Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jungkooku! Jungkooku!" volal Seungmin, který běžel chodbou naproti mně. Hned za ním byla Mina. Nechápavě jsem zastavil a civěl na ně, jak na blázny. Když ke mně doběhli, Seungmin se zapřel o svá kolena a lapal po dechu. Mina na tom nebyla o moc lépe.
"Co blázníte?"
"Jde.... o Taehyunga..." řekl zadýchaně a narovnal. Ničemu jsem nerozuměl, navíc mi za chvíli začínala hodina. Co je s Taehyungem?
"Spadla pátá zeď," oznámila vážně Mina, které se už taky podařilo nabrat dech. Vykulil jsem na ně oči. Zase?
"Ale Tae s tím nemá nic společného!"
"My víme, ale zkus to vysvětlit ostatním. Ta zeď spadla na profesorku Burbageovou. Žije, ale je v kritickém stavu. Problém je, že Taehyung u toho byl, stál přímo před tím. Všichni to berou jako důkaz," objasnila mi a já jsem měl pocit, že mi přestalo bít srdce. To se přeci nemohlo stát! Tae s tím nemá nic společného, někdo se to na něj snaží narafičit. Proč se to sakra děje?!
"Kde je?" vyhrkl jsem připraven se rozeběhnout jakýmkoliv směrem.
"To nevíme Kooku, asi u sebe, ale Nam- počkej!" zaslechl jsem, ale ignoroval jsem jeho hlas. Běžel jsem chodbou, co nejrychleji jsem mohl. Dokážu si představit, jak se teď musí cítit. Musím ho najít, než něco udělá. Vběhl jsem na pohyblivé schody a sbíhal je dolů. Zasekl jsem se ale, když jsem narazil na dav studentů, který stál před Velkou síní a chodbou vedoucí do sklepení.
"Ale Namjoon ho vyhlásil a zahájil doslova lov," dořekl Seungmin, který se objevil hned za mnou.
"Cože?!" vyhrkl jsem nechápavě a pořádně se rozhlédl. V davu jsem zahlédl Jennie, která se marně snažila prorvat k chodbě. Hned za ní byla Primuska. Až teď jsem začal vnímat slova, která ostatní studenti pokřikovali. Všechno v mém těle se sevřelo a mně se zamotala hlava.
"Kooku!" Seungmin mě podepřel a vrátil mi balanc. Tohle je jako zlý sen. Bohužel se nemůžu probudit. Cítil jsem, jak se mi do očí snaží najít cestu slzy. Několikrát jsem zamrkal, abych je skryl. Teď na ně není vhodná doba. Mezi studenty se objevila profesorka McGonagallová, která se bezvýsledně snažila utišit studenty.
"Ticho!" zahřměl hlas ředitele školy a jako na povel všichni studenti zmlkli.
"Všichni se odeberou do svých kolejí, ihned!" řekl Brumbál a studenti se s nelibostí dali do pohybu. Našli se ale tací, kteří odmítali odejít a byli rozhodnuti se hádat i s ředitelem. Ten je ale hodně rychle poslal pryč, takže jsem zahlédl i Namjoona, kterému jsem měl chuť rozbít hubu. Jak já ho nenávidím! Naštvaně jsem vystoupal schody a prošel otevřenými dveřmi. Uvnitř na mě všechno dopadlo. Sesypal jsem se do nejbližšího křesla. Opravdu ten nejhorší sen.
"Jungkooku," zaslechl jsem hlas Jisoo, která ke mně hned přiběhla. Jakmile si všimla mé tváře, nic neříkala a přitáhla mě do objetí. Opravdu jsem ho potřeboval. Brzy se u mě objevil i Yoongi, u kterého jsem nedokázal vyčíst, jakou emoci zrovna má.
