Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Procházel jsem chodbou v 7. patře. Nikam jsem nespěchal, hodina mi začínala za necelých dvacet minuta a učebna se nacházela na konci chodby. Ve čtvrtek mám první dvě hodiny volno, což je opravdu skvělé. Můžu se pořádně vyspat, anebo si udělat domácí úkoly, co jsem nestihl ve středu večer. Na to, že je začátek roku, nás profesoři vůbec nešetří. Ve škole se už taky vyznám. Nemůžu tvrdit, že znám každý kout bradavického hradu, ale vím, kam mám jít a to mi bohatě stačí.
„Jungkooku!" jakmile jsem uslyšel svoje jméno, zvedl jsem zrak od podlahy a zpozorněl. Naproti mně šla dívka s hnědými lehce rozcuchanými vlasy po ramena. Pokud se nemýlím, jmenuje se Wendy a chodí do stejného ročníku a koleje jako já.
„Máš teď nějakou hodinu?" zeptala se mě, když se ke mně přiblížila natolik, abychom byli schopni vést normální konverzaci aniž bychom rušili svým povídáním ostatní. Byla skoro o 20 centimetrů menší než já, takže jsem musel hlavu sklonit, abych jí viděl do obličeje.
„Mám dvojhodinovku Obrany, potřebuješ něco?" ještě že jsem si nechal tu časovou rezervu. To bych jinak nestál tak klidně a už pelášil do třídy.
„Tak to ti to řeknu rychle, abys nepřišel pozdě. Jak už možná víš, jsem kapitánka našeho famfrpálového družstva. Každý rok se dělá konkurz. Jelikož nám odešel chytač a odražeči, potřebujeme nové hráče jak Snape šampón na vlasy. Hrál jsi někdy famfrpál?"
„Jestli jsem ho hrál? Byl jsem nerychlejší letec na koštěti v celých Krásnohůlkách a famfrpál mi cizí není," zrůžověly mi tváře studem. Nerad se vychloubám, ale tohle je kapitola mého života, na kterou jsem opravdu pyšný. Wendy se rozzářily oči nadšením.
„To je skvělé! Přijď příští pátek na konkurz. Začínala jsem se obávat, že tenhle rok nemáme šanci na školní pohár. Když jsem slyšela, jaký lidi se na konkurz hlásí, myslela jsem, že z toho omdlím. Máme dobrý tým a tak to chci nechat. Navíc, ty vypadáš jako fajn kluk, takže to určitě zkus. Budeme rádi, když se k nám přidáš," nebudu lhát, její slova mě pohladila po mém egu. Je příjemné tohle poslouchat. Odvětil jsem, že na konkurz rád přijdu a vydal se na konec chodby.
V učebně nebyly žádné lavice. Profesor Kim si učebnu rád upravuje podle toho, co se budeme učit. Připadá mi to jako skvělý nápad. Všechno je lepší než jen sedět v lavicích a učit se z učebnic. A pokud se jedná o Obranu proti černé magii, tohle moje mínění platí dvojnásob. Profesor Kim přišel do třídy jako vždy s vážným výrazem. Moc se neusmívá, ale jinak je k studentům milý.
„Třído, dnes začneme zkoušet neverbální zaklínadla. Dokáže mi někdo z vás říct, co to znamená?" zeptal se a pár studentů zvedlo ruce do vzduchu. Profesor Kim vyvolal pro mě neznámou dívku z Nebelvíru. Jediného, čeho jsem si na ní všiml, bylo to, že je při hodinách hodně aktivní. Taky spolu sdílíme spoustu hodin.
