Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Šachmat, Jungkooku," usmál se mě Seungmin. Poraženecky jsem si povzdychl, ale mohl jsem to tušit. Je to mistr v kouzelnických šachách. Za tenhle týden mě porazil třikrát. Rád bych se pochlubil, kolikrát jsem vyhrál já, ale bohužel víc her jsme zatím nehráli. Tak snad příště bude štěstí na mojí straně.
„Kooku, nemá to cenu. Už to vzdej," řekl lehce výsměšně Yoongi ze svého křesla vedle krbu. Vsadil jsem se s ním, že pokud vyhraju nad Seungminem, koupí mi v Prasinkách máslový ležák. Naštěstí mám ještě čas do začátku listopadu. Celý tenhle týden se ale nese ve spokojeném duchu. Po škole jsem trávil většinu času s přáteli, jmenovitě tedy s Yoongim, Jisoo, Minou a Seungminem. Samozřejmě bych neměl zapomenout na Wendy, ale s tou se vídám výhradně na trénincích, což v podstatě znamená: hodně často. S ostatními z družstva se tolik nebavím, ale v rámci hry spolu vycházíme perfektně.
„Nikdy se nevzdám. Zmiňoval jsem se už, že jsem dosti soutěživý?" zeptal jsem se a následně se i zasmál společně s nimi. Opravdu rád s nimi trávím čas, protože mě dokáží rozesmát a cítím se s nimi komfortně. Působí to na mě, že se známe již roky a on to je teprve měsíc a půl. Je ale zábavné postupně zjišťovat charaktery ostatních.
„Chudák Seungmin. Vždyť se mu ty šachy znechutí, když je bude hrát furt dokola," řekla s falešnou lítostí Jisoo, což vedlo k dalšímu záchvatu smíchu a mému nafouknutí tváří. Dělám to vždy, když jsem naštvaná, ale protentokrát to samozřejmě nebyla pravda. Hrál jsem uraženého, ale moc dlouho mi to nevydrželo a začal jsem se opět smát.
Když jsem se konečně mohl pořádně nadechnout, zvedl jsem se ze židle a šel do svého pokoje. Do menší plátěné tašky jsem naházel pár učebnic, pergamenů a hlavně kalamář. Běžně jsem si páteční večer užíval právě s přáteli, ale dnes tomu tak být nemělo. Byl jsem s nimi celý týden a učení dost zanedbal. Musím udělat všechny domácí úkoly, které jsem odkládal, protože byly až na další týden.
„Kam jdeš, Kooku?" zajímal se Yoongi. Starostlivý jako vždy.
„Jen do knihovny, Hyung. Přes týden jsem se flákal, takže odhaduji, že se uvidíme až na večeři," usmál jsem se na ně a prošel dveřmi s klepadlem. Zaslechl jsem ještě Minu, která mi přála klidné učení. Je moc milá. Sešel jsem do nižšího patra a pozdravil madam knihovnici, která si mě ani nevšimla. Byla zabraná do nějakého papírování.
Posadil jsem se k jednomu stolku a z tašky si vyndal všechny věci. Přemýšlel jsem, s čím začít. Moc se mi učit nechtělo, proto jsem zvolil zábavnější možnost. Vzal jsem si čistý pergamen a začal psát dopis. Rodičům a prarodičům jsem už dávno psal, už by chyběla jen jedna osoba, což byl můj bratranec. Je to jediný další kouzelník v naší rodině, taky mudlorozený. Je o čtyři roky starší a studoval v Krásnohůlkách.
Věnuje se astrologii a pracuje v Soulu jako věštec. Strýc byl naštvaný, když se rozhodl pro takovou práci. Na rozdíl od mých rodičů se vždy zajímal o kouzelnický svět a dbal na výuku. Chtěl, aby pracoval na ministerstvu, což se mému bratranci nelíbilo. Dost se o tom pohádali. Já jsem tedy na jeho straně. Taky mám rád vesmír, ale raději se zabývám astronomií než astrologií. Fanoušek jasnovidectví moc nejsem.
