Všechno má svůj čas

Why???

Přijela jsem domů a musela jsem mamce říct, že #39Libor přijde. Otevřela jsem dveře a hned mi do náruče vletěl brácha. "Ahooj miláčku." Dala jsem mu pusu na čelo. Vyzula jsem si boty a šla za mamkou do kuchyně kde vařila brzskou večeři. "Ahoj mami." "Ahooj andílku." "Myslím, že budeš muset trochu večere přivařit." "Jak to?" "#39Libor dojde a i tady přespí." "Ale já nemám vůbec uklizeno, a ještě komu jdu večer s kamarádkami z práce na kafe." "Za 1. máme tu uklizeno až moc a za 2. si myslím, že bráchovi prospěje mužská společnost." "Né, já nechci žádného kluka, mám vás!"zakřičel bráška. S mamkou jsme se začaly smát. "Ale to nic milánku, Sabča si akorát přivede svojeho přítele, který vás dneska pohlídá." "Mami!!"řekla jsem znechuceně. "To je ségra tak zlobivá jako já, že nás musí hlídat někdo úplně cizí?" "Jo, vidíš jak se od toho mobilu nehne." "Žádný cizí kluk!! Je to moc boží kluk, kterého.." takže jsem se prokecla. "Áá ona se zamilovala!"zakřičel brácha.'' "Radši si jdi uklidit pokojíček, aby se toho #39Libor nelekl!"okřikla ho mamka. Šel si uklidit, bylo to jediné místo v domě kde nebylo uklizeno. "Tak co?"zeptala se mamka nadšeně. "Je boží, strašně moc ho miluju." "To je dobře." "Je tak přístupný a neřeší věci až do podrobna. Když na něj holka zapíská, uslyší ji, ale jde dál. Je jiný než kluci v jeho věku. Ostatní se otáčejí za děvkama." "Takových kluků by mělo být víc, ale není! A jak se jinak máš?'' "Jo celkem dobrý, ale ve škole toho je moc a ještě k tomu ON!" "Za chvíli budou Vánoce, budeš mít klid!" Přesně za 59 dnů. "Kéž by, každou minutu mi zvoní mobil a chcou, abych je doučovala i o prázdninách. Naštěstí jsem vybitá." "Dobila jsem ti kredit. Je mi tě strašně líto." "Byla jsem blbá, když jsem souhlasila s doučováním o prázdninách." "Proč jsi souhlasila?" "Nechtěla jsem tě samotnou nechat vydělávat. Vidím, jak jsi zničená z práce a bráchy. Budu se snažit nebýt moc u #39Libora, abych ti pomohla." "Nechci být ta, která ti brání jít!" "Ne! Jen si myslím, že moji přítomnost potřebuješ víc než on. Při nejhorším mi může pomoc."
~~~
Za dvě hodiny mamka odešla a já si s bráchou vážně promluvila. "Jak se mamka chová, když tu nejsem?" "Stále uklízí, vzdychá a je šíleně unavená, smutná. Chce, aby jsi jí pomáhala, ale bojí se ti to říct. Místo tebe má mě a chce si jenom hrát!" "To není dobré. Nejsem moc s #39Liborem, že?" "Nemyslím si, asi ji něco trápí a tebe taky!" "Mě nic, vážně. Mám jen hodně práce. Zkusím si s mamkou promluvit a dám ti vědět, ale Vánoce budou naše, neboj se!" "A co ten tvůj boyfriend?" "Doufám, že bude mít play-off a nastoupí do brány a na mě si ani nevzpomene. Prosím zkus se před ním chovat trochu lidsky." "Nemusíš se obávat!"
~~~
Za 4 hodiny přišel miláček. Brácha byl u dveří dřív než já a tak #39Libora prozkoumal. "Ty nás dneska budeš hlídat jo?"začal brácha. "Asi jo no." "Hmm, pěkná tvářička, svaly, pizza, boží oblečení. Otoč se!" Moje láska poslechla. "Docela rovná záda,pěkný pevný zadek, vypracované nohy." "Z kama to máš?" "Párkrát jsem slyšel ségru o tobě básnit." "Aha." "Hned bych s tebou chodil. Pizza." "Jen si vem!" Přišla jsem za něma. "Libore počkej zítra!" "Já?"zeptal se nechápavě Káša. "Ty ne, brácha." Vešel dál. Dali jsme si pizzu. Kluci si začali hrát a mě začal zvonit mobil. Po hodině si pro mě přišel #39Libor a vzal mi mobil. "Hééj." "Ty jsi s tím mobilem víc než se mnou. Na dnešek si ho vypneš, je mi jedno jestli ti bude někdo volat, ale ty máš svůj soukromej život! Samozřejmě, že si ho já vezmu!!!" Měl pravdu, jsem s ním až moc! "Tak jo." Vypla jsem ho a dala ho #39Liborovi.

#39Libor bude označení pro Libora Kašíka, aby se to nepletlo s bráchou. Pokud chcete, abych nadále psala dejte hvězdičku. Díky
#39