Všechno má svůj čas

24.1.

Ráno jsem se vzbudila po boku mého miláčka. Dneska konečně nemusí do školy. Těším se na Helu, ale zároveň jí nechci vidět. Spíš bych ji měla milovat, dozvěděla bych se to vůbec, kdyby mi neposlala tu fotku? To je jedno, ted' se mám dobře. Z přemýšlení mě probudily polibky na krku, nad tím jsem se musela pousmát. "Zlatíčko, nad čím přemýšlíš?" "Kdyby mi to Hela nenapsala, jestli bych se to dozvěděla." "To je už za námi. Já tě nikomu nedám!!!!!!" "Já nikoho jiného ani nechci." "No proto!" Začal mi sázet malé polibky po celém těle, chtěl zajet až pod peřinu, ale to jsem mu nedovolila. "Proč?" "Vedle je Vojta, myslím si, že nepotřebuje vědět, co tu děláme." "Jsem kluk a potřebuju to k životu." "Já vím." "Když to víš tak proč mi to nedovolíš?" "Vojta." "Ten to přežije, je to taky kluk, pochopil by to." "Nemáš šanci." Zvedla jsem se z postele a rychle vlítla do koupelny a zamkla se. Luke by byl schopnej mě ohnout i ve sprše.
Dala jsem si sprchu, obmotala si okolo těla ručník a šla si do svého pokoje pro oblečení. "Proč mě provokuješ?" "Abys věděl na co se máš těšit večer. S Helou Vojtu pořádně ožereme a bude klid." "Hodná holka." "Já vím." Přitáhl si mě k sobě, takže mě měl mezi nohama. Odtáhl mi ručník. "No ták, zlato." "Prosím, bude to rychlý." "NE!!" Vymanila jsem se z jeho sevření a šla se obléct. Dala jsem si tepláky a k tomu mikinu přes hlavu. Přišla jsem do kuchyně, kde už Vojta chystal snídani. "Kde ho máš?" "Asi se naštval, protože jsem mu nedala." "Proč?" "Ty." "Díky." "Není za co." S Vojtou jsme posnídali a Luke nikde. Šla jsem se na něj podívat, ležel v posteli s mobilem u obličeje. "Trucuješ?" "Ne." "Nebyl jsi na snídani." "Nemám hlad." "Vždycky máš hlad." "Dneska ne." Šla jsem k němu a vzala mu mobil. Luke se vám asi ještě nepochlubil, ale svůj mobil miluje a nazývá ho miláček.
"Hej, vrat' mi ho!" "Co za to?" "Cokoliv." "Tak cokoliv jo?" řekla jsem šibalsky. "Píšeš si s milenkou?" "Ne!" Podívala jsem se na obrazovku a byly tam naše fotky. Nad tím jsem se musela pousmát, že jsem si ani nevšimla, že ho mám za zadkem. "Dej mi ho, princezno." A zase polibky na krku, proč jsem tak citlivá?! Nemohla jsem nic dělat a tak mu ho vrátila. Luke nastavil přední kameru a vyfotil nás a dal to na facebook s popiskem Moje zlatíčko, nikdo mi ho nevezme! My little princess. Závid'te mi ji. Toto sluníčko je moje. Samozřejmě, že Elementers hned psali, jak jsem krásní, sluší vám to, přeju, dokonalost, very nice, best boy with best girl a další. Jsem ráda, že mě vzali mezi sebe. Byli jsme tak líní něco dělat, tak jsme si pustili fillm Mr. & Mrs. Smith. Přišli se dívat i kluci ze shora. V půlce filmu někdo zazvonil, nikdo se k tomu neměl a tak jsem jako jediná zvedla a šla otevřít, stála tam Hela. "Ahoj miláčku. Chyběla jsi mi." "To ty mně taky. Děkuju." "Za co?" "Fotka, kdybys mi to neposlala tak se k tomu Libor nemá." "Pro tebe cokoliv." Vyslékla si bundu, vyzula si boty a já ji zavedla za klukama. "Kluci." Nevnímali, asi se zažrali tak do toho filmu, že ani nevnímali. Měla jsem štěstí, že jsem nechala ovladač na opěrce. Vzala jsem ho a vypla telku. "Kdo to byl?"- Chris. Začali se hádat, podívala jsem se na Helu a ta se málem válela smíchu po zemi. "Luky, mám tvého miláčka." Hned zareagoval. "Ale já ho..." Zastavil se pohledem na Hele. "Kluci, chtěla bych vám někoho představit." Najednou všichni zpozorněli. "Tohle je Helena, Kašíkova starší ségra. Heli, tohle jsou moji kamarádi Ondra, Vojta
a Chris." "Já jsem vosk?" "Jo a tohle je Lukáš, můj přítel." "Ráda vás poznávám." "My tebe taky," řekli sborově. "Vy se dodívejte na film a my se Helou si promluvíme o holčičích věcech. No a potom bysme mohli zajít na oběd a zkoušku." Všichni souhlasili. Se Helou jsme se odebraly ke mně. "Jak je na tom?" "Kdo? Brácha?!" "Jo." "Dostal od někoho do zubů." "Nevíš, kdo to byl?" "Nějakej Michal a říkal, že si nemá nahrávat s Cestrem." "Já ho zabiju!!" Vstala jsem z postele a šla do obýváku. "Cestr, proč jsi to udělal?" "Co?" "Proč jsi zavolal vaší ochrance, aby zmátila Libora?" "Byl jsem nasraný a nic lepšího mě nenapadlo." "Bylo by lepší kdybys tam jel ty a ne Michal." "Líbilo by se ti to?" "Grrr..." S Helou jsme se vrátily ke mně. "Nevíš, proč to udělal?" "No vyhráli zápas, tak šli někam do baru, ale jen ti mladší. A potom si dovedl tu B*TCH." "Ten den jsme byli spolu." "Je mi to líto." "To nic," usmála jsem se na ni. "Mám pro tebe překvapení." "Jaké?" "Jsem těhotná." "Gratuluju." "Díky, jsem v polovině druhého měsíce." "Marek musí mít radost." "To má a už se o mě stará jako bych skoro rodila." "Aspoň, že tak. Lepší než, aby tě zanedbával." "Holky, jdeme!!" zakřičel kluci.
Oblékli jsme se a vyrazili do místní restaurace. Každý jsme si objednali jídlo a kluci začali vyslýchat Helu. "Jsi na svého bráchu pyšná?"- Chris. "Do té nehody ano. Sabča byla jeho první holka po Kristýně." "O té mi ani neřekl." "Chodil s ní asi dva roky a ona ho potom podvedla s jeho nejlepším kamarádem. Strašně ho to trápilo. Nastoupil do Zlína, tak trochu to opadlo a pak přišla Sabinka, která mu změnila život a on se na ní takhle vysere." "Teď je v dobrých rukou."- Vojta. "To je, ale jestli jí něco uděláš, udělám já něco tobě." "Beru na vědomí, ale takhle úžasné osobě nic neudělám," řekl a chytl mě za ruku, kterou jsem měla pod stolem. Přinesli nám jídlo a byl na chvíli zase klid.
Po dobrém obědě jsme se odebrali do studia, kde jsme naposled sjeli všechny písničky. Klukům se to vážně podařilo, jsem na mě hrdá. "Kluci, moc se vám to povedlo, i když jste mi někdy lezli na nervy, tak jsme to zvládli." "To my děkujeme, kdybysme neměli tak výbornou choreografku, tak teď máme jen to, co jsme měli předtím."- Ondra. "Co bych pro brášky neudělala??!!" "Hromadné objetí?"- Chris. Všichni se na mě pověsili. "Jste tak sladcí."- Zuzka. "To ty s Markem taky." "Tak, kam půjdeme?"- Chris. "Máme něco doma?" "Jen víno."- Luke. "Tak do obchodu a potom domů." "Okey. Co chceš dělat, opít se?"- Vojta. "Jo, chci zapomenout!!" "Na co?" "Na toho kreténa, zničila jsem si kvůli němu život a jizvy budu mít navždy!!" "Dobře, dobře." Šli jsme do nejbližšího obchodu, kde jsme nakoupili hromadu alkoholu. I když byl Luky proti, tak polevil. "Ale jestli usneš ve vaně ve svých blitkách, tak tě tam nechám, jasný?" "Jo, ale ty stejně ustoupíš a vytáhneš mě." "Dneska ne!!" "Okey."
Přišli jsme domů, vytáhli skleničky a začalo se pít. Lila jsem do sebe všechno možné. Vodku jsem křížila s rumem, Kapitána s Jackem a tak dále.
Luky:
Sabča do sebe lila všechno možné, zítra jí bude určitě blbě. Sice jsem byl proti, ale ustoupil jsem jen, protože chce zapomenout na toho hokejistu. Měla by se, ale hlídat, tolik alkoholu snad nikdy neměla. Leukémie je svině a kdykoliv si najde cestu. Tohle bych nedal ani já. Moc mi na ní záleží a nedokázal bych bez ní žít. Kdyby ona odešla, odejdu i já. Ona je moje jiskra života a bez ní nejedu. Moje malá princezna. Když jsem ji dal tu facku, tak jsem strašně litoval a lituju i teď. Na jaře mám v plánu si nechat udělat nějaké tetování, které bude mít něco společné se Sabčou. Snad to ocení a pochopí, že ji milují a nehodlá se jí nikdy vzdát. Párty se začala zvrhávat, chtěl jsem ji vzít do náruče, ale bila mě. Nemělo to cenu, tak jsem šel spát sám. Udělal jsem si večerní rutinu a šel do postele. Moc jsem nemohl usnout, protože Sabča se Zuzkou dělaly takový bordel, že je ani Chris neuhlídal. Bylo mi v posteli smutnou, tak velká a já jsem tu sám. Po třetí hodině jsem konečně zabral, no uvidíme zítra, jak jim bude zle.

Omlouvám se, byla jsem na horách a poničila jsem si nohu. Ale jak jsem měla víc volna, tak jsem psala dopředu a teď se můžete těšit na velké věci. Nevím, jak teď často budou vycházet díly, protože se musím učit na přijímačky, takže mám míň času, ale slibuju, že co dva týdny bude nový.
Thanks, #39