Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Sama jsem překvapená, že to říkám, ale ta holka je celkem dobrá. Sice není moc komunikativní, ale udělá za mě skoro všechnu práci," oznámila nám Jennie, zatímco si pečlivě pilovala nehet na prsteníčku. Na její slova jsem nereagoval a dál pokračoval v četbě své oblíbené knížky. Ano, nemám oblíbený den ani předmět, ale knížku ano. Jmenuje se Společně na Smrt a všech devět hlavních hrdinek na konci spáchá sebevraždu. Čtu to asi po šesté.
„Takže ji v podstatě využiješ ve svůj prospěch a budeš se flákat," zrekapituloval Minho, sedě na židli vedle mě. Jsme u našeho obvyklého stolu. Když se náhodou objevím ve společenské místnosti, všichni tento stůl uvolní stejně tak křeslo, které se nachází v blízkosti. Zásadně v něm sedávám skoro jen já. Jako by se báli, že když se na křeslo posadí, stanou se z nich monstra stejná jako já.
„To není pravda! Navrhla jsem, že obstarám všechny přísady, kotlík a místo, ona se o lektvar bude starat. Přivstat si každý druhý den? To by mě zabilo. Na to jsem příliš mladá," řekla a pro jistotu se ještě prohlédla v zrcátku, jestli se jí na tváři náhodou neobjevila nějaká vráska.
„Já s tebou naprosto souhlasím, Noona. Nechápu, proč mají profesoři tenhle rok potřebu nás rozdělovat do skupin z jiných kolejí. Já bych to normálně zakázal. Radši bych skočil z astronomické věže, než abych pracoval s nějakým nafoukancem z Nebelvíru," řekl Hyunjin a udělal znechucenou grimasu.
„Děkuji za podporu, Hyunjinshii," usmála se a rozcuchala mu jeho červené vlasy, které už vybledly natolik, že by se dalo polemizovat, jestli to není zvláštní růžová. Taky je mu, stejně jako Minhovi, vidět odrost. Ještě se bude zvětšovat, protože s sebou rozhodně žádnou barvu na vlasy nemají, takže si musejí počkat na Vánoce, až pojedou domů. Upřímně se bojím, s jakou barvou se vrátí v lednu. Minho sice říkal, že už se barvit nechce, ale Merlin ví, že je Hyunjin sakra dobrý v přemlouvání.
„Ne všichni nebelvírští jsou nafoukanci," snažil se je bránit fialovovlasý, což už mě donutilo pozvednout hlavu a na chvíli se na něj podívat. Zamyslel jsem se.
„Nepotkal jsem jediného nebelvíra, který by se nechoval jako kokot bez mozku," řekl jsem chladně. Minho se na mě zamračil. Docela by mě zajímalo, kde se v něm tohle bere.
„Nesnáší nás a pomlouvají, kde to jen jde. Můžeme se chovat stejně," odvětil Hyunjin, na což Minho reagoval překřížením rukou na své hrudi.
„Jsou jenom zblblí Namjoonem, ale bez něho jsou docela milí."
„Ještě jednou vyslov jméno toho zmrda a rozsápu tě na kusy," zavrčel jsem, zatímco mi potemnily oči. Na to jméno jsem alergický. Ještě když si vybavím, co se stalo přesně před týdnem. Kdybych se nevydal na procházku za účelem roztřídění si myšlenek, Jungkook by pěkně dostal. Ani nevím, proč jsem zasáhl. Vlastně jsem nad tím nepřemýšlel, ale jsem si skoro jistý, že kdyby tam byl kdokoliv jiný, jen bych prošel kolem. Nedokážu si ani vysvětlit, proč mi dělalo problém to místo opustit. Proč jsem ho tam prostě nenechal? Místo toho jsem odchytl nějaké zmijozelské druháky a nařídil jim, aby se šli podívat ke kaštanu. Pohrozil jsem jim, že jestli jenom pípnou o tom, že jsem s nimi mluvil, proměním je ve fretky a předhodím hipogryfům, kteří přežívají v Zapovězeném lese. Zafungovalo to, což mě docela udivuje. Jennie se lehce dotkla mého ramene, aby mi naznačila, že se mám trochu zklidnit. Odstrčil jsem ji a pevně sevřel desky knihy.
