Všechno má svůj čas

??Again??

Vrátila jsem se domů, kde na mě už čekal bráška. "Ahooj." "Ahooj, kdo to byl?" "Luky, kamarád z New Element." "A co #39Libor?" "Chtěl ode mě klid, tak ho má." "Dneska mě musíš hodit na trénink!!" "Jsou prázdniny!" "Hokejisté nikdy nespí." "Ok, a kdy." Ve 12 bysme měli být v šatně." "Snídal jsi?" "Jo, mám už i sbalené věci." "Tak vyrazíme." Vzala jsem bráchovi tašku, hodila ji do kufru a jeli jsme. "Budeš se na mě dívat?" "Mám???" "Prosím,,," "Tak jo." Vůbec jsem tam nechtěla jít bála jsem se, že tam uvidím #39. Doufala jsem. Přijeli jsme k PSG aréně a brácha hned 'letěl' za klukama. Pozdravili se a šli do kabin se nasoukat do výstroje a já si šla najít místo. Vzpomněla jsem si na den, kdy jsme tu s #39Liborem zůstali zavření, bylo to top. Chci to vrátit zpět, když jsme byli ještě okey, ale zároveň jsem chtěla, aby se trápil, že opustil tak dokonalou osobu, jak říkal Luky. Našla jsem si místo a za pár minut šli kluci na led. V co jsem doufala nejmíň se splnilo, byl tam seděl pár řad pode mnou. Měla jsem chuť odejít, ale kvůli bráškovi jsem zůstala. Kluci trénovali a za chvilku mi došla SMS od skrytého čísla: Máš dobrého bráchu. Podívala jsem se kolem sebe a jako jediný na mobilu byl Libor. Tak jsem mu tedy napsala: Díky.
L: Nemá za co, budeme zase fungovat jako dřív??"
J: To je jen na tobě, ty jsi mě odkopnul!!
L: Chci moc!!!
J: Já nevím, aby jsi mě náhodou nerušil při práci.
L: Jaké?
J: Škola, kamarádi potřebují pomoc s choreografií.... Jestli mě teda chceš zkus mě překvapit, máš na to 4 měsíce než odjedu do Paříže, pokud si najdeš čas.
L: Jak ti mám říct, že jsem vše vzdal?
Vstal, přišel za mnou, sedl si vedle mě. Z kapsy vytáhnul obálku a krabičku. "Pro tebe!!!" Vzala jsem si to, v obálce byly lístky na MS 2015 na zápas s Kanadou a v krabičce byl dokonalej prstýnek. "Mě si nekoupíš!!" "Omlouvám se, že jsem byl takový, ale měl jsem to těžké." "A já ne? Kvůli tobě jsem to měla teď těžké, ale ty to nechápeš. Myslím, že bysme to měli nechat, jak to je!!!" nestihla jsem to ani doříct a už mě líbal. Věděl, že mě jeho polibky vždycky umlčí. Chyběly mi jeho polibky. "Prosím vrať se!! Ty jsi mým motorem a bez tebe nejedu." "Ano!!" "Děkuji, děkuji, děkuji!!!!!" "Měla bych ti něco říct. 5.1. jedu do Prahy za kamarádama z New Element, potřebují pomoc s tancem, do 1.2. Potom 1.4. jedu do Paříže, sice jsem říkala, že nikam nejedu, ale byla jsem na tebe naštvaná a tedy jsem souhlasila, do 20.dubna. Po domluvě bych mohla zase dálkově.. "To bych mohl zvládnout jako menší trest." "Tobě nevadí kluci?" "Věřím ti!!! Lístky a prstýnek si vem jako dárek na Vánoce." "Já pro tebe nic nemám!!" "Jsem rád, že jsi se vůbec vrátila." "Jak to teď vidíš?" "Jako dřív, bez hádek, jen pár, který se miluje!!" "Souhlasím,,, viděl jsi sport.eyes.cz??" "Jo, ale vůbec tomu nevěřím. Těhotná, ani jsme spolu nespali. Luke je jenom dobrý kámoš. A to že jsi byla happy, je že jsi byla s Lukem, který tě z mojeho trápení vysvobodil." Kluci končili, já se zvedla a řekla "Večer zavolám." Šla jsem ven čekat na brášku, po chvilce došel. "Ahooj." Ignoroval to. "Co se děje??" "Jsem nemožný, trenér mě posunul o řadu níž." "Ale dneska ti to šlo." "Asi ne." "Co kdyby tě trénoval #39Libor??" "Vy se zase spolu bavíte??" "Jo!!" "Jo, strašně chci." #39 šel zrovna do auta, tak jsem na něj zakřičela "Hejj, pojď sem.." Přišel. "Brácha ti chce něco říct." "Mohl by jsi mě trénovat???" "Samozřejmě, budoucího Čajánka budu trénovat rád." "Díky!!" Brácha ho obejmul a každý jsme odjeli domů.

Omlouvám se, že je to po delší době, ale ve škole toho bylo dost, ale ještě bude. Čekají mě závěrečné a chci bojovat o samé jedničky.
#39