Všechno má svůj čas

Mistrovství světa v ledním hokeji III.

10:20 hm-m to jsme spali celkem dlouho. Otočila jsem se zpátky k Lukymu čelem. Byl tak neodolatelný, když spal nebo jsem si to aspoň myslela. "Pamatuješ si, co jsem ti říkal o tom pozorování, když spím?!" "Zlato, ale ty nespíš." Pohladila jsem ho po tváři. "A navíc i ty mě sleduješ." "To už nesmím sledovat svoji přítelkyni?" "Hm ... Ne!" Otočila jsem se k němu zády a chtěla jsem vstát, kdyby mi v tom nezabránil. "Nikam nejdeš!" "Ale jo!" Praštila jsem ho polštářem. "Ty mi budeš ubližovat?" "Ano." "Když jinak nedáš."

Silně mě objal. "Ani nevíš, jak mi tohle naše blbnutí chybělo." "Mně taky, ani nevíš jak." "Co se stalo?" "Spadla jsem." "Ale teď jsi v pořádku a můžeme pokračovat." "Co kdybys počkal do zítřka? Kluci budou pryč a můžeme být u mě." "Co mi tím naznačuješ?" "Že by kromě toho našeho blbnutí, mohlo být něco víc." "Sama Sabina Lipsová mi nabízí sex?" "Hm-m." "Tvoji nabídku přijímám." "Pustíš mě už ?" "Nezajdem na snídani?" "Bude jedenáct." "Tak rovnou oběd?" "Tak jo." "Hezky se obleč!" "Ano, kapitáne." Vzala jsem si klíčky a šla do svého bytu.                             "Jsem doma, ale hned zase mizím." Nikdo nic. Vlezla jsem do své ložnice a uviděla rozvaleného bráchu. Hmm tak tady se ještě spí. Vzala jsem si šaty do koupelny, kde jsem se převlékla a namalovala. "Ty vole, tady někdo je," ozvalo se z kuchyně. Vyšla jsem z koupelny a šla za něma. "A kdo?" "Co tady děláš ?" "Šla jsem si pro šaty." "Kam se chystáš??" "Na oběd." "Když chvilku počkáš, půjdeme s tebou." "Ale já nejdu sama." "Aha. Tak si to užijte!" "Díky a ahoj."
       "Úkol splněn?" "Sluší ti to, princezno."

"Děkuju," dala jsem mu pusu. "Kam půjdeme?" "Do naší?!" "Tím myslíš tu, kde jsme si poprvé vyznali city?" "Přesně tam." "Tak jo."
         "Bylo to výborné." "Tak jako poprvé." "A víš co se dělo potom?" "Jak bych mohl zapomenout. Tancovali jsme a potom přišel náš první polibek."

"... Hned bych se vrátila." "Můžeme to někdy zopakovat, třeba až se dostaneš na vysokou." "Úplně se vším?" "Úplně se vším!" "Dohodnuto." "Neprojdeme se??" "Tak jo." Měli jsme zaplacené, takže jsme mohli od stolu v klidu odejít. Vzali jsme se okolo pasu a procházeli se místním parkem. "Co budeš vlastně dělat, když budeme pryč?" "Asi jim sbalím věci, aby mohli brzo vyrazit a já bych si vybral tvoji ranní nabídku." "Nikam nepospíchej." "Hmm jsi zlá." "Nebuď bručoun, všechno bude jen si musíš počkat." "Ale..." "Co? Já neřekla kdy." "Sabinko." "Co nejdřív, slibuju!" "Dobře."
        "Kluci jedeme!" "Už?" "Máme na to půlhodinu, než zaparkujeme a najdeme místa." "Sedíme aspoň spolu?" "Já s bráchou jo, nevím kde máte místa." "Sektor B23, řada 10." "C19, tak po zápase se potkáme u auta." "Jestli se neztratíme." "To bych vám nedoporučovala."
          Ani byste nevěřili, jak ti ty tři můžou být tak otravní, to je pomalu horší než NewE. Naštěstí teď o dva přijdu, aspoň že tak. Prošli jsme kontrolou a vydali se hledat naše místa.
      Začala první třetina, v brance Pavelec a záda mu kryl Salák. Nic moc se nedělo, ale v sedmé minutě padl gól, ale do naší branky. Autorem prvního gólu byl Pietta s asistencí Müllera a Kruegera.
      Oba týmy měly šance a naštěstí náš vyrovnal. Puk do branky dostal Michal Vondrka.
         Češi měli ještě dvě fakt dobré šance, ale neproměnili, a tak se první třetina obešla bez dalších gólů.
        Sotva začala druhá třetina, Němci vedli 2:1 zásluhou Michaela Wolfa. Dlouho jsme si to nenechali líbit. 26. minuta a Petr Koukal střílí do vrchního rožku branky.
      Faul Hospelta a Češi se dostávají do výhody a proměňují na 3:2 díky skvělé trefě kapitána Jakuba Voráčka.
      Dostáváme se do oslabení, které dokážeme ubránit a Hertl z trestné lavice hned vystartoval, ale Pielmeier jeho ránu vychytal.
      Hertl parádní zadovkou uvolnil Kováře mezi kruhy, ten trefuje tyč.
        Do konce druhé třetiny jsme měly ještě dvě šance, ale ani jedna nepadla do brány.
        Hned na začátek třetí třetiny, se puku ujali Češi, ale bohužel ani jedna ze tří střel nešla do branky.
Tyčka. Tyčka. Góól. Jaromír Jágr s asistencí Červenky bourá zeď Pielmeiera. A Češi vedou 4:2.

                      Konec zápasu.

Češi mají jistotu čtvrtfinále! Dnes to byla velká šichta, ale zasloužené vítězství.
       "Líbilo se?" "Jo, sice to byly nervy, ale jo. A co ty? Přece to byl tvůj dárek." "Super, taková atmosféra mi chyběla." "To ve Zlíně nemáme." "Kdy zítra vyrazíte?" "Asi někdy dopoledne. Kluci nic nemají, já do školy nemusím, takže není kam spěchat." "Ale všechno si doplníš!" "Neboj se, jsem s Márou domluvený." "To ráda slyším." "Konečně jste došli!" "Copak, pana velkého brankáře, bolí nohy?" "Ne." "Užívali jsme si děkovačku," obhájil nás bráška. 
         "Doufám, že si to tam po sobě uklidíte." "A co? My si po sobě uklízíme." "Takže tam nenajdu plnou a smradlavou myčku?" "Ne, my to myjeme ručně!" "Holas, myslíš, že ti to věřím?!" "Hm ... jo?" "Ne." "Ale ..." "Tak jak jsem vám to předala, tak to chci zítra mít!" "Neboj se, postarám se o to!" "Díky, bráško."