Všechno má svůj čas

Překvapení

   Ráno mě vzbudil nepříjemný zvuk mého mobilu. "Co je?" "Oběd." "Co?" to mě naprosto probudilo. "Co, co je dvanáct hodin, Lipsová." "Kdo vůbec volá?" "Jako fakt?" "Sorry, Holas, teď jsem se vzbudila." "Vážně nechceš přijít na oslavu?" "Promiň, ale ne." "Vážně?" "Vážně! Už jsem ti jednou ten důvod říkala." "Asi to je marné, že?" "Jo, ale i beze mě si to užiješ." "Fajn." "Jinak všechno nejlepší, Peťulko! Hodně štěstí v hokeji i v osobním životě a hlavně, ať ti to tam padá!" "Děkuju, Sabinko!" "Není za co." "Tak čau." "Ahoj." Podívám se na hodiny a ono je opravdu už 13:49. Udělám ze sebe skoro člověka a jdu si udělat jídlo.
    Zvonek, kdo zas něco potřebuje? "Ahoj." "A-ahoj, brácha je ve škole tak..." "Já vím, přišel jsem za tebou." "Tak pojď dál." "Nebude to na dlouho." "Rovnou k věci." "Tady!" "Co to je?" "Otevři to!" Když otevřu obálku vykouknou na mě dva lístky na play-off. "To jsi nemusel." "Taková malá maličkost." "Děkuju," ani nepřemýšlím a obejmu ho. "Tolik radosti z lístků?!" "Od února jsem jenom doma, nikdo mi nic nedovolí, nikam nesmím, jenom doma sedět na prdeli." "Díky mně  vypadneš." "Na 3 hodiny?!" "Aspoň něco." "No jo no. Potřebuješ ještě něco?" "Jak jsi na tom?" "Sám vidíš!" "Právě že nevidím. Nemůžu ti nějak pomoc?" "Ne, chce to asi jenom čas." "Ty to, ale zvládneš! Já ti věřím." "Já hezké mít oporu ve svém bývalém příteli, který mě podvedl." "Prosím, teď to nevytahuj!" "Máš pravdu, ještě bych byla na tom hůř." "Kdybych mohl, tak ti pomůžu." "Já vím, ale nejde to! Třeba by ses někdy mohl zastavit a mohli bychom si povídat." "Dobře, určitě se stavím!" "Děkuju!" "Za málo, promiň, ale už musím, ještě nemám pro Holase dárek." "Trochu problém ne?" "Menší?!" vytáhl svůj dokonalý úsměv. "Radši běž!" "Čau." "Ahoj."
   "Brácha, mám pro tebe překvapení​?" "Jaké?" "Lístky na play-off ?" "Kdes je sebrala?" "Libor mi je dal." "Vy se spolu bavíte?" "Trochu jo, ale nevyřešili jsme si to." "Máš to aspoň v plánu?" "Někdy jo." "Tak ať je to brzo." "A v čem ti to brání?" "Je takovej divnej." "Určitě si to dává za vinu." "Nejspíš." "Příště až přijde promluvím si s ním, dobře?" "Jo." "Ještě něco?" "Ne."

Já vím, lásky pásky, je to oničem, ale taková je i moje nálada, na bodu mrazu. Je konec roku a je čas dohánět známky. Ještě přežít tento týden a mohla bych fungovat normálně. I když budu ve Švédsku, pokusím se sem vám něco hodit, ale není to jisté. Doufám, že tady se mnou někdo zůstal a čeká co se bude dít dál. Vážně mě mrzí, že nepíšu, ale GYMZL je náročný a nejde se  dohromady učit a psát. Snad přes léto se to změní a bude všechno lepší.
#39