Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděl jsem na posteli opřený o zeď a pozoroval Taehyunga, jak si spokojeně čte. Ruku jsem měl zapletenou do jeho vlasů a jemně ho drbal. Hlavu mě položenou na mém klíně. Na tváři jsem měl úsměv. Tyhle chvíle mi vždy připadaly tak krásné. Jen já a on. Ticho, které místnost ovládalo, bylo příjemné. Čím déle s Taehyungem jsem, tím více těchto chvil nastává. To však neznamená, že bychom si již neměli co říct, by naopak. Jen jsme se naučili užívat si přítomnost toho druhého a být alespoň trochu trpělivý. Není to silná stránka ani jednoho z nás.
Poslední dny trávím hlavně s ním, protože mám o něj strach. Většina školy je přesvědčená, že Taehyung je opravdu příčinou padajících zdí. Už nezůstalo pouze u nenávistných pohledů a šeptání. Najdou se tací, co po něm řvou přes celou chodbu, že by se měl spakovat a vypadnout. Kéž by zůstali jenom u toho. Pokaždé, když slyším nějakou urážku na jeho osobu, mám chuť tomu dotyčnému urazit hlavu hezky po mudlovsku.
Taehyung se pochopitelně uzavřel a přestal tolik komunikovat. Proto se mu snažím být na blízku a být mu oporou. Zatím to vypadá, že to funguje. Rozumím tomu, že je toho na něj příliš, proto volný čas trávím u něho v pokoji. Je docela obtížné se sem dostat, ale jelikož je Tae jeden z nejnadanějších studentů na lektvary, podařilo se mu připravit hned několik lektvarů neviditelnosti. Chtěl bych se ale naučit i kouzlo, které mě zneviditelní, ale je příliš těžké. Snad se mi to jednou podaří, ale spíše doufám, že se situace uklidní. Pak už nebude potřeba žádný lektvar ani žádné kouzlo.
Taehyung zavřel oči a položil si knížku na hruď. Na jeho tváři se objevil spokojený úsměv. Druhou rukou jsem ho pohladil po tváři a následně ji položil na jeho hruď. Zhluboka vydechl. Moc dobře vím, jak se mu líbí, když ho hladím ve vlasech. V těchto chvílích se opravdu podobá malému tygříkovi. Zvládl bych ho takhle hladit hodiny, kdyby chtěl. Pro něho jsem schopný udělat skoro cokoliv, hlavně když bude šťastný. Poklidnou atmosféru narušilo klepání na dveře. Tae otevřel oči a lehce podrážděně střelil pohled ke dveřím. Když klepání neustalo, pobídl jsem ho, aby se šel podívat, kdo to je. Vůbec se mu nechtělo, ale přesto se zvedl a došel ke dveřím. Pootevřel je, ale rázem ustoupil, aby mohla osoba vejít dovnitř. Jemně jsem oplatil úsměv Jennie, která vstoupila do jeho pokoje.
"Doufám, že neruším," řekla s laškovným úsměvem a pohlédla na Taehyunga. Ten pouze protočil očima a vrátil se na postel za mnou. S Jennie se teď vídám každý den. Na hodinách a občas tady. V podstatě se okolo Taehyunga střídáme společně s dalšími. Ne že bychom mu nedávali prostor pro sebe, ale já tu opravdu nemůžu strávit celé odpoledne. Mám tréninky a musím se učit. Navíc nechci úplně odříznout mé přátele. Je docela těžké to vyvážit.
"Jungkookshii, ty jsi pochopil, co po nás Kratiknot chce?" otázala se mě, když se posadila na židli u stolu.
"Vůbec," přiznal jsem s plachým úsměvem. Kratiknot na poslední hodině mluvil o nějakých zkouškách a domácí přípravě v podobě procvičování, ale pak se do toho zamotal, takže nikdo vlastně netuší, co nám tím chtěl říct. Asi si pro jistotu pročtu učebnici.
