Všechno má svůj čas

Hurt

Došli jsme domů, vyslíkli jsme se, vyzuli se a Vojta mě odnesl na pohovku. "Sundej si legíny!" "NE!!!" "Ježiši, nedělej. Stejně jsme tě viděli už v plavkách. My stojáka mít nebudeme." Tomu jsme se museli všichni zasmát. Vysvlékla jsem si legíny a Luke šel pro lékárničku. "Ou, vůbec to nevypadá dobře." Rozbité koleno a odřená celá holeń. "No to jsi se nám hezky zřídila."- Luky. "Musím ti to vyčistit a vydezinfikovat." "To bude bolet." "Budu tě držet za ruku."- Luky. Luke si sedl vedle mě a chytil mě za ruku. "Vojto můžeš." Lukymu jsem úplně drtila ruku, něco jako ženská u porodu a i kapky slz mi ukáply. Po chvilce mi Luky přitiskl hlavu na jeho rameno. "Nemusíš vidět všechno." Pošeptal mi do ucha. Lehce jsem se na něj usmála. Po čtvrt hodině bylo hotovo, Luke má úplně promočené tričko a rozdrcenou ruku, chudák můj. "Šikovná holka." Pohladil mě po vlasech. Vojta mi dal na koleno polštářky vaty a celou nohu mi obvázal obvazy. "Děkuji Vojti." Dala jsem mu pusu. "Za málo, pro moje dvojčátko cokoliv." Do bytu se přihnal Ondra s Chrisem. "Bude zítra v pohodě?" - Chris. "Bude to bolet, ale snad to přežijeme."- Vojta. "Takže zkoušky se ruší?"- Ondra. "Ne, zvládnu to!!!!!!" "Měla by jsi být v klidu." "Vojto, 3 hodiny pohybu mě nezničí." "Okey. Jo a zítra ti to Ondra vymění, ale před tím se opatrně osprchuj." "Já, proč já?" "Nejdeš do školy." "Ale.." "Žádné odmlouvání!!" Stoupla jsem si a odešla k sobě do pokoje.
Z Vojtova pohledu:
"Ondro, nech toho!" Vyjel jsem po něm. "Čeho? Vzal jsem ji do náruče." "Mluvil jsi za ni." "Toho jsem tolik řekl?" "Moc dobře víš, že je náladová." "Víš, co? Jdi někam." Odešel a nahlas zabouchl dveřma. "Hele, já jdu za ním. Dobrou."- Chris. Neměl jsem na nikoho náladu, tak jsem si v kychyni vzal banán a šel k sobě.
Z Lukyho pohledu:
Kluci odešli a já zůstal v obyváku sám. V kuchyni jsem vzal orea a pomeranče. Zaťukal jsem u Sabči. "Dále." Ozvalo se a já vstoupil. "Nesu ti večeři." "Díky, ale nemám chuť." "Dej si něco." Udělal jsem psí očka. "No tak jo." Dal jsem jí 'večeři'. Když jsem odcházel tak... "Prosím zůstaň tu se mnou." Chytla mě za zápěstí. "Dobře." Mrknul jsem na ni a sedl si vedle princezny. Je tak hezká, když je nenamalovaná a nohu má v obvazech. "Pustíme si něco?" "Klidně." Vzala si notebook a hledala nějaký film. "Můžou být Paralélní světy?" "Jo jasně." Zapnula film a hlavu si opřela o moje rameno. Světy skončili a Sabča už spokojeně oddychovala. Sundal jsem jí notebook, přikryl dekou, dal pusu na čelo a odešel si lehnout k sobě.
Zpět ke mně:
Vzbudila jsem se, obvazy lehce načervenalé. Vstala jsem a šla do kuchyně. Byli tam oba dva. "Dobré ránko kluci." "Dobré."- Luky. "Co noha?"- Vojta. "Celkem dobrý." "Obvazy si budeš muset vymněnit sama, musím už do školy." "Neboj já se o ni postarám, jdu do školy až na devět."- Luky. "Okey." Oblíkl se a šel. "Co s ním je?" "Včera se neshodli s Ondrou." "Aha." "Tak pojď, kuknem na to." Sedli jsme si do obyváku na pohovku. Luke si sedl naproti mě, natáhla jsem nohu a položila ji na Lukyho. Opatrně mi sundal obvazy. "O moc dobře to nevypadá." "Hmm." "Tak teď jsi jdi dát rychlou sprchu a zase tě omotám." Šla jsem do sprchy, rychle jsem se vysprchovala, usušila jsem se, oblíkla se a vrátila se k Lukymu. "Můžu začít?" "Co mi zbývá?!" Zase mi dal vatové polštářky a obvázal mě obvazem. "Já už budu muset jít." "Dobře." "Snídani máš na stole a zkouška je ve dvě." "Okok." "A co kdybychom zítra zašli do cukrárny a ty sis vybrala bolestné?" "Beru." Dal mi pusu na tvář a šel. Dala jsem si snídani, vzala tašku, oblíkla se a šla k mému doktorovi, který mě vyléčil z leukemie. Tentokrát jsem jela autem. Doktor mě hned vzal, podle dohody. "Dobrý den slečno Lipsová." "Dobrý den, chtěla bych se na něco zeptat." "Jsem jedno velký ucho." A pokynul mi, abych se posadila. "Mohla bych mít tetování?" "Vaše poslední testy nic nedokazují, takže by to mělo být v pořádku, ale pro jistotu uděláme nové testy." Vypsal mi žádanku. "A kdy si mám zavolat pro výsledky." "Zítra po obědě." "Dobře." Dal mi žádanku a já šla na odběry.
O půl dvanácté jsem byla doma. Uvařila jsem si oběd. Ruka mě začala bolet, tak jsem přestala, bolest trochu povolila a já pokračovala ve vaření. Poobědvala jsem a šla si na chvilku lehnout. Vzbudila jsem se a bylo něco po druhé. Rychle jsem se převlíkla a razila si to do studia. "Omlouvám se, ale zaspala jsem. V noci jsem moc nespala." Začali jsme tancovat, po chvíli jsem měla mžitky před očima a potom jen tmu. Asi jsem zkolabovala. Cítala jsem jemné propleskávání, vodu na obličeji. Vzbudila jsem se. "Co se stalo?" "Jen jsi se nám tu složila." Řekl Luky, kterému jsem měla v hlavu v klíně. "Jsem si myslela, že po těch odběrech nemám tancovat." "Jaké odběry?" Vyhrkl ze sebe Vojta. "Jen jsem se chtěla ujistit." "Jsi už v pohodě?"- Ondra. "Jo, ale na tancování mi ještě není." "Dobře, mi si to zkusíme ještě aspoň třikrát a půjdem domů." "Okok, zkontroluji vás." Opřela jsem se o zeď a dívala se na ně. Jak ti to říct jen mám. Žádnej oheň nás nebude hřát, já už nejsem, kdo tě má rád. Jak to včera vypadalo hrozně,dneska na jedničku. "Tak jak nám to šlo?"- Luky. "Krása, fans budou nadšený." Všichni se na mě vrhli a objal mě. "Jen aby jsi byla na nás pyšná."- Vojta. "To už jsem." "Půjdem domů a zavoláme si pro čínu?"- Chris. "Dobrej nápad."- Ondra. Oblíkli jsme se, vzali věci a šli. Kluci mě strčili mezi ně, abych se mohla popřípadě chytnout. Ondra s Vojtou se chovali jako by se včera nic nestalo. Došli jsme domů a já si šla rovnou lehnout, nebylo mi moc dobře. Možná to byly krámy, ale bolest byla jinde.
Vojta:
Šel jsem k sobě a zastavil se u Sabči jesli něco nepotřebuje, ale svírala se v bolestech. "Jsi v pohodě?" "Ne, je mi strašně blbě." "Chceš nějaké prášky?" "Ibalgin prosím." V lékarničce jsem vzal růžováka, v lednici vodu a vrátil se k sestřičce. Zapila to a zase si lehla. "Sabi nemáš náhodou měsíčky?" "Mám, ale bolest je jinde." "Jedla jsi něco?" "Jo." "Nechceš zavést do nemocnice?" "Ne, bude to dobrý." "Potřebuješ ještě něco?" "Mohl bys tu se mnou chvilku zůstat?" "Jo jasně." Lehl jsem si vedle ni, položila mi hlavu na hruď a začala plakat. Hladil jsem ji po zádech, teď by se jí tu hodil Luke, ale nebudu se mezi ně dva montovat.
Luky:
Chtěl jsem si s Vojtou zahrát něco na X-boxu, ale u sebe nebyl, takže u princezny. Otevřel jsem dveře, ležela mu v náruči. Jak já bych byl rád místo Vojty. Všimmul si mě. "Ségra jsem za chvíli zpět." Vstal a šel ke mně. "Co se jí stalo?" Hned jsem začal vyzvídat, ale moc jsem se nedozvěděl. "Nevím, nechci aby se ještě víc trápila." "Aha." Při tom jsem civěl na Sabinku. "Víš co? Vymněníme se a ty jsi jdeš teď lehnout za Sabčou, ok?" "No tak jo." Vojta šel k sobě a já si vedle ní lehl. Objal jsem ji kolem ramen a hladil ji po zádech. Hned mě přijala a lehla si stejně tak jako na Vojtu. "Princezno, můžu se tě na něco zeptat?" "Hmm." "Proč pláčeš?" "Je toho na mě moc. Vy děláte blbosti místo tancování a mě trvalo nějakou dobu to vymyslet. A ještě k tomu mi chybí Káša. Sice mi dáváte tolik, že nemám čas na něj myslet, ale sny jsou tu taky. Teď k tomu všemu ta noha." Začala ještě víc plakat. Nevěděl jsem, co mám udělat. Jen mám chutě na její rty. Ale ne musím se držet. Chtíč je silný a já byl už přisátý na jejich měkkých rtech, spolupracovala, ale odtrhla se.
Sabča:
"To nejde, já nemůžu." Lehce jsem na něj křikla. "Luky, prosím jdi!!" "Okey." Vstal a odešel. Co to mělo býť, proč se mi to líbilo??? Je mi strašně. Pokusila jsem se usnout a taky se mi podařilo.
Vojta:,
"Jídlo." Zakřičel jsem na Lukáše. Došel, jak tělo bez duše. "Co je?" "Já jsem jí líbal." "To ne." "Jo." "Dej si véču a zapomeň na to!!" Luke odešel bez jídla a šel si rovnou lehnout. To není dobré, měl jsem tam zůstat já.

Strašně mooooooooc děkuju za 511 reads. Je to pro mě velké překvapení, nikdy bych nevěřila, že nás bude tolik. Ten to díl je pro vás za ty reads. Thank you so much.
#39