Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Výborně třído! Nayeon, ukliď prosím ten nepořádek, co jsme tu teď natropili."
„Ano, pane profesore," odpověděla mrzimorská dívka a jedním mávnutím hůlky uklidila střepy. Dnes jsme se začali učit zaklínadlo jménem: Mdloby na tebe. Je to pěkně užitečné kouzlo, hlavně proti nepřátelům. Procvičili jsme ještě nějaká zaklínadla, než nás profesor propustil. Vyrazil jsem do Velké síně na oběd. Tentokrát jsem měl poměrně velký hlad. Dnešní hodina Obrany mě vyčerpala. Nandal jsem si na talíř plno jídla a spokojeně se najedl. Z Velké síně jsem zamířil rovnou do sklepení, ale tam mě čekalo malé překvapení.
Profesor Snape o víkendu odjel z Bradavic, tudíž naše dvojhodinovka lektvarů odpadá. Byl jsem štěstím bez sebe. Už jsem si to spokojeně ťapkal do havraspárské kolejní místnosti, než jsem si uvědomil, že mám i jinou práci. Trochu jsem si povzdechl a sešel pár schodů, abych se dostal přes pohyblivé schody do 5. patra. Prošel jsem chodbou a vešel do prázdné učebny. Otevřel jsem skříňku pod katedrou, kde jsem svůj mnoholičný lektvar nechal. Vypadal celkem v pořádku. Žádné nekontrolovatelné bublání ani šumění. Otevřel jsem učebnici a nalistoval správnou stranu. Udělal jsem vše, co mi říkal recept. Následně jsem skříňku zavřel. Chvíli jsem počkal, jestli se nezačne dít něco nepatřičného, ale jakmile jsem zde seděl již přes deset minut, uznal jsem, že se asi nic nestane. Zvedl jsem se a opustil učebnu. Pohyblivé schody dnes měly náladu si se mnou pohrát, takže chvíli trvalo, než jsem se dostal ke klepadlu ve tvaru orla.
„Všechno žere, všechno se v něm ztrácí, stromy, květy, zvířata i ptáci. Hryže kov i pláty z ocele, tvrdý kámen na prach semele. Města rozvalí a krále skolí, vysokánské hory svrhne do údolí. Kdo jsem?" zeptalo se klepadlo.
„Čas," odpověděl jsem a byl na sebe hrdý, že jsem na to dokázal přijít během chvíle. Vždy mi to zvedne náladu. Cítím se pak o něco chytřejší. Prošel jsem dřevěnými dveřmi do havraspárské koleje. Nejdříve jsem si odnesl věci do pokoje a následně se posadil do křesla naproti erbu, který se tyčil nad ohništěm. Už jsem si ho stihl pořádně prohlédnout a troufám si tvrdit, že bych ho dokázal rozeznat od nějakého padělku. Do místnosti vešel Yoongi společně s Jisoo. Mávnul jsem na ně rukou, abych upoutal jejich pozornost.
„Co tady děláš, Kooku? Neměl bys mít Lektvary?" zeptal se překvapeně Yoongi a posadil se na roh pohovky vedle mě. Jisoo ho napodobila.
„Snape se někde zdržel. Upřímně by mi nevadilo, kdyby nám Lektvary odpadly na celý týden," řekl jsem s úsměvem a uvelebil se v křesle. Vážně by to bylo super. Ta představa se mi vážně líbí.
„Víš, jak by to bylo nepraktické, Kooku? Kdyby Snape chyběl celý týden a náhodou by se vyskytly nějaké komplikace u projektu, nikdo by nám nepomohl. Byla bych si jistější, kdybych věděla, že je na hradě," Mina si přitáhla křeslo blíže k nám. Na tom něco bude, ale představa týdne bez Lektvarů mě láká více, než jaký mám strach z neúspěchu.
