Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„To je konec dnešní hodiny. Přes víkend vypracujte 12 palců dlouhý text na téma: Lidská transfigurace," oznámila nám profesorka McGonagallová a začala si sklízet věci ze svého stolu. Všichni studenti ji napodobili. Už jsem se těšil na oběd. Jídlo je ve Velké síni dostupné mezi 4. až 6. vyučovací hodinou. Díky kouzlům zůstává stále teplé a čerstvé. Tohle v Krásnohůlkách nebylo. Všichni jsme obědvali najednou přesně v poledne. Líbí se mi, že si tady můžu vybrat, kdy se najím. Spíš se to ale odvíjí od výuky a kdy mám zrovna volno.
Omylem jsem ze stolu shodil kalamář. Naštěstí již byl zavřený a inkoust se nerozlil všude po podlaze. Mohl bych použít čistící kouzlo, ale jsem rád, že k ničemu takovému nedošlo. Třída se postupně vyprázdnila. Byl jsem též na odchodu, když v tu jsem se ve dveřích málem srazil s jednou zmijozelskou dívkou. Prošla kolem mě a mířila rovnou k profesorské katedře. Připadalo mi to zvláštní. Na hodiny přeměňování nechodí žádný zmijozel. Vlastně... jeden ano, ale ten se na hodinách neukázal již 14 dní. Viděl jsem ho jen sedět u večeře. Ani na snídaních a obědech jsem ho nevídal, ale za to možná může fakt, že každý si tu vstává jinak.
Upřímně mě zajímá, co ta zmijozelská dívka od profesorky McGonagallová potřebuje. Máme společně jen dva předměty, Kouzelné formule a Lektvary. Normálně by mi byla ukradená a nezajímal bych se o ni, ale všiml jsem si na ní jedné zvláštnosti. Když už potkám chlapce s havraními vlasy, ona je vždy po jeho boku. Neviděl jsem ho s nikým jiným než s ní. Překvapilo mě, že i zmijozelská komunita dává od něj ruce pryč.
Moje zvědavost byla silnější než slušné vychování, které mi říkalo, že poslouchání cizích rozhovorů je špatné. Zajímá mě, co se s Taehyungem stalo a proč se vypařil. Má s tím co dělat poslední hodina Obrany, na které byl? Čert ví. Zůstal jsem stát u otevřených dveří, ale tak, aby mě pokud možno profesorka ani dívka nezahlédly. Nastražil jsem uši a zaposlouchal se do jejich konverzace.
„Tady to je, slečno Kim, ale opravdu bych byla ráda, kdyby se Váš zmijozelský kolega uráčil přijít do mých hodin sám. A nejen do mých. Slyšela jsem, že nedochází do žádných. Má vysokou absenci a to jsme teprve na konci třetího týdne školy," profesorka zněla velice přísně.
„Nebojte se, příště už dorazí," řekla dívka a slyšel jsem kroky jejích podpatků. To značilo, že je na odchodu.
„Slečno, vím, že nejsem Vaše kolejní profesorka a tím pádem mi do toho nic není, ale je vše v pořádku? Ohledně pana Kima?" byla poznat starost v jejím hlase. Musel jsem se trochu pousmát. Nejsem jediný, kterému to připadá divné. Dívka nejdříve mlčela. Asi zvažovala, jestli je vhodné 'cizí' profesorce říkat něco takového. I když... neumím si představit v téhle pozici Snapea. Za tu dobu jsem zjistil, že je to pěkný hajzl nadržující jen svým studentům.
„Jak to jen říct... necítí se moc dobře... po psychické stránce, jestli rozumíte?" odpověď profesorky jsem neslyšel. Musela asi jen pokývat hlavou. Kroky mě uvedly do reality a rychle jsem se odlepil od zdi, abychom do sebe opět nenarazili.
