Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nová sněhová vrstva pokryla bradavické pozemky. Většina zdejších studentů se již zahalovala šálami a čepicemi čekajíc na to, až se otevře brána. Ne všichni měli to štěstí. Přesně devět studentů 6. ročníku sedělo v lavicích v 7. patře nad kusem pergamenu s brkem v ruce. Ještě jim zbývá necelá čtvrt hodina do konce, ale jediný havraspár v místnosti již chtěl odejít. Byl vyčerpaný a neměl ani čas ani chuť se připravovat na test z Obrany. Možná kdyby se přece jenom donutil vstát z postele, kde začal trávit až nezdravě moc času, tak by se necítil tak zoufale. Měl pocit, že čím déle tento týden trvá, tím je všechno horší.
V havraspárské koleji je teď dost dusno. Rozkřiklo se rychlostí Kulového blesku, že se tři jejich studenti kamarádíčkují s mrzimorskými. Ne že by jim to moc vadilo, spoustu studentů i Jisoo pogratulovalo ke vztahu, ale dusná atmosféra mezi Yoongim a celým zbytkem jejich party je nepřehlédnutelná. Jungkookovi stále nejde do hlavy jeho chování. Nepamatuje si, že by se někdy takhle choval. Jisoo přetrhla kontakt s ostatními s tím, že chce být nějakou dobu sama. Viděl ji, jak se baví s dívkami ze svého ročníku, což nebylo moc obvyklé. Seungmin si stále stál za svým a odmítal Yoongimu prominout jeho naštvanější reakci. Proto byl Jungkook rád, že mohl alespoň nějakou chvíli strávit se svojí blonďatou kamarádkou, která byla stejně klidná a milá jako vždy. Přesto se společenské místnosti vyhýbal a vždy zamířil rovnou do pokoje.
Byl to jediné místo, kde se cítil alespoň trochu klidněji, ale to jen do té doby, než se o vše začala zajímat dvojčata. To už musel pláchnout i ze svého pokoje. Chodil chodbami hradu a po jeho pozemcích. Přesto se ale neubránil pocitu, že ho někdo sleduje. Tentokrát ale přesně věděl, co hledat, ale nikde neviděl ani jeho stopy. Nakonec byl rád za famfrpálové tréninky, ač u nich mále zmrznul, tak díky nim dokázal přijít na jiné myšlenky netýkající se chlapce se zmijozelské koleje. Vážně se snažil, opravdu, ale sám neví, jak dlouho to ještě zvládne. Má totiž pocit, že začíná uvnitř hnít, a rozhodně to není dobrý pocit.
„Odevzdáváme. Užijte si výlet do Prasinek," řekl s přidaným úsměvem profesor, když procházel mezi lavicemi a vybíral pergameny. Jungkook přehodil svoji plátěnou tašku přes rameno a s tichým 'na shledanou' opustil učebnu. Vůbec se mu do Prasinek nechtělo, ale věděl, že jaksi nemá na výběr. Na pokoji se zabalil do kabátu, omotal si kolem krku šálu, na hlavu si nasadil čepici a do kapsy si schoval rukavice. Když mu bude zima, oblékne si je. Seungmin se narozdíl od něj těšil. Už postával před jeho pokojem a koukal z malého okna ven na pozemky. Několikrát ho pobídl, a když už se tedy Jungkook vynořil z pokoje, nedal mu ani šanci něco říct a hned vyrazil ven. Kook si povzdechl a mladšího následoval. Medová parta, jak se skupince mrzimorských přezdívalo, již čekala u brány. Jisung již byl obalený sněhem a běhal okolo, aby to stejné udělal svému nejlepšímu kamarádovi.
„Konečně jste tady!" vykřikl nadšením Hoseok a oba příchozí pevně obejmul. Jungkook se lehce usmál, ale při chůzi po cestě do Prasinek jeho úsměv povadl. Šel pozorujíc zasněženou cestu.
