Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Kooku, nemyslím si, že je to zrovna dvakrát dobrý nápad," ozval se Yoongi, který seděl u stolu kousek ode mě. Tuhle větu jsem už slyšel několikrát a pokaždé mě vytočila. Zavřel jsem oči a hlasitě si povzdech. Jsem zvědavý, s jakým důvodem přijdou tentokrát. Sralo mě, že se jim snažím zajistit hezké léto plné zážitků, zatímco oni furt breptají a jenom hledají chyby.
"Ještě do nedávna jsme se nikdo s Taehyungem a ostatními zmijozely nebavili a najednou s nimi máme strávit měsíc v cizím domě."
"Není to cizí dům. Je to Taeho vila," opravil jsem Jina. Neodpověděl mi a pouze se zamračil. Nacházeli jsme se v knihovně. U dvou spojených stolů seděla havraspárská pětka a Medová parta. Bylo tu několik volných židlí, které čekali na své majitele, kteří mají opět zpoždění. Nechápu proč, ale vždycky mají zmijozelští zpoždění. Nevím, jestli to je tím, že se Jennie a Hyunjin dlouze připravují, nebo že Taehyung zdržuje. Jiné možnosti mě nenapadají.
"Jungkooku, zkus se nad tím zamyslet z našeho pohledu," požádala mě Jisoo. Měl jsem pocit, že mi vybuchne hlava.
"Já vám rozumím. Ještě před měsícem jste věřili, že vás Taehyung zabije pohledem, ale teď už všichni víte, že to ne naprostá hloupost. Už nevím, jak vám mám dokázat, že je nevinný."
"To my ale víme a věříme tomu," promluvila Nayeon.
"Tak jaký je problém! Snažím se dát dohromady všechny své přátele. Někteří z vás jste se taky na začátku roku nemohli vystát," podíval jsem se na Yoongiho, který mi uhnul pohledem, " přesto teď společně trávíte více jak týden v kuse. Jak jinak vás mám všechny sblížit, než vás na pár dní narvat do jednoho velkého a prostorného domu."
"Nevím, jestli se 25 dní dá považovat za pár," zapřemýšlel nahlas Seungmin. V duchu jsem si napočítal do pěti, protože jsem neměl daleko k tomu, abych po někom vyjel. Nemusí mě hned chytat za slovo. Nemyslel jsem to doslovně.
"To jste si z toho opravdu přebrali jen tohle?" zeptal jsem se jich zoufale. Vážně přemýšlím o tom, zda je tohle celé dobrý nápad. Neměl bych je nutit, když nechtějí, ale jsem sobecký. Nechci je opustit. Zvedl jsem se ze židle a pomalu obcházel okolo stolu k regálu. Potřeboval jsem trochu pohybu, aby mi to lépe myslelo.
"Yoongi hyung, Jisoo noona, kdy se znovu uvidíme? Příští rok už tu nebudete. Co je špatného na tom, že chci strávit společný čas se svými přáteli a se svým přítelem zároveň. Jin a Hobi též budou pryč. Upřímně se začínám bát, že tohle jsou poslední dny, kdy jsem s vámi," vyslovil jsem nahlas své obavy. Nikdy jsem si nemyslel, že je řeknu nahlas. Místností se rozlehlo ticho. Najednou nikdo neměl co říct. Ty, které jsem zmínil, mírně sklopili zrak. To všechno mě ujistilo, že jsou má slova, tudíž i obavy, pravdivá.
"Nebo jsem natolik otravný, že se mě rádi zbavíte?" položil jsem otázku výrazně tišším tónem, přesto Jisoo trhla hlavou, jako kdybych jí zařval do ucha.
"O čem to mluvíš Jungkooku? Samozřejmě, že nám na tobě záleží. I na ostatních," rychle dodala, aby se nikdo necítil vynechán. Svými slovy jsem totiž vzbudil otázky i v ostatních mého věku a mladších. Opět se nikdo neměl k řeči. Do tohoto ticha vstoupila zmijozelská parta, která se nechápavě rozhlédla okolo. Místností se ozvalo pár pozdravů, ale jinak nic dalšího. Ihned jsem vyhledal Taehyungovo krásné oči, které mě vždy dokázaly uklidnit. Nebyl moc daleko ode mě, tudíž mi stačilo pouze pár kroků, abych se k němu přiblížil.
"Všechno v pořádku?" zeptal se mě starostlivě. Bylo mi jedno, jak blízko se k ostatními nacházíme, a přitiskl jsem se na jeho tělo. Potřeboval jsem nutně cítit jeho dlaně okolo mého pasu, abych opět našel klid. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno. Cítil jsem, že byl trošku napnutý. Pravděpodobně kvůli tomu, že netušil, co se děje. Mě to ale naprosto uklidňovalo. Brzy jsem se odtáhl a otočil se čelem k ostatním, kteří na nás hleděli. Tentokrát mě ale nepřepadl stud, jako to bylo dříve.
"Prosím, nemohli bychom to alespoň zkusit? Nikdo vás tam nenutí zůstat celou dobu," díval jsem se na ně s nadějí v očích. Moc bych si přál, aby neexistovali žádné předsudky. Všechno by pak bylo jednoduší. To bych ale musel žít v dokonalém světe, ve kterém by sice existovala Taeho krása, ale ne jeho charakter. On je totiž jedinečný a dokonalý svým vlastním způsobem, který ostatní ale nedokáží ocenit. Přál bych si, aby v něm viděli to, co já.
"Dobrá," povzdychl si Yoongi a narovnal se na své židli, "jak se tam máte v plánu dostat?" Srdce se mi rychle rozbušilo. Div jsem nezačal skákat radostí.
"Jsi ten nejlepší hyung na světe Yoongi," na krátko jsem ho objal, což se setkalo s nespokojeným zamručením staršího.
"Wow, uklidni se, nebo si to ještě rozmyslím," varoval mě, což už jsem nebral v potaz. S nadšením jsem chytl Taeho za ruku a posadil se na své původní místo. Sedl jsem si ale pouze na kraj, a nechal tam prostor Taehyungovi, který se posadil hned za mě, a obmotal mi ruce okolo pasu. V tu chvíli jsem měl snad ten nejširší úsměv, který jsem dokázal vytvořit.
"Od kdy jsi tak roztomilý, Jungkookshii?" zasmála se Jennie a posadila se hned vedle nás. Místa hned vedle zaujmuli mladší chlapci hadí koleje. Jisung si Minha změřil pohledem, snad jako by se mu dvakrát nezamlouvalo, že vedle něho sedí zrovna on, ale po delší době jsem si všiml, že se jedná spíše o pohled zkoumavý. Myslím si, že je to dobré znamení. Na Jennie(iny) slova jsem nereagoval a spíše se zaměřil na to, na co se ptal Yoongi.
"Bude to trošku oříšek, ale nic co bychom nezvládli, že Tae?" otočil jsem hlavu tak, abych na svého přítele viděl. Ten přejel pohledem všechny u stolu.
"Přenášedlo?! Není to nebezpečný?" vyhrkl Jisung, jakmile Tae dopověděl.
"Klid prosím tě, není to nic těžkého," ujistil ho jeho nejlepší kamarád.
"Už si někdy cestoval přenášedlem, Felixi?" zajímal se hned Seungmin.
"Pokaždé, když se vracím do Austrálie za rodinou nebo naopak cestuji sem," oznámil nám. Připadalo mi to velmi zajímavé. Já sám jsem přenášedlem nikdy necestoval, tudíž to pro mě bude premiéra. Jak jsem záhy zjistil, nebudu jediný. Cestování tohoto typu je velice drahé a náročné. Rozhovor plynul dál. Bylo nutno zodpovědět několik otázek jako: Co budeme jíst? Kde spát? Kde se vila nachází? Co je okolo? Co budeme dělat? No, bylo toho spoustu. Na většinu věcí jsem sám neznal odpověď a zajímalo mě to. Taehyung byl ale připravený a na všechny otázky jim odpověděl. Mluvil klidným tónem, nerozdával nevraživé pohledy, nebyl napnutý. Myslím si, že za to z části mohla moje blízká přítomnost, která ho uklidňovala stejně jako mě, ale už si na ostatní pomalu zvykl. Už jenom fakt, že je ochotný si všechny nastěhovat do svého domu, kam nejprve nechtěl vzít ani mě. Ta drastická změna je trochu zvláštní a mám dojem, že v tom má prsty Jennie. Nezazlívám jí to, vlastně jsem jí i trochu vděčný.
Díky její pomoci léto nabere úplně jiný rozměr.
... Tajemství Hada a Orla ...
Už je to dlouho, co jsem se vám 'pod čarou' neozvala. Blížíme se do finále. Zbývají pouze dvě kapitoly do konce, ale prozradím, že mám v plánu vydat ještě 85. kapitolu, která ale nebude obsahovat děj, nýbrž všechno okolo. Tahle knížka mě provázela nejen celý rok 2023, ale i velkou část roku předchozího. Spoustu věcí jste ani neměli možnost vidět. Mám pro vás připravené takové behind the writing. Možná to některé z vás zaujme, možná ne.
Abych vás ale nalákala na tu další kapitolu, prozradím, že nás čeká poslední Taekook rande, takže se máte na co těšit. Děkuji za 4k přečtení a za vaše komentáře a votes. Je to neuvěřitelné, kolik lidí se ke knížce vrací pravidelně. Jsem vám všem nesmírně vděčná. Love U! *Annie*
