Všechno má svůj čas

Narozeniny

Lukáš:
   Nesnáším, když musím brzo vstávat, ale dneska to je kvůli Sabince. Oblékl jsem se tak trochu elegantně.

Ještě jsem si udělal ranní rutinu a jel jsem za princeznou.

Mamka:
  Sabinka má dneska narozeniny, většina přijede na čtvrtou, ale Lukáš by měl přijet ráno. Pro dort půjdu s Liborem a necháme jim tady chvilku volno. Jsem za ní ráda, jen mi je líto, že na ně poslední dobou kašlu. Aspoň je tu jeden pro druhého. Pípla mi SMS od Lukyna: Jsem před dveřmi, prosím, otevřít. Otevřela jsem mu dveře. "Děkuji." "Za nic, chceš to někam schovat?" "Ano, prosím." "Dobře." Vzala jsem mu velkou krabici a schovala ji u sebe v ložnici. Vrátila jsem se za ním, ale on už vařil snídani. "To jsi nemusel." "Přeci jen budu tady celý den, tak trochu pomůžu." "Jen se postarej o naši oslavenkyni." "Nemusíte se bát." "Kolik času budete chtít?" "Co?" "Je mi jasné, že si budete chtít užít." "Do jedné?" "Dobře, půjdem vyzvednout dort a ještě nějaké dekorace." "Tak se nasnídejte," položil přede mě palačinky. "Já půjdu vzbudit Libora, nachystat se a půjdem." "Fajn."
   Odešli a já měl volný plac. Vzal jsem pár palačinek, uvařil borůvkový čaj a všechno to na tácu donesl k Sabince do pokoje. Byla ke mně otočená zády, což mi hrálo do karet.  Lehl jsem si vedle ní a čekal až se vzbudí.

Sabinka:
    Vzbudila jsem se kolem desáté a hned na mobilu mi blikaly nové zprávy. Byly to gratulace k narozeninám, všem jsem odepsala. Ale jen s jediným jsem pokračovala v konverzaci.
L: Dobré ráno, princezno, doufám, že jsi se hezky vyspala na dnešní den. Všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví. Zbytek si řekneme spolu. <3 :-*
S: Děkuju moc, zlato. Co ty??
L: Celkem fajn, jen je mi líto, že tam nemůžu být s tebou.
S: To nevadí.
L: Tak se aspoň podívej vedle sebe, měla bys tam mít překvapení.
Přečetla jsem si to a hned se otočila. "Pane bože, jsi tady." "Všechno nejlepší, my princess." "Kvůli mně jsi musel vstávat brzo." "Mně to nevadí, je to pro tebe." Začal mě obsypávat polibky, všechno se mi líbilo i mi to chybělo, ale prostě jsem nemohla. "Lásko, musím ti něco říct." "Určitě to počká." "Nepočká!" "Chtěl jsem ti udělat dobře, ale jak chceš." Hluboce jsem se mu podívala do očí a chytla ho za ruce. "V úterý jsem byla v nemocnici." "Proč?" "Byla jsem na Kášově oslavě, jak jsem ti říkala a mně se udělalo špatně, tak mě odvezl domů, přišla mamka a té se to vůbec nezdálo. No a v nemocnici nám řekli, že se zpomalila výroba červených krvinek." "Co to znamená?" "Teď už nic. Bylo to nejspíš způsobeno stresem." "Měla jsi mi zavolat." "Měla jsem u sebe lidi. Jen se mamka na mě potom vykašlala." "Může se to stát znovu?" "Nebylo to poprvé." "Jak ti můžu pomoc?" "Teď potřebuju být v klidu a jíst." "Mám pro tebe snídani." "Sem s tím." "Hladovče." "Taky tě miluju." "Máme až do jedné volný dům." "Co máš v plánu?" "Chtěl jsem ti dopřát narozeninové milování." "Není to dobrý nápad." "Teď už to vím taky." "Film?" "Asi jo." "Co takhle Čarovný les?" "Dobře." Pustili jsme film a já se na Lukáškovi pohodlně uvelebyla.