Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Položil jsem na katedru lektvar a vyčkal, až se Snape uráčí ho vzít do ruky a prohlédnout si ho. Dával si na čas. Tekutina měla našedlou barvu a probublávala. Nevypadala moc vábně. Nevím, jestli bych se donutil lektvar vypít, protože už jenom z toho zápachu se mi zvedá žaludek. Celá místnost, ve které jsem lektvar vařil, byla plná výparů, které se smíchaly s již přítomným pachem nepoužívané učebny. Musel jsem mít otevřené okno, abych se neotrávil.
„Zadal jsem práci do dvojic, kde je pan Kim?" zeptal se jízlivě a položil lektvar zpět na svůj stůl. Instinktivně jsem se ohlédl za sebe, abych se podíval na lavici za tou mojí. Seděla tam jen zmijozelka, která mě v tuhle chvíli propalovala pohledem. Na malý moment jsem s ní navázal oční kontakt a potom se otočil zpátky na Snapea.
„Nevím, kde je Taehyung, pane. Ale můžu Vás ujistit, že jsme na lektvaru pracovali společně," řekl jsem a snažil se znít co nejpřesvědčivěji. Snape jen přimhouřil oči a poslal mě si sednout do lavice a zavolal další dvojici, která byla tvořená zmijozelkou a Minou. Podepřel jsem si hlavu a zahleděl se na jeden z mnoha obrazů. Nemám tuhle učebnu rád. Chybí mi okna, pohled na modrou oblohu. Je tu šero a chlad, panuje tady pochmurná atmosféra. Nedivím se, že se většina zmijozelů tváří tak nepřístupně a chladně, když jejich společenská místnost vypadá nějak podobně. Já bych se z toho zbláznil. Co tam mají vůbec místo oken? Kolik loučí tam musí mít, když jim tam neproniká přírodní světlo? Rodiče mi vždy říkali jedno takové přísloví: kam nemůže slunce, musí lékař. Jako syn dvou doktorů moc dobře vím, jak je slunce důležité. Tělo z něho získává vitamín D, který je takřka nezbytný. Taehyung určitě nemá dostatek vitamínu D, jinak by opět nebyl pryč.
Viděl jsem ho pouze ve středu a to na dvojhodinovce Přeměny. Ani dnes není přítomen. Vyhýbá se mi, anebo se mu něco stalo? Je nemocný? Či se necítí dobře po psychické stránce? Jsem zmatený a tahle nevědomost mě ubíjí. Měli bychom se sejít a vše si vyříkat. Promluvit si o události, která se stala o víkendu v jedné z učeben v 3. patře. Jsem z toho celý nesvůj. Snažil jsem se najít jakékoliv racionální vysvětlení pro to, co se stalo. Jenže jsem na nic nepřišel. Políbili jsme se, to je čistý fakt. Ani po pěti dnech jsem nepřišel na to, kdo z nás spojil naše rty. Asi je to jedno, záleží na tom, jak se k tomu teď postavíme. Oba si musíme položit jasnou otázku: co to znamená?
Za svůj zatím krátký život jsem se líbal pouze párkrát, ač by se dalo polemizovat, jestli to nebyly jen nesmělé pusy. Ve 13 jsem dal pusu sestře jednoho z mých mudlovských kamarádů. Kopla mě do koulí, ale domluvili jsme se, že se její bratr nic nedozví. Pak se stejně přestěhovali, takže mi to bylo jedno. Měl jsem v té době pouze popletenou hlavu. Svojí první lásku jsem zažil minulý rok v Krásnohůlkách. Líbila se mi jedna holka z mého ročníku, jmenovala se Eunha. Měla dlouhé husté černé vlasy a velice tmavé oči. Byla to nejpopulárnější dívka v ročníku. Každý ji chtěl a já jsem nebyl výjimkou. Měl jsem to štěstí, že se ráda chodila dívat na tréninky v letu na koštěti. Dali jsme se párkrát do řeči a čím více se mi dařilo, tím častěji jsem ji potkával. Občas až nezdravě často. Byla to ona, kdo koho někam pozval a taky mě hned na naší první schůzce políbila. Absolutně jsem nepobíral, co se dělo.
