Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Camrál má v ruce Sunny a řítí se směrem k nebelvírskému brankovišti - Changbin se připravuje, aby zabránil gólu - ale ani nemusí! Do Sunny narazil Potlouk, který na ni poslal nikdo jiný než nebelvírský kapitán Kim Namjoon - takhle se ke svým expřítelkyním nechováme, Joone - ano, paní profesorko, tahle poznámka byla nutná. Johnny s Camrálem letí, vyhýbá se Hoseokovi a dává gól! Nebelvír dorovná, dámy a pánové. Je 80:80!"
Hřištěm se roznesl hlasitý potlesk a křik. Zatleskal jsem, ale zároveň protočil oči. Hodilo by se nám, aby vyhrál Mrzimor. I já bych to chtěl. Vždy, když se podívám na toho nebelvírského nafoukance, vybaví se mi ono páteční odpoledne. Nasral jsem ho, ale on mě taky. Za svými slovy si stále stojím. Jedná věc mi ale celý víkend vrtá hlavou. Jak se tam ksakru vzal ten tygr?!
Včera jsem navštívil knihovnu, kde jsem zavítal do biologického oddělení. Prošel jsem několika encyklopediemi, abych zjistil, kde tyto zvířata žijí. Rozhodně ne tady. I Seungmin mi potvrdil, že bílý tygři v Zapovězeném lese nežijí. Nebo... neměli by. Tak jak se sem dostal? A je tady stále? Co když někomu ublíží?!
Nedává to smysl. Mohl mě zakousnout a rozsápat, udělat si že mě svačinu, ale on ne. Probudil jsem se na ošetřovně. Našli mě nějací druháci ze Zmijozelu. Madam Pomfreyová říkala, že byli dost vyklepaní a nervózní, mluvili jeden přes druhého. Přijde mi to zvláštní. Odchytil jsem je po večeři, abych jim poděkoval, ale byli hodně plaší. Když jsem se jich ptal, jestli tam viděli nějaké zvíře, odpověděli mi záporně a mám takový pocit, že to byla jediná pravdivá věc, kterou mi řekli. Řeč jejich těla nelhala a to nejsem žádný odborník.
Chvilku jsem pracoval s teorií, že se mi to jen zdálo. Jenže to bylo příliš živé na to, abych si to vymyslel. Namjoona se opravdu ptát nechci, ale celý víkend vypadá podrážděně. Nejde mi to celé do hlavy. Věc, kterou si ale už vůbec nedokážu vysvětlit, byly ty oči. Jsem si opravdu jistý, že na chvíli změnili svoji barvu s modré na hnědou. Nemohl to být žádný odlesk. Dnes ráno jsem se k velkému kaštanu vrátil znova. Prošel jsem to tam a našel jsem pár otisků v bahně za keřem. Tygří stopy. Bohužel je nebylo možné sledovat. Radši jsem se nikomu nesvěřoval a Seungminovi jsem namluvil, že mě zajímá, jaká všechny stvoření a zvířata můžou v Zapovězeném lese být. Naštěstí se na nic neptal, ale zapletl jsem se tím do skoro dvojhodinové debaty na právě toto téma. Příště musím být pečlivější při výběru slov.
„Hej Kooku, vnímáš?" drkl do mě Yoongi. Zatřepal jsem hlavou a rozhlédl se kolem, abych se zorientoval. Už dávno začala další hra.
„Hoshi odpálil Potlouk směrem k Dojoonovi, ten se mu ale úspěšně vyhýbá a nahrává opět Johnnymu. Ten prolítává mezi věžemi tribuny a Camrál hází Hyoyeon a - Kim Yeri zmařila přihrávku nebelvírských a ujímá se Camrálu - mrzimorská střelkyně teď hbitě míří k brankovišti. Potlouk, který na ni poslal Namjoon, odráží Hoseok a tím jí nechává volný prostor. Yeri nahrává svému kolegovi a mrštně prolétla houfem nebelvírských, kteří se na ni připravovali - taková smečka lvů proti malé jezevčici - Camrál se znovu dostává do jejích rukou a přibližuje se k brankovišti. Míří a hází a proměňuje v gól! Mrzimor skóruje!"
