Všechno má svůj čas

??Usmíření??

Vzbudila jsem se okolo sedmé ještě ve Vojtově objetí. Nějak jsem se z něj vysoukala a šla se obléct a udělat si ranní rituál. Napsala jsem lísteček: Jdu ven s kamarádkou, vrátím se večer. Měj se hezky Vojto a ty Lukáši, se vzpamatuj!! Vlastně jsem nešla s kamarádkou, ale sama. Jela jsem do Palladia si něco pěkného koupit na sebe.
Lukáš:
Vzbudil jsem se s šílenou kocovinou. Skoro jsem ani nevstal z postele, příšerně mě bolela hlava. Našel jsem vzkaz od Sabinky. Co se včera stalo? Proč se mám vzpamatovat? Vzal jsem si prášek a vodu, sedl jsem si k stolu. Za chvíli došel Vojta, přečetl si vzkaz, udělal si kafe a sedl si ke mně. "Co se včera stalo?" "Co myslíš?" "Všechno!" "Začalo to, když ji Lipo dal jen pusu na líčko a ty jsi začal žárlit. Jonáš je jen dobrý kamarád, to je jako kdyby jí můj brácha dal pusu. Pak začal se Sabčou flirtovat barman, ale ona ho odmítla, kvůli tobě! Ty jsi byl i proti mně, já ji chtěl odvést domů, ale ty sis myslel, že ti jí balím. Potom jsi jí málem dal facku, ale Jonáš tě zastavil. Když jsi došel domů, tak jsi jí tu facku doopravdy dal. Pak jsem tě donutil jít k sobě. Jo, abych nezapomněl, spala se mnou, protože se mi sesypala v náručí." Vyjel po mně Vojta. "Pane bože, já jsem debil." "Zbytečně žárlíš, moc dobře víš, že by ti Sabča nezahla." Začal jsem brečet. "Co mám dělat?" "Já to nějak přežiju, ale tvoje princezna je na dně svých citů." Vojta se sebral a šel k sobě. Já jsem zrůda, uhodil jsem holku, Sabinku, moji princeznu. Pořád jsem seděl v kuchyni a brečel. Okolo dvanácté se u mě zastavil Vojta. "Jestli ji chceš, máš čas do večera, teda pokud přijde spát k nám," a odešel. Ještě chvíli jsem seděl v kuchyni , trochu jsem se vzpamatoval, udělal si ranní rutinu a šel do města. Musel jsem si vzít sluneční brýle, jinak by se mě lidé na ulici lekli. V hračkářství jsem koupil velkého méďu, v květinářství jsem vykoupil všechny růže a v obchodě jsem koupil svíčky- vanilkové, ty miluje. Došel jsem domů, naštěstí tu ještě nebyla. Ze svíček jsem poskládal cestičku, méďu dal vedle stolu , na stůl jsem dal růže a okolo nich seskládal ze svíček srdíčko. Zase jsem spustil vodopád slz. Je mi to moc líto.
Sabča:
Vojta došel hned chvilku potom, co jsem mu napsala. Objala jsem ho. "Kde je ta kamarádka??" "Žádná není, nechtěla jsem být doma a vidět ho." "Neboj, všechno bude dobré," a pohladil mě po tváři. "Nezajdeme na dort?" "No tak jo, zase jsi nesnídala, že??" "Ne." Rozešli jsme se do nejlepší cukrárny v Praze, ale v jedné chvíli se Vojta zastavil. "Co je Vojti?" "Tam je moje bejvalka," ukázal na docela pěknou blondýnu. "Teď ti pomůžu já." Chytla jsem ho za ruku a dala mu pusu na pusu. Dívala se na nás, chtěla jít k Vojtovi, ale zastavil ji můj vražedný pohled. "Proč s ní už nejsi?" "Když jsem začal v New Element tak pořád po mně chtěla peníze, ne že bych ji nerad něco koupil, to ne, ale když každý den doleze, už to poznáš." "Aha. Poznáš lepší." Došli jsme do cukrárny. Objednali jsme si oříškové dorty. "Myslím, že jak dojdeš domů tak se ti bude omlouvat." "Jak jinak." "Sice udělal, co udělal, ale jen proto, že tě chce mít pro sebe. Měla bys mu odpustit, přeci se nechcete po zbytek měsíce takhle ignorovat." "Nechci." "OK, změníme téma. Za chvíli budeš mít narozky." "Chris taky." "Já vím." "Nechci žádnou velkou oslavu." "Neboj jen nás sedm." "Sedm?" "Já, ty, Chris, Luke, Ondra, Johan a Barča." "Nějak málo, já mám ještě spoustu kamarádů ve Zlíně a Litvínově." "Tak nás sedm plus tvoji kámoši." "Souhlasím." Dojedli jsme. "Promiň, už budu muset jít, mám ještě nějaké vyřizování s Honzou." "Okey." Rozloučili jsme se a každý šel svou cestou. Já jsem se odhodlala k tetování. Šla jsem do tetovacího studia, jak chodí kluci. Hned jsem věděla, co chci. Lehla jsem si a začalo peklo. Nechala jsem si na lopatky vytetovat Never Give Up. Dali mi pokyny, jak se o tetování starat a mohla jsem jít. Zašla jsem si do čínské restaurace na nudle. Potom jsem šla už domů. Konečně doma, ty záda hodně bolí. Otevřela jsem dveře a uviděla cestičku ze svíček. Odložila jsem si a šla po ní. Zastavila jsem se na jeho očích, které mi hned uhnuly. I tak malý okamžik mi stačil, abych poznala, že celý den brečel. Šla jsem k němu. "Luky?" Zvedl hlavu, vstal a silně mě objal. "Strašně moc se omlouvá. Když piju tak se neznám. Chci tě mít jen pro sebe. Asi mi nedochází, co pro mě znamenáš. Vážím si tě a moc tě miluju. Lituju, že jsem to udělal. Moc se omlouvám." Začal plakat. Začala jsem ho hladit po zádech. "Omluva přijata, prosím už nebreč, Lukášku. Stalo se to, už to nevrátíš. Podle očí poznám, že tě to vážně mrzí." Chvíli jsme se jen objímali asi mu nedocvaklo, že jsem mu odpustila. Po dlouhém objímání Luke objevil tetování. "Zlato, co máš na zádech?" "To co ty na ruce." Sundal mi tričko i fólii. "Krásné a vystihující." "Nepamatuju si kdybych se vzdala." "To všechno je pro tebe." "Děkuji." "Za nic." Začal mě líbat na krku. "Prosím, dneska ne. Chci se po včerejšku vyspat." "Já taky." " Už půjdu spát a ty bys měl taky." "Můžu s tebou?" "Žádné blbosti." "Neboj." Osprchovali jsme se a hned jak jsme se dostali do postele tak jsme usnuli.

Tak tady další díl. Omlouvám se, že tak pozdě, ale musela jsem si udržet známky kvůli přijímačkám, ale teď by to mohlo být trochu volnější. Slibuju, že se máte na co těšit.
#39