Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Hodně štěstí! Pořádně jim to nandejte," popřály nám naše prefektky, Jeongyeon a Seohyun. Přesunuli jsme se do šaten, abychom se mohli převléct do famfrpálových dresů. Pořádně jsem se protáhl. Nechci riskovat, že si v průběhu zápasu natáhnu nebo skřípnu nějaký sval. Bolí to jako mučící kouzlo. Stejně nám to Wendy zadala povinně, protože nemá žádné náhradníky
„Takže týme, dnes hrajeme proti Zmijozelu. Ano, jsou silní, ale my jsme silnější. Musíme je porazit a ukázat jim, jak se má Famfrpál hrát. Když vyhrajeme, budeme mít náskok před Nebelvírem a budeme na prvním místě. Snažte se, soustřeďte se. Jungkooku nečekej, musíš chytit Zlatonku dříve než Kruvalský Had. Dávej si na něj pozor, je dost mrštný. Dnes večer oslavíme na koleji další vítězství. HAVRASPÁR!"
„HAVRASPÁR!" zopakovali jsme. Cítil jsem, jak mi adrenalin začíná kolovat žilami. Nesmím zklamat a taky že nezklamu. Zmijozel nehraje fér, tak musím být rychlý a nedat jim šanci začít. Navzájem jsme si vyměnili ještě povzbuzující slova, než jsme byli nuceni vyjít ven ze šatny. Tribunami se nesl bouřlivý potlesk jak pro nás, tak i pro naše soupeře. Zmijozelští dokáží být dost hluční, ještě když se k nim přidá Nebelvír, který si taky přeje, abychom prohráli. Myslím si, že už víckrát tyto dvě koleje dohromady neuvidím. Je to velice speciální.
„Nasedněte na svá košťata, prosím," řekla madam Hoochová potom, co si kapitáni potřásli rukama. Lhal bych, kdybych tvrdil, že nejsem nervózní. Pevně jsem uchopil násadu koštěte a pořádně se odrazil od země, jakmile se ozvalo písknutí zahajující hru. Okamžitě jsem vyletěl až nad tribuny. Je to součástí naší taktiky proti Zmijozelu. Pro každou kolej je jiná taktika a každý rok se trochu mění, aby se daly dělat momenty překvapení.
„Camrálu se ujímá Yuri, jako obvykle. Prolítá kolem profesorské tribuny a nahrává Wendy - to byla ale pěkná přihrávka, že ano? - vyhýbá se Potloukům a přihrává nejmladší střelkyni v družstvu, Sooyoung - ale ne! Přihrávku zkazil Nakamoto Yuta, zmijozelský střelec původem z Japonska - rychle se vrhá do protiútoku a letí přímo k brankovišti svých protivníků. Nahrává kapitánu - Lee Haechan se vyhnul odražečům Havraspáru ukázkovou otočkou, prolétá kolem severovýchodní tribuny a hází - Doyoung minul - Zmijozel dává gól!"
Zaznělo hřištěm, což samozřejmě upoutalo moji pozornost. Do té doby jsem se snažil mermomocí najít Zlatonku, ale ta zlatá svině se ne a ne objevit. Sletěl jsem trochu níž, což pro mě znamenalo, že si musím začít dávat pozor i na Potlouky a zmijozelské. Prý je dost veliká šance, že se mě pokusí nějak vyřadit ze hry, za což by mě Wendy proklela a já bych se jí ani nedivil. Když je řeč o mé kapitánce.
„Hej Kooku! O tomhle jsem mluvila, hledej tu Zlatou!" zakřičela na mě, přesto jsem ji sotva slyšel. Hned mi ale bylo jasné, co se mi snaží říct. Dal jsem své koště do pohybu a ignoroval, že se opět začalo hrát. Párkrát jsem se rozhlédl kolem sebe, abych se ujistil, že mi Zlatonka neproklouzla. Těsně jsem se vyhnul jednomu Potlouku, co na mě poslala zmijozelská odražečka. Lehce jsem zrychlil, abych nebyl tak snadný cíl. Prokličkoval jsem si to mezi věžičkami, až jsem vzlétl nad tu největší, profesorskou. Pořádně jsem se rozhlédl a analyzoval každý kousek hřiště. Ignoroval jsem, že Yuri dala gól a že jsme dorovnali, hledal jsem tu malou zlatou kuličku. Místo toho se můj pohled zastavil na něčem jiném. Nebo spíš... na někom jiném.
