Všechno má svůj čas

Vrátíme čas

   Je 12. 12. 2013. Ráno jsem se vzbudila a měla jsem 3 nepřijaté hovory od Ondry Havla. Tak jsem mu zavolala na zpátek. "Ahooj, co jsi potřeboval?" "Ahoj, no jestli máš dneska volno?" "Mám, ale až od dvanácti, proč?" "Chtěl bych ti představit zbytek New Element." "Dobře, tak ve tři, kde?" "Třeba v tom parku, před mojim bytem." "Okey, musím. Pa."
   Odučila jsem svoje hodiny, převlíkla se a jela do Prahy. Doufejme, že nebude kolona, jinak bych na dálnici skejsla celý den.
   Cesta byla naštěstí volná, což se divím, za 12 dní jsou Vánoce. Byla jsem v Praze a tak jsem napsala Ondrovi SMS: Jsem v Praze, za 20 minut v parku.
Ondra:
   Akorát jsem přisel domů a pípal mi mobil. Jsem v Praze, za 20 minut v parku. "Půjdeme ven." Zakřičel jsem přes celý byt. "Proč?" Ozval se Lukáš z kuchyně. "Chci vám někoho představit." "Tvoji mladou?"- Chris. "Ne." "Tak koho?"- Vojta. "Moji dobrou kamarádku." "Kamarádku?"- Chris. "Jo kamarádku, znám ji 5 let a je něčím vyjímečná." "Čím?"- Luke. "Vyhrála boj s leukémií a já byl u toho, když se to skoro vrátilo." "To je ta baletka, jak na tebe vylila pití a potom jste se stali kamarádi?"- Luke. "To je ona." "Páni, hrdinka."- Vojta. "Je volná?"- Chris. "Jo." "Je pěkná?"- Vojta. "Uvidíte sami." Podíval jsem se na hodinky a bylo už po půl, bude naštvaná. "Honem oblíkat, máme zpoždění." Kluci rychle vylítli, oblíkli se a my mohli vyrazit. Už je tady, má tu auto. "Myslím, že máme nového souseda."- Chris. "Proč?" Ukázal na luxusní Audi. "Nikdo se nepřistěhoval, to je Sabčino." "Si děláš srandu?" "Ne." Uviděl jsem ji, zrovna s někým volala.
Sabča:
   Přijela jsem do Prahy něco po třetí, snad tam ještě nebudou. Zaparkovala jsem a šla do parku. Kluky jsem nikde neviděla. Sedla jsem si na lavičku, vibroval mi mobil v kabelce, neznámé číslo. "Haló? Kdo tam?" "Tady Kryštof Oplý, otec jedné z vašich žákyň." "Co potřebujete pane Oplý?" "Měla byste dneska čas? Chtěl bych Elišku přihlásit k vám na doučování." "Aha, ale já dneska a zítra mám volno." "Tak proč do*rdele máte na lístečku volejte kdykoliv." "Kdybyste se podíval na internet tak zjistíte, že tam je napsané Dnešní a zítřejší doučování slečny Lipsové se odkládá na příští týden. Rodinné problémy, prosím nerušit! A říkala jsem to i třídě." "No jasně." "Když mi nevěříte tak se zeptejte Elli a podívejte se občas na stránky školy, než si otevřete hubu na někoho, kdo si to nezaslouží." To jsem na něj skoro křičela. Strčila jsem si mobil do kabelky a čekala na kluky.
Ondra:
   Šli jsme pomalu, abysme ji nevyrušili. "Hlavně se nestrapněte." Byli jsme od ní metr. Schovala mobil do kabelky. Luky s Vojtou šli na věc. Sedli si vedle ní a já ji objal ze zadu. "Ahooj sestřičko." A dal ji pusu do vlasů. "Ahoj bráško."
Sabča:
   Byla jsem trochu zaskočená, dva nádherní kluci vedle mě a Ondra za krkem. Přešli předemně. Hmm, jeden tmavší. "Představíš nás nebo to necháš na nás?" Řekl vysoký kluk s hnědými oči a vlasy. "Tohle jsou mí bráchové. Luky, Vojta a Chris. Todle je moje dobrá kamarádka Sabinka." Začal Lukáš, toho chci poznat už dlouho, ale čas nám bránil. "Já jsem Lukáš." Políbil mi ruku, bože on je takové zlatíčko. "Jsem Vojta." Podal mi ruku a políbil na líce. Ty mi pomalu nabíraly červenou barvu. Na konec Chris, boží kluk. "Chris." Ten mě dokonce i objal. "Máš pěkný brášky Ondro." "Vím, ale stejně jsem nejhezčí já." "Nemyslím si." Šibalsky jsem se usmála. "Nezajdeme někam? Musí ti být zima."-Luky. "Dobře." Kluci mě strčili mezi ně. Vojta a Luky byli hned vedle mně, abych pravdu přiznala tak se mi to líbilo. Kluci se vyptávali na různé otázky, připadala jsem si jako u výslechu. Přišlo i na leukemii. "Jsi fakt dobrá, že jsi ten boj vyhrála."- Vojta. "Never Give Up." Na chvíli jsem se odmlčela. "Promiňte, ale nechci se o tom bavit. Bylo to pro mě těžké období a nerada na to vzpomínám." "Chápu." A dal mi ruku okolo ramen, nějak mi to nevadilo, ale od Lukyho by to bylo lepší.
   Došli jsme do kavárny a výslech pokračoval. "Kluci nechte toho,už mě to nebaví." "Já jim o tobě moc neříkal, takže tady máš výsledek." "Tak díky Ondro!" "Okey jako omluvu tě zvu na kafe."- Luky. "Vanilkové latté, prosím." Luke šel pro kafe. "Tak se ptej ty!" "Dobře, ale počkám na Lukáše." Donesl kafe a já si myslela,že se budu ptát já, ale ne, oni pokračovali. "Zůstaneš přes noc nebo pojedeš domů?"- Chris. "Jelikož zítra mám volno tak bych mohla zůstat, ale nemám tady žádné věci." "Něco ti něco pujčím."- Vojta. "Půjdeme ti něco koupit a zůstaneš přes víkend."- Chris. "A budeš bydlet u nás."- Luky. "Nejsem proti." "Ha. My máme holku na víkend a vy ne!"- Vojta. "To neznamená, že mě dostaneš hned do postele Vojtěchu." "Ach jo, budu se krotit." Dopila jsem kafe a šli nakupovat. "Takže ti koupíme aspoň 3 trička, tepláky a spodní prádlo."- Ondra. Zamířili jsme do Croppu a Intimissimi. Kluci na mě a Ondru cházeli věci, které si mám zkusit, fakt hromada. Vyzkoušela jsem si všechno, ale jen mikino- tričko, 4 trička a tepláky mi sedly. "Okey, tak berem jen toto." Chris to zaplatil a šli jsme do Intimissimi, tam jsem šla sama nakoupila si všechno potřebné. Došli jsme domů. "Tak tady budeš pobývat." Ukazál mi Vojta pokoj. "A za těmito dveřmi je tvoje koupelna." "Jako doma." "Chovej se jako doma."- Luky. "Jaké jsou plány na večer?" "Chtěli jsme si objednat pizzu a dívat se na telku."- Ondra. "A mohli bysme k tomu přidat flašku."- Vojta. "Co mi zbývá?!" "Nic."- Chris. Objednali jsme pizzy a začali hrát flašku. Padlo to na mě a Lukyho. Jelikož to byla nějaká applikace tak nám to dávalo úkoly samo. Úkol- Dejte si spolu francouzáka. "Znám tě teprve den a už se spolu musíme líbat." "Tak ať to máme za sebou." Nahnul se ke mně, chytl mě v zátylku a začal mě líbat. Ani jeden z nás se nechtěl pusit. "Nechte toho už!"- Ondra. Další úkol padl zase na mě a Ondru. Vypijte 3 panáky vodky! "Tož to bude ještě zajímavé."- Chris. Luke donesl z kuchyně vodku a panáky. Začala jsem lít jednoho za druhým. Třetí úkol nebyl konečně se mnou. Luke a Vojta- Co nejrychleji odneste toho, co sedí naproti vám, do postele a nachystejte ho  k spánku. "Zase já." Zakňučela jsem. "Snad jsi Ondřeji zhubnul." Zaklel Vojta. "Tři, dva, jedna, start."- Chris. Luky rychle vystartoval, vzal mě do náruče a běžel k němu do pokoje. Bylo to celkem fajn, až na ten konec. Hlavou přímo o futra. "Promiň, promiň, promiň." V tom mě už ukládal do postele. "To je do....." ani jsem to nedořekla a už jsem před sebou viděla akorát tmu.
Luky:
   Rychle jsem popadl Sabinku, je tak lehká a hnal se s ní ke mně. Probíhalo to celkem dobře, ale ten konec. Hlavou o futra. Uložil jsem ji postele. "Promiň, promiň, promiň." "To je do....." Nedořekla to a upadla do bezvědomí. Hned první den ji zabiju. "Kluci rychle sem!!!" Doběhli. "Co se stalo?"- Vojta. "Bouchla se o futra mojí vinnou, chtěla něco říct, ale neřekla. "Říkal jsem vám kroťte se." "Já vím, ale soutěživost byla silnější." Na moc jsem se nezmohl. Klekl jsem si k posteli, chytli ji za ruku a hladil ji po tváři. Vojta odešel pro vodu a led, Chris pro mobil kdyby náhodou a Ondra pro nějakě prášky. Zůstal jsem s ní sám. Zkusil jsem, co v každé pohádce pomáhá- polibek. Zavřel jsem oči a políbil ji znovu za tento večer. Ukápla mi i slza, nesnesl bych kdyby zemřela. Znám ji den a připadá mi to jako věčnost. Ucítil jsem jemný stisk v ruce, začala se pomalu probouzet. Usmál jsem se na ni. "Ty jsi plakal?" Bylo první, co z ní vyšlo. "Jo!' "Proč?" "Nebyla jsi tu deset minut, bál jsem se o tebe.  Ku *va, kde jsou?  "Co se stalo?" "Bouchla jsi se o futra moji vinnou." "Netrap se tím.....Mohla bych tu zůstat? Jsem unavená a nemám moc síli. "Jo jasně. Dám ti nějaké tričko na spaní a můžeš jít spát." "Děkuju." Pokusila se o úsměv, ale nepodařilo se jí to. V šatníku jsem vybral nějaké tričko a hodil to po ní triko. Usmál jsem se na ni. Vzal jsem si svoj pyžamo a šel. "Proč jste se nevrátili?" "Věděli jsme, že s ní chceš být sám."- Ondra. "Haha."

Další díl. Omlouvám se, ale nestíhám. Den, co den píšeme pisemky a já nestíhám psát. Ale dneska tu máme malé vrácení do děje. Už tehdy to vřelo mezi Sabčou a Lukym. Teď uvidíme, jak to půjde dál. Dalši díl nevím, kdy bude tak se aspoň na něj můžete těšit. Thanks for everything.
#39