Všechno má svůj čas

Zápas

Vstala jsem, udělala si ranní rituál. Nachystala jsem waffle pro všechny a dala si mražený hrášek na popálené místo. Počkala jsem do desíti, ale nikdo nedošel. No tak jsem je šla vzbudit. Vojtovi jsem dala pusu na čelo. "Dobré ráno, bráško." "Tak to je krásné ráno." "V kuchyni jsou waffle." "Děkuju sestřičko." Usmála jsem se a šla na Lukyho. On je tak nádherný, když spí. Sakra Sabino, máš Libora! Okřiklo mě svědomí. Lukymu jsem dala taky pusu načelo, aby nežárlil jako minule. "Dobré ránko, Luky." "Dobré." Jemně se usmál, otevřel oči. "Na stole jsou waffle." Prohrábl si vlasy a podíval se na moje břicho. "Dobrý?" "Bolí to." "To bude dobrý." Vyhrabal se z postele a šlli jsme na snídani, kde už seděl zbytek 'rodiny'. "To máte za ten včerejšek, nechtěla jsem být zlá, ale občas mívám výkyvy nálad a schytají to lidi, kteří si to nezaslouží." Všichni to vzali dobře a pustili se do wafflí. Po snídani jsem umyla nádobí a šla za klukama. "Kam jsi nám koupila lístky?"- Vojta. "Nad zlínskou štřídačku." Dneska jsem měla hlas už v normálu, asi mi pomohl den bez hlasu. "Proč nad vaší? Slavie je lepší!"- Chris. "Říká ten, kdo nikdy viděl extraligový hokej." "To není pravda!" "Mám s váma velký plány." "Jaké?"- Ondra. "Vzala jsem si s sebou barvy na obličej." "To neuděláš!"- Luke. "Ale ano." Mrkla jsem na hodiny a blížilo se k jedné. Začal mi vyhrávat mobil, moje láska. "No ahooj zlato." "Ahoj miláčku." "Proč voláš?" "V Praze budeme už ve dvě, tak jestli byste nedošli dřív?" "No jasně jen se nachystáme a vyrazíme." "Dobře, miluju tě." "Já tebe taky." Ukončila to a šla pro barvy. Já jsem na tvářích měla #39 a #81, Luke #39 a #20, Vojta #39 a #16, Ondra #39 a #19, Chris #39 a #87. Ano, každému jsem to dovolila. Dala jsem si dres a šálu do vaku a mohli jsme jít. K O2 Aréně jsme došli těsně před druhou. Přišli jsme k zadnímu vchodu, kde zrovna přijížděl autobus s Kašíkem na zadku. Kluci začali vystupovat a jako poslední byl můj Beran, hned jak jsem ho uviděla běžela jsem k němu. Silně mě objal a hladil mě po vlasech. To bylo zase cítit jeho vůni. "Chyběl jsi mi." "To ty mně taky!" Dali jsme si dlouhý polibek. Ty jeho teplé a měkké rty mi chyběly nejvíc. Okolo nás se utvořil hlouček mladších hokejistů, oni ještě nikdy neviděli zamilovaný pár? "Máme do půl volno, kam nás vezmete?" 'Kam budete chtít." "Kamkoliv s tebou." Volnou půl hodinku jsme strávili před stadionem a prokecali to. Kluci si padli do oka myslím si, že budou kamarádi. Kluci museli jít na rozbruslení a tak jsme my šli na svá místa.
Zápas začal a my začali fandit. Kluci si to velmi užívali, i když hokej je moc nebaví. Jsem za ně ráda. První třetina bez gólu.
Zápas skončil 0:2 pro nás. Chtělo to už výhru. Berani vyskočili na 8. místo v tabulce. Kluci se převlíkli a nakládali tašky do autobusu. Libor tam už svoje měl, tak se mi věnoval. "Budeš mi chybět lásko." "To ty mně taky." "Už abys byla doma, brácha se ti lepší." "To jsem ráda." "Kluci jedem," zavelel Rosťa Vlach. "Miluju tě." "Miluju tě." Dali jsme si rychlou pusu a on si šel nastoupit. S klukama jsme se vrátili domů, odmalovali se a lehli si do obýváku. Podívala jsem se na sport.eyes.cz a tam o mně nic nebylo, konečně. Ten hokej mě tak vysílil, že jsem usnula v obýváku v Lukyho objetí.

Říkala jsem, že díly budou vycházet častěji, ale ve škole toho je moc. Ale na vás si udělám čas vždycky. Pomalu se blížíme k 1000 reads a já jsem za to ráda, co jste pro mě schopni udělat a já vám děkuju za reads a votes, jsem za ně moc moc moc ráda. V příští části to začne vřít, co si myslíte, že to bude ??
#39