Všechno má svůj čas

S kým se mi ztrácíš

   Vzbudila jsem se, koleno moc nebolelo. Probrala jsem se a šla do kychyně. "Dobré ráno."- Vojta. "Dobré." Nalila jsem si kafe do hrníčku a sedla si vedle Vojty. "Co noha?" "Už to tolik nebolí." "Dneska to ještě zamotáme a zítra už jen zalepíme náplastí." "Okey." Vypila jsem si kafe, sundala obvazy a šla hodit rychlou sprchu.  "Můžu?" "Hmm." Vojta mi vymněnil polštářky a obvazy. "V kolik jdeme dneska zkoušet?"Ozval se Luke z kuchyně. "Hned, co dojde zbytek a jedeme mojim autem." Kluci se přiřítili, nasnídali se, převlékli jsme se a jeli do studia. "Dneska začneme S kým se mi ztrácíš. Ty kroky nebudou tak přesné, ale budu se snažit." "Po zkoušce jdeme na oběd a platím."- Ondra. "A já s Lukym jdeme potom do cukrárny." "Co my?" "Máte volno." "Yes."- Chris. Začali jsem tancovat. Nebylo to pro kluky moc namáhavé, už jen proto, že je to pomalá písnička. Luke byl úplně zraněný až skoro plakal.
Z Lukyho pohledu:
   Ta písnička mě ničila, vystihovala stav mezi mnou a Sabčou. Po celou dobu jsem se díval jen na ni, na tu dokonalou osobu, kterou nemůžu vlastnit, jen okukovat a potichu závidět. Měl jsem být rychlejší a nebýt poseroutka, teď toho lituju. Můžu jen doufat, že se s #39Liborem šíleně pohádá a rozejdou se. Vlasně bych teď na ni ani neměl myslet, ale je dokonalá, jen co dojedeme choreografii tak si musím najít holku a zapomenout na to, co cítím k Sabince. I can' t stop loving you!
Ze Sabčiného pohledu:
   Slzy v očích a blbý pocit v srdci, ale nevím proč. Ve dvě jsem to musela ukončit, kvůli noze, klukům, Lukymu, slzám a citům. Oblíkli jsme se. "Kluci jeďte já potom dojdu, musím si ještě zavolat." Popravdě jsem nikomu nevolala, ale sesunula se po zdi a rozbrečela se. Uslyšela jsem kroky, utřela si slzy, no na víc jsem se nezmohla. Dívala jsem se jen na svoje boty, ucítila jsem něčí ruku okolo mojich ramen. "To jsou slzy kvůli mně?"- Luky. "Hmm." "Já ti za to nestojím." "Jen kdybys věděl kolik nocí jsem kvůli tobě proplakala." "Radši to ani nechci vědět. Já se snažím, ale je to těžké, když jsme spolu pořád." "Tím mi chceš říct, co?" "Že jen, co odjedeš pokusím se odmilovat, to nejhorší na tom je, že s námi jedeš na tour." "Když miluješ tak to nejde ze dne zapomenout na ni." "Aspoň se pokusím. Vím, že jsi pro mě nedostupný zboží." "Proč jsi mě políbil?" "Byla jsi tak bezbraná, ale proč jsi mě nezastavila?" "Líbilo se mi to." To zaskočilo i mě. "Libor ti tolik nedá?" Na to už jsem neměla sílu, no tak jsem se zvedla šla.
Luky:
   Sám jsem nemohl uvěřit tomu, co řekla. Sebrala se a šla. Chvíli jsem to rozdýchával a šel za zbytkem party. Když jsem tak šel, přemýšlel jsem nad náma. Nevnímám okolí, jdu si svoje, svůj vlastní svět plný citů a špatných domněnek. Sakra chlape, vzpamatuj se, Sabča není jediná holka na světě.  Nedívám se před sebe a narazím do osoby. "Strašně moc se omlouvám."
Sabča:
   Utekla jsem ze studia, ale musela jsem zpomalit, protože mi luplo v koleni. Vzpomněla jsem si, že mám zavolat pro výsledky testů. Vytočím číslo a hned mi to berou. "Dobrý den, tady Sabina Lipsová. Dneska jsem si měla zavolat pro výsledky testů." "Ó ano, slečna Lipsová. Vše je v pořádku, všechno je v normě." "To jsem ráda, děkuju." Ještě něco se z mobilu ozvalo, ale to jsem už neslyšela, protože mobil a já jsme letěli na zem. "Strašně moc se omlouvám." Jsem uslyšela. Podívala jsem se na tu osobu, která se ke mně skláněla. Jeho kožíšek z kapuce mu padal do obličeje, ale poznala jsem ho. "Lukáši?" "Sabi!" "To mně tu necháš zmrznout?" Usmála jsem se na něj. Natáhl ke mně ruku, vzala jsem si mobil a on mě vytáhl až jsem mu spadla do náruče. Odtáhla jsem se od něj a podívala se na mobil a hle rozbitá obrazovka. "Koupím ti nový." "To je v dobrý, přeci je to teď v módě." Usmála jsem se znovu. "Jsi v pohodě?" "Jo. Mohli bysme dělat, že se včera a dneska nic nestalo?" "Souhlasím." V tom jsme vstoupili do restaurace a kluci měli prázdné talíře. "To jste na nás jako nemohli počkat?" "Ne, kde jste vlastně byli?"- Ondra. "Zastavilo nás pár fanynek a Sabča dlouho volala." "Aha, my jen zaplatíme a už půjdeme taky." "Klidně ještě seďte, stejně jdete jinam." "A co ty testy?" Vykřikl Vojta. "Dobré, negativní." "Tak to je dobře." S Lukym jsme zase šli. "Kam chceš jít?" "Vyber něco ty." Šli jsme a najednou se Luky zastavil. "Co se děje?" "Támhle je Karolína ." "Takže mám hrát tvoji přítelkyni?" "Prosím." "Tak jo." Luky mě chytl okolo pasu a já mu strčila ruku do jeho zadní kapsy u tepláků. Luke se na mě podíval nechápavým pohledem. "Když už, tak se vším všudy." Usmála jsem se a my pokračovali. "Ahooj Lukáši, dlouho jsme se neviděli."  Zastávila nás Karolína. "Ahoj." "Tak to je ta kvůli, které jsi se se mnou rozešel?" "Už to tak bude." "Čím si tě získala? Prsa ani zadek to nemá." "Kdybys ji znala tak víš proč." "Ale já ji neznám." "Ten nejdokonalejší úsměv, krásná když spí, překrásná když je nenamalovaná a to, co má uvnitř se nedá popsat." "Bez tak to je nějaká děvka, co tě využije pro peníze a slávu." "Mojí princeznu nebude nikdo urážet!!!" Viděla jsem, jak Luky pění. "Zlato radši půjdem, jinak nestihnem film." "Máš pravdu." Zase jsme se rozešli. "To ti už nestojím ani za rozloučení?" Zakřičela na nás. "Ne, za to mi fakt nestojíš." To už bylo fakt hodně. "Děkuju princezno." A dal mi pusu do vlasů. "Nemáš za co. A mohl bys mě konečně pustit?" "Až zajdem za roh, aby nás nepodezřívala." "My jsme hráli tak prosefionálně, že nic nepoznala." Zalezli jsme za roh a stále jsme se drželi.
   Vešli jsme do cukrárny a konečně se pustili. "Vyber si, co chceš, platím já." Vybrala jsem si jahodový dortík, čokoládový řez a zelený čaj. Luke si objednal meruňkový řez a borůvkový čaj. Posadili jsme se a servírka nám za chvilku donesla objednávku. To to trvalo, mám hlad. "Těšíš se už domů?" "Docela jo. Chybí mi ty blbé kecy od bráchy, poučování od mamky a velká teplá postel." "A co #39Libor?" "Ten taky, hlavně ta objetí ze zadu." Nad tím jsem se musela usmát. "Co budeš dělat o jarňákách?"  Musela jsem se zeptat, i když vím co. "Máme koncerty, ale budu se snažit jezdit k našim, ty?" "Že by stejný plán+ budeme chodit s bráchou bruslit do arény." Dojedla jsem dort a napila se čaje. "Jak bude vypadat tvoje vysvědčení?" "Dvě trojky, dvojka, jinak samé." "Dobrý." "To jo, už mám i brigádu na léto." "Jakou?" "Taťkův kamarád má restauraci a chtěl by přes léto udělat noční barmanskou show a on mě oslovil. Tak proč to nevzít, aspoň budu mít nějakou zkušenost. Ty?" "Krom dvou velkých oslav, nic nemám." Chvíli jsme zase jedli. "Omlouvám se za to, co jsem ti v posledních dní udělal. Nemyslel jsem to zle, ale prostě mě jiné myšlenky nenapadly a už dlouhou dobu chci ochutnat tvoje rty. Chci se toho pocitu už navždycky zbavit, jsi anděl, který mi vždycky pomůže!!!" Chytl mě za ruku, zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do očí. "Nechci tě ztratit, jsi pro mě víc než hvězda, která září na obloze, jsi mím talismanem." "Já tě taky nechci nikdy ztratit, jsi pro mě ten top kluk, který je tu pro mě vždycky. Dokážeš mě rozesmát, utřít slzy, povzbudit. Jsi jeden z důvodů, proč se nevzdávám." Usmál se. "Jsem rád, že mám aspoň u tebe místo." "Ty vždy!!!" "Takže BFFFF?" "Bráško." Trochu se začervenal. "Hlavně nenápadně." "Co?" "Vidím, že se červenáš. Jsem ráda, že tě to aspoň potěšilo." "Jojo." On je tak roztomilý. "Zaplatím a půjdem?" "Okey." Luke zaplatil, oblíkli jsme se razili si to domů.
Luky:
   Zaplatil jsem, oblíkli jsme a hurá domů. U dveří jsem se zarazil. "Co je Luke?" "Zmokneme." "Nevadí." Hodím po ní nechápavý pohled. "Je to jenom voda." "Ty budeš nemocná." Otevřel jsem dveře, hodil si kapuci na hlavu a konečně domů. Zítra budeme 100% nemocný, aspoň nepůjdu do školy. Od cukrárny to máme asi 45 minut, takže promoklí až na kost. "Panebože, co jste dělali?" Hned na nás Vojta.  "No jak si jsme zmokli, protože venku prší." "Rychle převlíct a oblečení do koupelny." "To jsem neveděl, že se z tebe stává matka rodiny."
Sabča:
"Jen chci, abysme tour odstartovali, kdy máme." Kluci se tam dohadovali a já se šla převlíct do suchého a teplého. To mokré oblečení jsem vzala a šla za Vojtou do obýváku. "Tady to máš."

Tak po týdnu zase část, to víte škola, a já se už od začátku snažím nahnat dobré známky. 9. ročník je náročný, než jsem si myslela. Díly by měly vycházet především o víkendech, takže se můžete víc těšit. Thanks for reads.
#39