Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděl jsem v knihovně na svém obvyklém místě. Před sebou jsem měl položenou učebnici astronomie s výčtem planet. Měl jsem nalistovaný Mars a pomalu jsem úhledně opisoval informace z hlavního článku. Snažil jsem se použít i jiná slova než byla ta přímo v učebnici. Neměl jsem ale náladu si něco pečlivě vyhledávat a následně to zpracovat. Venku bylo až nechutně teplo a v knihovně to nebylo o moc lepší. Několikrát jsem si musel otřít pot z čela. Jak já nenávidím, když se potím. Pár vrchních knoflíčků na košili jsem měl rozepnutý, kravatu jsem nechal v pokoji. Kalhoty jsem odmítal sundat, ač mi v nich bylo teplo. Nehodlám kvůli blbému počasí měnit své zásady.
"Ahoj Tae," ozvalo se od rohu regálu s knihami. Zvedl jsem zrak a automaticky oplatil Jungkookovi jeho úsměv. Vždy se usmíval tak upřímně a vesele. Dával mi tak jistotu, že mě opravdu rád vidí. Trochu mě ale překvapilo, když se ke mně nahnul a krátce mě políbil na rty, aniž by se rozhlédl kolem sebe, jak má ve zvyku. Překvapeně jsem pozvedl jedno obočí.
"Chyběl si mi," řekl a položil svou ruku na tu mou. Hned jsem si s ním propletl prsty. Jeho chování mě ale trochu zaráží. Nikdy nebyl tak přítulný jako dnes. Samozřejmě vím, jak moc rád se objímá a dotýká se mě, jen dnes je to trochu... jiné. Byl jsem zmatený, ale rozhodl jsem se na to neupozorňovat. Pravděpodobně bude chyba na mojí straně, opět. Jungkook se hned zajímal, co dělám, a očima přelétl přes můj pergamen. Hádám, že už to má hotové. Astronomie mu nikdy nedělá problém, narozdíl třeba od Lektvarů, u kterých jsem velice zvědavý, jak to bude zvládat příští rok.
"Přemýšlel jsi nad tím, co jsem ti minule řekl?" zeptal se zničehonic. Zarazil jsem se v pohybu a v hlavě se vrátil do úterka, kdy jsme spolu naposledy více mluvili. Jinak jsme spolu prohodili pár slov o hodinách, ale v úterý jsem opět seděl u havraspárského stolu. Odpoledne jsem mu pomáhal s Lektvary, ale musel odejít na trénink. Nechápu, proč stále mají tréninky. Bádal jsem ale nad tím, o čem mluví. Nad čím jsem měl přemýšlet? Bavili jsme se o spoustu věcech. Třeba mi vyprávěl o svém bratranci, či jsme řešili domácí skřítky, která má Jungkook nově tak v oblibě. Nevím, co se mi tímto snaží naznačit.
"Že ty vůbec nevíš, o čem mluvím, viď?" rozesmál se nad mým zamyšleným výrazem. Sklopil jsem pohled a lehce se usmál, protože mě odhalil. Už se ve mně naučil dobře číst. Na jednu stranu to je asi dobře, ale na tu druhou mě to děsí. Mám dojem, že už se před ním nemohu schovat. O tom ale vztah asi je. I já jsem se naučil číst řeč jeho těla. Proto jsem hned zbystřil, když se přestal smát a jeho úsměv zvážněl, ale nezmizel. Rychle jsem ještě jednou pátral v paměti, zda jsem něco neudělal, či jsem špatně něco neřekl. Možná má na mysli tu hádku s Jennie. To jsem ale už dávno vyřešil.
"Naposledy jsme mluvili o nás, vzpomínáš? Že bychom možná udělali změnu. Řekl jsi, že si musíš promyslet," jeho hlas byl klidný, ale stále laskavý. Najednou se mi vybavila naše poslední konverzace, kdy jsme seděli přesně na stejném místě. Ano, řekl jsem, že si to potřebuju promyslet. Neudělal jsem to. Nechtěl jsem.
