Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Chcete mi říct, že se to stalo už včera a já se to dozvídám až teď?! Děláte si ze mě prdel?!" prskl naštvaně Hyunjin. Překřížil si na hrudi ruce a posadil se do křesla, nezapomněl dát ukázkově nohu přes nohu, aby jasně dal najevo, že je uražený. Protočil jsem nad tím očima.
„Vždyť se toho tolik nestalo. Merline, tak si něco nevěděl první. Svět nekončí, Hyunjine," pokárala ho Jennie, zatímco na stole srovnávala všechny žluté figurky vedle sebe. Přivezla do Bradavic deskovou hru, nebo jak se to jmenuje. Prý ji dostala k Vánocům od nějakých místních na Novém Zélandě. Otravovala s tím již od příjezdu, ale až teď se ji podařilo ostatní přemluvit. Já tu jsem proti své vůli.
„Opravdu jak malé dítě," rýpla si Primuska do odbarveného chlapce na blond.
„Kde je můj nejlepší kamarád, když ho potřebuju?!"
„Narozdíl od tebe pracuje na projektu s tím havraspárem. Taky bys měl přiložit ruku k dílu, nebo tě nenechá Kratiknot projít," řekla z vážným hlasem Irene pomáhajíc své kamarádce rovnat barevné figurky. Že by se jí taky chtělo něco takového dělat, to se říct zrovna nedá. Se začátkem nového roku přišly i nové projekty, naštěstí se mému ročníku vyhnuly obloukem. Spadlo to ale na ty pod námi. Mají nacvičit nějakou sestavu kouzel nebo co. Moc mě to teda nezajímá.
„Taehyung taky bojkotoval projekty a prochází i se svou absencí!" namítal blonďák, což už mě donutilo zvednout hlavu od knihy.
„Neber si mé jméno do pusy. Narozdíl od tebe mám už zkoušky NKÚ* za sebou," podíval jsem se mu přísně do očí a následně se zas s neutrálním výrazem vrátil ke své knize. V 5. ročníku jsem dělal všechno proto, abych zkouškami prošel. Učil jsem se skoro každý víkend a nechával se od Irene doučovat. Přesto jsem neprošel Bylinkářstvím a Dějinami, ale moc mě to netrápilo. Jinak jsem dopadl výborně a vím, že je to velká zásluha mých dvou kamarádek.
Hyunjin už radši nic neříkal, jen se stále tvářil stejně uraženě. Když přišel Minho, donutila nás Jennie sesednout si kolem stolu. Ještě jednou jsem se z toho pokusil vymluvit, ale marně. Seděl jsem tam, podpíral si hlavu, ve které jsem byl úplně někde jinde, a tvářil se, že všemu rozumím. Nakonec hra začala, a tak jsem si povzdychl a postavil své tmavě zelené figurky doprostřed hrací desky přesně tak, jak udělali i ostatní. Merline, chci pryč!
***
„Nakonec to nebylo zas tak hrozný, jak jsem čekala," připustila Irene, zatímco pomáhala uklízet.
„No, kdybyste dali na moje rady, tak by vás to bavilo víc," vychloubal se Hyunjin, který i celou hru vyhrál, ač tomu dlouho nic nenasvědčovalo.
„Vždyť jsi byl až do páté fáze poslední! Kdybychom se řídili tvými radami, hrajeme to až do zítra," rýpnul si jeho nejlepší kamarád, který měl samozřejmě pravdu. Blonďák se uraženě nafoukl a začal breptat něco o žárlivosti. Opravdu nemám zapotřebí si tohle všechno vyslechnout. Moje sociální baterka byla na nule, už když se začalo hrát, a kdyby mohla jít do mínusu, tak se blíží ke stovce. Zvedl jsem se z křesla a lehce se protáhl. Vzal jsem si svou knihu a mířil k sobě do pokoje. Naštěstí ani jeden z nich neměl kecy k mému odchodu, takže jsem za sebou zamkl, položil knížku na stůl a padl přímo čelem do postele. Byl jsem unavený, nejen fyzicky.
