Všechno má svůj čas

Fall in love

2.9. byl den otevřených dveří na zimním stadionu. Šla jsem tam s Nellou. Potkaly jsme se až tam a sedly jsme si tři řady od ledu. Když představovali tým, tak se na mě musel pořád dívat. Když už byli všichni hráči na ledě tak Čajánek vyslékl žlutý dres ,pod kterým byl bílý. Od fanoušků schytaly velkou bídu. Vypadaly, jako od Komety- modro-bílé. Mně se taky moc nelíbily, ale když je budou mít jen jednou za měsíc, tak proč ne. Zapomněli na pokřtitele nového dresu. Káša přibruslil k pořadateli a pošeptal mu něco. "Zapomněli jsme pokřtile a tak prosím nejlepší baletku a zlínskou rodačku Sabču Lipsovou jestli by nám nepokřtila třetí řadu dresů." Reflektory zamířily na mě. Beztak za to mohl Libor. Moc se mi nechtělo, ale fanoušci mě nakonec vyhecovali potleskem. Šla jsem k ledu, Káša přijel a pomohl mi dojít k nim. Dostala jsem do ruky slivovici. Polila jsem ho a oficiálně byl pokřtěný. "Děkujeme. Teď se hráči odeberou na svá místa, kde se vám budou naplno věnovat." dodal pořadatel. Fanoušci se začali hned hrnout za hokejisty. Odešla jsem z ledu a šla hledat Nelču. Hledala jsem a fanoušci mi ustupovali. Někdy je dobré být slavným. Stála, jako první v řadě u vstupu do kabin. Našim průvodcem byl #64 Pavel Sedláček. V té kabině byl takový smrad, že by pes padl, ale co čekat od 30 chlapů. Prošly jsme si celou kabinu a šli jsme do fan-shopu, kde byl Kašík a Hořčička. Dostaly jsme se na řadu a Libor věděl, že to nebude dobré. Dala jsem mu obrázek, který jsem kreslila o volných hodinách. "A to si mám nechat?" zeptal se. "Ne jen jsem ti to přinesla, aby jsi se na sebe podíval." "Fakt?" "Ne!" "Uff, protože bych ti to už nevrátil." "Ty jeden." "Děkuju." Objal mě a do zadní kapsy tepláků mi strčil papírek. "Libore nedovoluješ si nějak moc?" napomenul ho Luboš. "My se známe už dýl." Odtáhnul se odemě. Vyšly jsme z obchodu a samozřejmě i se společnou fotkou. Vytáhla jsem lístek, na něm bylo: Zavolej <3 + číslo. Potom jsme šli do místnosti, kde trenéři dělají rozhovory po zápasech. Nečekaně fotečky se všema. A nakonec do PSG arény, kde byl #16, #19 a #96. Asi po 4 hodinách jsme mohly jít domů.
~~~
Nějak na začátku září jsem šla bruslit se Šárinkou. Okey, vykládáme si a já jsem jela naproti ní, takže jsem neviděla za sebe. Samozřejmě mě Šárka neupozornila a narazila jsem do někoho. Tušila jsem, kdo to je. "Který debil se neumí dívat na cestu?"vyhrkla jsem ze sebe. Přitom jsem věděla, že jsem to zavinila já. Oba jsme byli na ledě. Otočil se na mě a byl to Libor. "Tak debil jo?" "Né!! Já jsem nevěděla, že jsi to ty, že jen tak chodíš bruslit." "Teď už to víš." "Promiň, Šárka mě neupozornila." "To je dobrý, přeci to není poprvý." "Hej vy dva, jestli tam budete sedět tak vám namrznou rozmnožovací orgány!" "Kdyby jsi nám radši pomohla!" Natáhla ruku, já se jí chytla, ale neudržela mě a tak jsem spadla na Libora. Začali jsme se smát na celou arénu. Po delším smíchu, jsme se navzájem zvedli. Neudržela jsem balanc a spadla Liborovi do náruče. Odtáhla jsem se a Šárka musela domů, což znamenalo, že já taky. "My už budem muset jít." "Vy? Jenom Šárka, tebe odvezu potom já." "Tak jo." Šárka taky souhlasila. Ona odešla a my jsme pokračovali. "Proč?' zeptala jsem se nechápavě. "Chci tě víc poznat. Zažili jsme spolu spoustu zážitků a nic o tobě nevím." "Co tě zajímá?" Rodina, co máš ráda,..." "Mám mamku a desetiletého bráchu Libora, taťku nemám, protože minulý rok zemřel. Sice to je už rok, ale je to rána pořád....... Mám ráda např. hudbu, tanec, youtubery, wifi, bff, jídlo, citáty a memories." "Oblíbení hokejisti?" NHL- Pavelec, KHL- Sobotka, EHL- Zámorský, Čája, Francouz a Filipi." Přestal se usmívat. "Ty tam nejsi, protože oblíbené hokejisty mám ráda,ale tebe miluju!"

Zítra se dovíte, jak to s nimi dopadne. Omlouvám se za chyby. Pošlete to dál prosím.
#39