Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Neviděl jste někdo moji mikinu?" ptala se pobíhající Jennie, která již prolezla celou společenskou místnost. Bez zaklepání mi vběhla do pokoje a začala ho prohledávat.
"Tady není," řekl jsem rázně, protože opravdu nemám rád, když se mi někdo hrabe ve věcech. Snad jako by mi nevěřila a dál zvedala polštáře.
"Měl sis zabalit včera," pokračoval jsem v kritizování. Opřel jsem se o stůl a s rukama překříženýma na hrudi jsem ji pozoroval. Když se konečně zvedla s tím, že se tady opravdu nenachází, obdařil jsem jí jedním ze svých pohledů. Nic neřekla a přesunula se zas někam jinam. S povzdechem jsem se odrazil od stolu a začal si přerovnávat postel, kterou mi zanechala v naprosto jiném stavu, než jak jsem ji měl před jejím příchodem. Očima jsem skenoval pokoj, zda jsem nic nezapomněl. Stejně se sem za dva měsíce vrátím, takže i nic nepřijdu. Jakmile jsem došel k závěru, že všechno mám, vyšel jsem ze svého pokoje ven.
Hned jsem zamířil k pokoji kluků, ze kterého se linul dost hlasitý hlas mé kamarádky. Hned mi bylo jasné, kde se ji postrádaná mikina nacházela. Vstoupil jsem do pokoje, když zrovna naštvaně vycházela. Posadil jsem se na Minhovu postel, přitáhl si kolena k hrudi a opřel se o ně. Zatímco Minho měl již zabaleno a pouze přerovnával svou skromnou knihovnu, blonďák měl na své posteli ještě hromadu oblečení.
"Já nestíhám! Nemůžu najít dres na famfrpál, svoje kotníkové boty a tu velkou mikinu. Sakra, před chvíli jsem ji držel! A neviděl jste někdo můj plášť? A šálu? A kotlík? Merline, kde mám hůlku?!" nadával hystericky Hyunjin a hrabal se v hromadě oblečení. Neubránil jsem se lehkému úšklebku. To má z toho, že furt nakupuje. Už teď má dva nacpaný kufry, do kterých se to skoro nevejde.
"Včera jsi mě prosil, ať ti bradavické věci dám k sobě!" vyjel po něm nazpátky Minho, který vypadal dost zoufale.
"To jsi to nemohl říct dřív?! Už jsem mohl začít hledat ty kalhoty!"
"Hyunjine, ty jsi horší jak malý dítě!" zanadával a začal se hrabat v hromadě oblečení. Netrvalo to dlouho a vytáhl zmíněné kalhoty. Jak se dalo předpokládat, ty dva na sebe neustále štěkali. Raději jsem se zvedl a opustil pokoj. Pokračoval jsem chodbou dál a nakoukl do pootevřených dveří.
"Jess, podáš mi tu kabelku?" zeptala se Jennie, aniž by zvedla zrak od svého kufru. Ta též měla dvě zavazadla a ještě jednu tašku.
"Kterou?" ozvala se zmateně Jessica, jedna z jejích spolubydlících a kamarádek. Kde se nacházela poslední, Seulgi, mi bylo celkem putna.
"Vlevo nahoře. Granna, třetí kolekce," navigovala jí, ale Jessica vypadala stejně zmateně jako já.
"Kterou?"
"Merline, tu zelenou!" opustil se práh dveří, na kterém jsem celou dobu setrvával a šel chodbou dál. Koukám, že nikdo nestíhá. Nechápu, proč si nezabalili třeba včera. Došel jsem k zavřeným dveřím na konci chodby a zaklepal. Po kladné odpovědi jsem vzal za kliku a vstoupil dovnitř. Setkal jsem se s pohledem Irene, která seděla na posteli s knihou v ruce. Očividně měla zabaleno, stejně jako její spolubydlící, která byla Merlin ví kde.
