Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Šach mat, Mine," řekl jsem radostně, zatímco hleděl na hrací desku. Seungmin přikývl a já se mohl zbláznit štěstím.
"Yoongi hyung, Jisoo noona, vyhrál jsem! Porazil jsem Seungmina!" volal jsem jako malé dítě.
"No vidíš, trvalo to jenom šest měsíců," usmál se Yoongi, ke které mu jsem se posadil na pohovku. Seungmin se k nám záhy přidal a zapadl do jednoho z blízkých křesel. Měl jsem pocit, jako kdybych vyhrál loterii.
"Chápete to, já ho opravdu porazil a nemusel jsem ani nijak podvádět," překypoval jsem radostí a náhlou energií.
"To je hezké, Kooku, ale nemusíš u toho tak křičet," pokárala mě Jisoo, které si právě dočítala nějaký román. Odfrkl jsem si, že nekřičím a více se zabořil do pohovky. Seungmin se náramně bavil, zatímco Yoongi zrovna hleděl z okna. Dnes bylo poměrně zataženo.
"Myslíte, že přijde další sněhová bouřka?" zeptal jsem se čistě ze zvědavosti.
"Teď? Vždyť je skoro březen," odvětil starší, který nám konečně začal věnovat pozornost.
"Nikdy nevíš," usmál jsem se a rozhlédl se po společenské místnosti.
"Já se těším na to, až se oteplí a budeme moct trávit čas venku," řekla skoro až zasněně Jisoo, načež dostala rychlou reakci od našeho nejmladšího, který rychle odvětil, že by se radši vrátil na podzim, kdy již sluníčko tolik nehřeje. Musím uznat, že podzim v Bradavicích je opravdu krásný. Stromy hrály všemi barvami, bylo teplo, ale zároveň se člověk netopil ve vlastním potu. Taky bych řekl, že toto roční období se mi zamlouvalo nejvíce.
"To si ještě počkáš. Trelawneyová zrovna dnes vyvěštila, že skoro celý březen bude pršet," řekl až skoro posměšně Seungmin.
"Prosím tě, Trelawneyová je stará šarlatánka, co ani neví, co bude dělat druhý den."
"Neurážej mého oblíbeného vyučujícího," skočil Jisoo do řeči Yoongi. Nemyslel to ale moc vážně, ale je pravda, že na Jasnovidectví chodí jako jeden z mála. Ani mě tento předmět nikdy k srdci nepřilnul narozdíl od mého bratrance. Když už je řeč o něm...
"Kam jdeš Kooku?" zeptal se nejstarší, když jsem se zvedl z pohovky.
"Napsat dopis bratranci, už jsem se mu dlouho neozval," usmál jsem se a vydal se do svého pokoje. V pokoji bylo příjemně. Jedním kouzlem jsem zapálil svíci na stole, protože kvůli mrakům byl pokoj v tmavém stínu . Chvíli jsem hrabal v hromádce pergamenů, než se mi podařilo najít jeden nepopsaný. Měl bych si tu uklidit. Též jsem vytáhl z malé krabičky úhledně složený dopis. Očima jsem přelétl po řádcích, abych si připomněl jeho znění.
Ahoj Kookie🐰
Děkuji ti za tvé vánoční dárky, mě i rodiče moc potěšily. Samozřejmě si do mě potřebovali píchnout, aby mi naznačili, jak neschopný syn vlastně jsem, znáš to. Jinak v Seoulu už sníh dávno není a teď mám v práci docela klid. Měl jsi to ale vidět první týden v lednu, málem jsem se nemohl hnout z kanceláře. Doufám, že ty jsi měl příjemnější start do nového roku. Co moje věštby? Měl jsi si dávat o přelomové noci pozor na draka, kápl jsi na to, co to znamená? Pokud ne, hlavně se o tom nezmiňuj před mým otcem :D. Jo, taky jsem ti chtěl o něčem říct/napsat. Poslední dobou se v kavárně, která je hned vedle, setkávám s jednou dívkou. Je to vysokoškolská studentka (vždycky jsem byl trochu na starší) a mám takové podezření, že je též čarodějnice, nebo alespoň o kouzelnickém světě ví. Zatím jsem si to nestihl ověřit. Je ale moc milá a fakt se s ní bavím. Myslíš si, že mám šanci? A co ty? Je na škole nějaká hezká slečna? Pochlub se bratránku. Schválně se ti příště podívám do hvězd. Měj se hezky a těším se, až se uvidíme.
Tvůj Hyung💙
Musel jsem se pořádně usmát. Už se nemůžu dočkat, až se znova shledáme. Bylo by hezké, kdyby si hyung našel přítelkyni, moc mu to přeji. A pokud by to byla čarodějka, možná by i strýc začal samým nadšením tancovat. A co já a slečny? Nevím, jak mu mám napsat, že slečny jsou tu opravdu hezké, ale já jsem v trochu jiné kategorii. Jsem si jist, že to přijme v pohodě, ale možná ho ještě trochu poškádlím, abych od něj dostal novou věštbu. Docela mě zajímá, co by v ní bylo. A co se týče té předchozí, mám takový malý dojem, že jsem na to kápl. Ve staré mytologii byl mořský drak, což byl v podstatě jen obrovský a dlouhý had. No a s jedním hadem jsem se o Silvestra opravdu sblížil. Vlastně mi dal věnování již v říjnu, kdy mi dopis přišel. Tentokrát jeho věštbu nesmím brát na lehkou váhu. Možná se dozvím něco zajímavého.
Když už se mé myšlenky ubraly k onomu krásnému hadovi, zvedl jsem se ze židle a přitiskl se k oknu. Viděl jsem na famfrpálové hřiště, kde létaly takové malé tečičky, což byli hráči zmijozelského družstva. Nezávidím ji, že musí trénovat v takovémto počasí. Ale i nás by Wendy donutila. Mám pocit, že kapitánům je počasí naprosto ukradené. Doufám, že se stihnou vrátit, než začne bouřka. Povzdechl jsem si, ale nakonec se i usmál, když jsem si uvědomil své nynější myšlenky. Na Taehyungovi mi opravdu záleží, miluji ho a když si vzpomenu na naše poslední shledání, tak se mi krev žene do tváří. Prostě jsme se líbali v knihovně a málem nás nachytali jeho přátelé, jak šílené! Líbá ale tak vášnivě, skoro až jsem měl pocit, že u líbání pouze nezůstane. Na jednu stranu jsem tedy rád, že přišli. Nejsem ještě na něco takového připravený.
Přiznám se, že mám trochu strach. Říká se přece, že si mozek na negativní vzpomínky snaží zapomenout, tak proč si na onu noc nemohu vzpomenout? Ano, byl jsem opilý, ale vybavuji si vše do detailů až po tu část, kdy mě líbal na břiše. Pak jako by někdo zhasl a já mám okno. Hlavně jsem teď i zmatený. Co to mezi námi vlastně je? Chodíme spolu? Jsme přátelé s výhodami či stále cizinci, co se od sebe nedokázali v knihovně držet dál? Chtěl bych znát i jeho pohled na celou tuto situaci. Byl jsem překvapený, když začal povídat o své zvěromagii a rodině. Cítím, že mi začíná věřit. Doufám, že se toho dozvím víc. Mám tolik otázek a prozatím žádné odpovědi. Nechci ale na něho tlačit. Budu muset být trpělivý. Došlo mi, že na Taehyunga musím pomalu.
Vrátil jsem se ke stolu a namočil brk do inkoustu. Napsal jsem dopis dlouhý jak některé mé eseje a chtěl se natáhnout do postele třeba si číst. Došlo mi ale, že musím dodělat ještě krátké povídání pro profesora Hagrida. Nedávno si přivezl v železné krabici nějaké exotické brouky. Prý ty mrchy dokáží provrtat kámen, ve kterém hnízdí. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale co jsem mohl dělat? Stejně se tomu nevyhnu. Vzal jsem malý kousek pergamenu, nalistoval správnou stránku v učebnici Fantastických zvířat a kde je najít a pustil se do práce.
Venku se mezitím opravdu rozpršelo. To mě donutilo vzhlédnout od práce, opět se přitisknout k oknu a zkontrolovat hřiště. Byl jsem dost překvapený, že tam stále byli. Chudáci. Doufám, že bude Taehyung v pořádku.
... Tajemství Hada a Orla ...
Po dvou dlouhých kapitolách je tady jedna kratší
Další kapitola: FORGIVE ME, BUT I CAN'T SAY THE SAME TO YOU
