zatím nic, ale stále se bojí, že se to vrátí. Po druhé bych to už nedala." Rozbrečela jsem se Liborovi na rameni a ani on nevydržel se suchým okem. "Promiň, na to jsem se neměl ptát! Nepřeju ti, aby se ta svině vrátila, kdyby se tak stalo budu tu s tebou!!!" Nedokázala jsem mu nic říct. Chvíli mě držel v objetí a pak padlo rozhodnutí. "Myslím, že výslech už nikdy nebudeme hrát." kývla jsem souhlasem. "Promiň nechtěla jsem, aby jsi mě viděl brečet, ale jinak to nešlo!" "To je dobrý, mohla jsi mi dát pusu." "Mohla, ale nechtěla jsem. Ty by jsi se potom vyptával." "Mám nového hrdinu! Nikoho, jako jsi ty neznám. Ostatní by vzdali boj, ale ty ne, vyhrála jsi!" "Věděla jsem, že mám pro koho žít. Čekal tu na mě někdo výjimečný." Z ničeho nic jsem usnula, Libor mě odnesl do postele, sundal mi kalhoty a zakryl mě dekou. Osprchoval se, převlékl a vlezl si za mnou do postele. Měl, co dělat, protože jsem se mu rozvalila po celé délce. Jemně mě odstrčil a lehnul si. Celou noc mě držel v objetí a jeho kamarád mě stále otravoval. No co už. Ráno jsem se vzbudila dřív než Libor. Já v devět, on až po mojem překvápku. Vstala jsem a šla jsem si do kuchyně uvařit čaj. Okolo 11 hodiny volali kluci, že už na nás čekají. Řekla jsem jim, že Libor pořád spí. Kluci mi poradili dobrý budíček. Měla jsem na něj nalít kbelík studené vody, tak jsem tedy i udělala. V koupelně jsem si napustila vodu a šla potichu za ním. Byl tak hodný, když spal. Polila jsem ho. "Áááááá."zakřičel přes celý dům. "Nemohla jsi mě vzbudit jinak?" "Mohla no, ale tohle tě probudí úplně.!" "Ty jedna potvůrko!!" Stáhl si mě k sobě. "Co kdyby jsme tam kluky ještě nechali? Mají tam holky, můžou aspoň flirtovat." "Okey." Asi ještě hodinu jsme leželi v posteli. Po hodině jsme se konečně oblékli a jeli na paintball.
~~~
Už na nás čekali. Libor jim vysvětlil, proč to tak dlouho trvalo. Začali nám vysvětlovat pravidla. Vybavili nás, holky měly žluté kuličky a kluci zelené. Po půl hodině holky vyhrály.  Kluci museli nadcházejí den sloužit! Libor mě stále přemlouval, abych s ním šla k němu, ale nepřemluvil. Spíš já jeho. Po tréninku k nám přijel.

Doufám, že se líbí. Díky za přečtení.
#39