Všechno má svůj čas

Easter

Pane Bože, jak jsem se včera mohla tak střískat? Ty narozeniny nestojí za kocovinu, měli mě víc hlídat.
   Dneska jsou Velikonoce, jak já je nesnáším. Myslím si, že tyto Velikonoce budou jiné než jindy, něco mi říká, že na mě nepůjde jenom brácha. My o vlku a vlk zvoní. Dupot na schodech mi hned napověděl, že jdou po mně. „Hody, hody, doprovody …“ to bylo poslední, co řekli, protože schytali studenou sprchu. „Veselé Velikonoce, kluci.“ „Jaktože nemáš kocovinu? “ „Ani nevíš jakou.“ „Ale to nemění nic na tom, že jsi holka a dostaneš na zadek!“ „Tak si mě vemte.“ Otočila jsem se k nim zadkem a pořádně dostala. „Kdyby vám to tak pálilo i v hokeji.“ „Holas, měl by ses polepšit!“ „Já?“ „Jo, ty.“ „Říká brankář, který se netrefí do brány.“ „Kluci to stačí! Co chcete, čokoládu, vajíčko, alkohol? „Čokoládu a vajíčko, oba jsme tu autem.“ „Aha a kam jedete dál?“ „Já asi na holky ze střední.“ „A ty Libore?“ „Na ségry.“ „Bacha, abyste zase nezmokli.“ „Haha, dávej, mi jedem zase dál.“ „Je to dole, zvládnete to sami?“ „Za co nás máš?“  „Radši pomlčím.“ „Máš aspoň žluto modrá vajíčka?“ „Jo, mamka je  dělala.“ „Nechcete radši už jít?“ Ozvala jsem se, když neodcházeli. „Jo, dole si vezmeme nadílku a jdem.“ „Dobře, ahojte.“ „Ahooj.“
   Tak jedni jsou za mnou, teď zbytek. Jako bych něco říkala, hned na mě vletěl brácha. Ani nevíte, jak mi třeštila hlava, ale co je to tradice. "Sabi, jak ti je?" "Bolí mě hlava, ale pojď." Nastrčila jsem mu zadek. To si zas nebudu moc sednout. "Dneska se nemusíš bát, kluci nepřijdou." "Jak to?" "Přeci jenom to nejsi ty." "Děkuju, bráško." "Ale pořád jsem tady já." Ten se s tím vůbec nesral. "Víš, že to bolelo?" "Promiň a nadílka je kde?" "Dole, máš tam balíček se svým jménem." "Díky."
   Přišli ještě kluci od sousedů, takže bych už měla mít klid. Ale to jsem se asi mýlila, když jsem uslyšela zvonek. Šla jsem tedy otevřít. "Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička Vám snese jiný," vřítil se dovnitř Luky. Toho jsem vážně nečekala. "Zlato, co tady děláš?" "Šel jsem vymrskat svou princeznu, aby neuschla." "To jsi přijel jenom kvůli mně?" "Ani jsem neodjel. Přespal jsem v hotelu." "A to jenom kvůli mně." "Jak se cítíš po včerejšku?" "Kocovina, jak prase." "A to takhle funguješ?" "Jo, žádný problém, mám v sobě prášek, takže hlava trochu přestává." "Tak to jo, měla jsi tu už někoho?" "Kášu, Holase, bráchu a kluky od vedle." "Ho?" "Jsme kamarádi a jinak společně s Holasem schytal studenou sprchu." "Chudáci." "Kdybych věděla, že přijdeš taky tak jsi taky mokrý." "Ale nejsem, na to mě až moc miluješ," vyplázl na mě jazyk. "Abys o něj nepřišel." "To si nedovolíš." "Myslíš?" Nenechala jsem ho ani odpovědět a vrhla se na jeho rty. Chutnaly po jablkách a skořici, tu kombinaci miluju. Líbal vášnivě přitom to bylo plné lásky. Chtěl se odtáhnout, ale já ho chytla za spodní ret.

"Chci si tě užít, než mi zase ujedeš." "Je někdo doma?" "Ne, ale stejně nic nebude." "Tak proč mě svádíš?" "Ani nevím," začala jsem se smát a pustila mu ret. "Co to mám za blázna?" "Život by byl nudný, kdyby v něm nebyl humor." "Snídala jsi?" "Ještě ne." "Palačinky?" "Děkuju."
   Už do sebe láduju asi čtvrtou palačinku s nuttelou a banánem. "Chutná?" "Jojo." "To jsem rád." "Ty umíš vařit božsky." "Ale nepovídej." "Říkám pravdu." Podíval se na hodinky. "Zlato, je mi to líto, ale musím už jet, přeci jen jsou Velikonoce, tak..." "Chápu a až budeš doma napiš!" "Napíšu, miluju tě!" "Já tebe taky."
    Od té doby, co Lukáš odjel, tak se učím. Bože, proč ten Vojtěch tam tu přihlášku poslal? Je toho strašně moc, zkoušela jsem si i nějaký online test a vyšlo mi 70% a oni chcou aspoň 60%. "Ségra, co děláš?" "Učím se." "Taky bych mohl." "A co?" "Matika, rovnice a nerovnice." "Nechtěla bych." "Haha." "Brácha, víš, co jsem včera dělala?" "Kašovi jsi pochvalovala a pleskala zadek."
"Ne-e." "Je to tak."