Všechno má svůj čas

Lazy Day

Ukončili jsme hovor a šli na večeři. Vojta zavolal kluky, já si předělala čočky a Luky nandával na talíř. Sedli jsme si ke stolu a hned začali jíst výbornou Lukyho svíčkovou. Dojedli jsme, kluci se šli dívat na telku a já šla umýt nádobí a naložit řízky na zítra. Měla jsem hotovo a šla k sobě. Na mobilu jsem si všimla upomínky ze včerejška, včera to byly přesně dva roky, co táta zemřel. Rozbrečela jsem se stejně jako před těmi dvěma roky. Vlezla jsem si do sprchy, pustila si vodu a brečela nekonečně dlouho. „Neteče ta voda nějak dlouho?"- Luky. „Jo teče."- Vojta. „Jdu se na ni podívat." Luky otevřel dveře od koupelny a uviděl mě, jak sedím v koutě, a voda teče na mě. Sedl si vedle mě. „Božíčku, co se ti stalo?" „Taťka, 2 roky." Hned, jak jsem to řekla tak si Luky uvědomil, co se stalo. Jen tak jsme seděli ve sprše, já brečela Tichý oceán a Luky utěšoval. Hladil mě po zádech, dával polibky do vlasů a říkal utěšující slova.

Po pár hodinách mě zvedl, usušil a chtěl i převléknout, ale to jsem mu nedovolila. Poslala jsem se ho usušit a spát, zatímco jsem se já převlékla do pyžama a lehla do postele. Vojta Lukyho uviděl. „Co se stalo?" „Jen vzpomínala na tátu." „Aha, vlastně to byly včera dva roky." Luky se usušil, převlékl a na chviličku se za mnou stavil. „Dobrou noc princezno." Předtím než jsem usnula tak jsem si musela nastavit budík na 7.30, abych klukům stihla udělat snídani. Potom jsem usnula.

Ráno mě vzbudil budík, který jsem celý svůj život nenáviděla. Vstala jsem, opláchla si obličej a šla kuchtit palačinky. Palačinky dělávám jen, když je nějaký výjimečný den. Dnešek sice nebyl nějak výjimečný, ale když mi kluci dali tolik důvěry, že umím vařit, tak ať jim aspoň chutná. Udělala jsem těsto a dala první palačinku na pánvičku. Vypadala dobře, tak jsem v tom pokračovala. Palačinky jsem měla hotové a tak jsem v lednici hledala, co na ně dám, ale v tom mě někdo objal ze zadu. „Dobré ráno princezno."- Luky. „Tobě taky Luky." Luke mě pustil a já jsem vytáhla z lednice tvaroh a džem. Ve skřínce, kdesi až v zadu jsem našla Nutellu. Byla Vojtova- je na ní napsané Vojtíšek a na vršku je Nesahat!! V míse jsem vzala ovoce a nakrájela ho na talíř. Luke mi to pomohl naservírovat na stůl a v tom Vojta došel. Uviděl Nutellu. „To jsi neudělala!!" „Ale jo, koupím ti novou a větší." „Okok." „Kluci nahoře spí?" „Myslím, že jo. Oni jsou schopni o víkendech spát i do jedné."- Luke. „Ale se mnou ne." Usmála jsem se šibalsky. Šla jsem k nim nahoru, otevřela dveře a zakřičela. „Kluci vstávejte, je snídaně!!!" To musel slyšet celý barák. Vrátila jsem se zase dolů. „To museli slyšet."- zasmál se Vojta. „Se mnou se stává jinak." Za chvilku zvonili. Sedli jsme si, já zase vedle Lukyho. Kluci mi palačinky pochvalovali. Dojedli, dali nádobí do dřezu a šli se dívat na televizi. „A umýt to půjde kdo?" řekla jsem naštvaně. Když se nikdo neozval, tak se Luky nabídl. Já umývala, on utíral. „Děkuju za včerejšek." „To nic nebylo, hlavně, že jsi už v pohodě." Ještě chvíli jsem je nechala se dívat na telku, ale potom jsme museli zase zkoušet. „Oblíkat a jdeme!!" „Co, už??"- Ondra. „Přeci sis nemyslel, že bych vás po tak vydatné snídani nechala jenom odpočívat. A ty chceš mít břicho jako já, zdali se nemýlím." Nikdo nereagoval. „Na oběd budou řízky a na večeři čína." Hned, jak jsem to dořekla letěli se oblíct. Za chvilku byli nachystaní. „Kdo dneska řídí?"- Chris. „Nikdo!!" „Proč?" „Protože budete mít na oběd i večeři docela velké jídlo tak to musíte nějak proložit pohybem. I když některým z vás by neuškodilo, kdyby přibrali." Podívala jsem se na Vojtu a Lukyho. Musela jsem je dotlačit až před hlavní chod. „Tak, kdo bude první dostane největší porci." Trochu jsem je namotivovala. Běžela jsem jako první. Otočila jsem se a kluci byli daleko ode mě. „Kdo bude první dostane ode mě pusu." Zakřičela jsem na ně. Luky se hned rozeběhl a Vojta za ním. Chris s Ondrou přidali jen do kroku. Ve studiu jsem byla první, potom se Lukáš s Vojtou předbíhali, ale Luke vyhrál. Dala jsem mu pusu, ale Vojta se trošku naštval. Nakonec dostal pusu i Vojta. Došel i zbytek party. „Kdo vyhrál?"- Ondra. „Já!!"- Luky. „Čím začnem?"- Vojta. „Víc než krásná." Začali jsme. Tancovali jsme do 15. 00, já bych to vydržela déle, ale kluci měli hlad. Šli jsme tedy domů, no svezli jsme se tramvají. Doma jsem začala smažit řízky a dala vařit brambory. Samozřejmě, že nikdo nehnul ani brvou. Po hodině byl oběd hotový i naservírovaný na stole. „Kluci oběd!!" Hned doletěli. Poobědvali jsme a každej se odebral do postele, no já taky. Po chvilce došel za mnou Vojta. „Co potřebuješ Vojti?" „Nic, jen se nudím." „Aha a proč jsi nešel za Lukym?" „S ním jsem pořád, ale tebe tu mám jenom na měsíc." „Okey." Vzal si můj mobil a prohlížel si moje fotky, ano bylo jich hodně. Nejvíc se mu líbili fotky s Natkou. „Sorry Vojti, ale Natka má Fildu." Potom narazil na fotky se slavnými lidmi. Zjistili jsme, že polovinu z nich nezná, to byli Youtubeři. Nejvíce jsem měla fotek s #39Liborem a New Element. Zastavil se na jedné fotce s Lukym. Jak si dáváme přátelskou pusu. „Tady vám to sluší." „To byly staré dobré časy, když jsme se teprve po druhé potkali." „Proč máme spolu nejmíň fotek?" A tak jsme se začali fotit. Za půl hodiny 300 fotek s Vojtíškem. Pár jsme jich dali na Instagram a Facebook. Napsal mi Luky: Jako beze mě? Odepsala jsem mu: No tak dojdi. Hned došel. Mohlo se pokračovat, dalších milión fotek s Lukym. No to byly fotky. Tu nejroztomilejší jsem si dala na tapetu mobilu a na Instagram a napsala k tomu: Tyhle blázny/ zlatíčka mi můžete jenom závidět!!! A označila jsem je. Samozřejmě, že tam bylo i pár hejtů, ale ty jsme ignorovali. „Co kdybysme si dali už dneska volno?"- Vojta.

Po nejake dobe dalsi. To vite prazdniny. Snad se bude libit.
#39