Všechno má svůj čas

Každý konec je nový začátek

S bráchou jsme si hráli až do 23, pak už nám usnul na Monopolech. Uložila jsem brášku do postele a s #39Liborem jsme se odebrali ke mně. "Nikdy jsem si nepomyslel, že bych chodil s nějakou 'mistriní světa'." "Já jsem taky nevěděla, že budu chodit s božím klukem, který je náhodou i hokejista." Podíval se na jednu fotku s Pavlem z 'celorepublikového kola'. "Kdo to je?"zeptal se. "Pavel, můj partner z baletu." "Chodili jste spolu?" "Ne, byli jsme jen dobří kamarádi i po nehodě." "Jaké?" "Byl s kamarádem lyžovat a on ho zlákal na zakázané místo. Pavel nechtěl být sralbotka a tak jel. Najel na skokánek, narazil do stromu a bylo to s ním hodně vážné. Nakonec skončil na vozíčku a nesl to né moc dobře, odstěhoval se do Nizozemska, teď bude v polovině druhého ročníku práv." "To je mi líto." "Se stane a co Libor?" "Jo dobrý, schválil ti mě." "To víš, umím si vybírat dobré kousky!" Osprchovala jsem se, oblékla si pyžamo a vlezla si do postele za beránkem. Neměla jsem náladu jako vždycky. "Co se děje?" "Tak už i ty?! Asi se nedokážu přetvařovat. Okey, je toho na mě moc. V práci jsem den, co den. Doma skoro nejsem, jedině snídám a to je všechno. Doučování toho je nejvíc, jsou tam i jiní dobří učitelé. Když už mám volno tak jsem s tebou, na hokeji nebo úplně někde jinde. Čas pro sebe nemám skoro žádný, ale chci! Chci se vám více věnovat. Rozhodla jsem se, že v baletní škole skončím. Podala jsem si dvě přihlášky na výšku, teď jen čekám na odpoveď. Kdyby to byla Paris, aspoň bych mohla studovat dálkově." "Zítra si jdeš pro padáka?" "Jo, rovnou si vezmu svoje věci." Usnuli jsme.
~~~
Ráno jsem se probudila kolem páté, pro mě obvyklé. V kuchyni už všichni seděli a snídali. Přišla jsem za něma. "Dobré ráno." Prohrábla jsem #39Liborovi vlasy. Sedla jsem si vedle #39. "Jak jste to včera zvládli?"zeptala se mamka "Dobrý, chci Libora jako bráchu." "Aha. Já ti nestačím?" "Ne!!" "Viděla jsem, že jste si nedali večeři." "Libor donesl pizzu a potom jsme si na to nevzpomněli."odpověděl brácha. "Co jste dělali?"zeptala se mamka natěšeně. "Dlouho jsme si hráli a Sabči zabavil mobil." Bráchovi dneska jaksi jela huba. "To se mi nepovedlo od té doby, co je v práci." "Stačí ji promluvit do duše, a nebo ji prostě překecat." "Dlouho do rána si povídali. O zajímavých věcech, např. o tom, že jde dneska pro padáka a končí se školou."dodal brácha. "Nedivím se ti, máš to těžký." Přidala mamka. Šla jsem se připravit na poslední den v práci. V 6 jsem vyjela a šla rovnou do ředitelny.
~~~
Zaklepala jsem a otevřela dveře. Ředitelka ukázala na židli,abych se posadila. Posadila jsem se. "Potřebovala bych si s vámi promluvit!" "Já taky."řekla ředitelka. "Začněte!" Spustila o 1.5. "Jak každým rokem pořádáme charitativní akci na 1. máje. Byla bych ráda kdybyste to udělala tento rok vy!" "Proč zrovna já?" "Jste nejmladší z učitelů a víte, co mají rádi." "Aha, co si pod tím představujete?" "Koncerty, autogramiády, soutěže a nějakou akcičku s hosty." "Okey, to by šlo. Třeba New Element, Lipo, Atmo Music, Slza, Pavel Callta, Benny Cristo, Johny Machette, Sebastian, Maťo Harich, Adam Mišík a Voxel. S nima autogramiády, soutěže a tak?" "Ano, a co zlínští berani?" "Jako hokejisti?" "No ano, když s jedním z nich chodíte." "Pokusím se, jak jste se to dozvěděla?" "Na sport.eyes.cz je tam toho plno." "Aha, kde, v kolik?" "Velký sál by mohl být na koncerty a malý pro jejich soukromí. Třeba od 10.00 do večera na ohňostroj." "Jo to by šlo, bude to mega!!" "Co jste potřebovala slečno Lipsová?" "Nevím jestli se to teď hodí, ale chtěla jsem skončit!" "Proč?" "Mám toho nad hlavu, doma nejsem, příteli se nevěnuji. Jsem mladá, chci obejevovat, cestovat, změnit se!" "Okey, dnešek doučíte a máte od nás volno." "Bylo by možné, že ta akce by posloužila i jako rozlučka?" "Jistě, dobrý nápad." "Nemusíte se bát, bude to něco velkolepého!" Odešla jsem z ředitelny a šla 'učit'. "Tak děcka dneska je to náš poslední den, odcházím. První dvě hodiny se budeme učit a potom cokoliv, co budete chtít!" Doučila jsem nejlepší hodiny, byli šikovní! Po chvilce se začali vyptávat. "Proč končíte?" "Je toho na mě moc, sice jste hodní, ale nezvládám to! Nechci marnit čas!" "1.květen??" "Nebojte se bude to nejlepší akce roku! Koho by jste tam chtěli?'' "Hokejisty, hlavně vašeho přítele." "Takže ty mladší. Počkat vy to víte taky?" "Kdo ne? Je plný internet!" "Aha, budete mi chybět. Doufám, že se ostaním učitelům ukáže, co jsem vás naučila." "Nemusíte se bát, občas dojděte se na nás podívat!" "Určitě dojdu!! Dodělala jsem hodinu, šla si balit věci. Sedla jsem si do auta a začala brečet. Ta škola mi dala mnohé, díky ní jsem tolikrát zvítězila. Upravila jsem si oči a jela domů. Doma na mě všichni čekali. "Ahooj" řekla jsem. Hmm nikdo neodpověděl. "Ahooj!"řekla jsem znovu. Nic! Šla jsem do pokojíčku, tam byl papírek se vzkazem: jdi do pracovny! Ok, šla jsem do pracovny. Na stole stál dort a odpověď z vysoké školy.

Dneska delší. Baví mě to a doufám, že i vás.
#39