Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Výborně Taehyungu, pokračujte," pochválil Taeho profesor Kim. Ale nevypadalo to, že by mu na jeho slovech nějak záleželo, poklidně pokračoval ve své činnosti. Nepatrně jsem se usmál a též pokračoval v procvičování zaklínadla. Byl jsem za něj rád, ač jsem tušil, že též je uvnitř potěšen, ale nechce to dát najevo. Když mu ale já řeknu kompliment či nějakou pochvalu, jeho tváře naberou lehký růžový odstín a sklopí pohled, snad jako by se snažil to zakrýt. Přijde mi to roztomilé. Poslední dny jsem opravdu šťastný. Mám pocit, že nám to konečně klape a už se chováme jako pár. Tedy v rámci možností.
"Poprosil bych vás, abyste se teď posadili do lavic. Uděláme si rychlí úvod do nové kapitoly," promluvil zničehonic profesor, načež jsme všichni ustali v dosavadní činnosti. S Taehyungem jsme si sedli do jedné lavice. Zatímco já sotva stíhal psát to, co profesor říkal, Tae si poklidně psal svým úhledným písmem. Opravdu mu tuhle schopnost závidím.
Nakonec se profesor Kim rozpovídal natolik, že jsem to vzdal, a radši ho poslouchal. Ucítil jsem Taeho ruku poklepávat na mém stehně. S úsměvem jsem jeho ruku nahmatal a propletl si sním prsty. Obdivuji, že se mimika jeho obličeje vůbec nezměnila, zatímco já jsem měl problém s tím, aby mi nezčervenaly tváře.
Byl jsem tak rád, když nás profesor propustil. Bohužel to i znamenalo, že jsme se museli pustit. Nejraději bych se sním procházel ruku v ruce i po chodbách, ale to opravdu není možné a hlavně bezpečné. Mířili jsme na obě a šli nedaleko sebe ve stejné hloučku studentů. Rozdělili jsme se až ve Velké síni. Posadil jsem se čelem ke zmijozelskému stolu a spokojeně si nabral jídlo na talíř. Netrvalo to dlouho a objevili se i moji přátelé. Zatímco Yoongi byl podrážděn z neočekávaného testu, Mina se usmívala od ucha k uchu, což u ní nebylo moc obvyklé. A toho názoru byli i ostatní.
"Co se tak culíš Mino?" zeptala se s hravým tónem hlasu Jisoo.
"Ale nic, jen jsem vstala správnou nohou," usmála se a pokračovala v konzumaci své porce oběda.
"Je pondělí, nemůžeš vstát dobrou nohou. Pondělí je vždycky na nic," prohlásil nabručeně nejstarší. Své uchechtnutí jsem zamaskoval pitím dýňové šťávy, když vtom jsem pohledem zabloudil k protějšímu stolu. Kývl jsem na pozdrav Jennie a usmál se, když Taehyung zvedl zrak od svého talíře. Koutky jeho úst se nepatrně zvedly nahoru, ale málokdo by poznal, že se jednalo o náznak úsměvu.
"Bradavice volají Jungkooka, haló?!" zatřepal jsem hlavou a zmateně se otočil na své přátele.
"Co to mělo znamenat, Kooku?" zeptal se zvláštním tónem Yoongi.
"Jen jsem se zamyslel a čuměl do blba, nic víc," odpověděl jsem a u toho pozoroval Seungmina, který se ohlédl přes rameno a na pár sekund se podíval k vedlejšímu stolu. Zalil mě neblahý pocit toho, že jsem byl přistižen při zírání na Taehyunga, obzvlášť když se Seungmin otočil a přejel si mě pohledem. Měl bych být opatrnější.
