Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Kookie, vstávej," šťouchnul mi Tae do tváře. Nespokojeně jsem zamručel a otevřel oči. Setkal jsem se s tváří svého krásného přítele, což mě donutilo k hřejivému úsměvu. Hlavu jsem měl položenou na jeho klíně a ač se mi vůbec nechtělo, zvednul jsem se. Několikrát jsem zamrkal, aby si oči zvykly na přísun světla, který do místnosti pronikalo skrz otevřené okno. Místnost byla tak příjemně chladná, protože venku pofukoval mírný vítr.
"Každou chvíli přijdou," oznámil mi Tae sedící vedle mě. Nacházeli jsme se v jedné prázdné učebně v první patře. Byla zrovna naše jediná volné hodina, kdy jsme měli čas se naobědvat. Celý tento týden je postavený na hlavu. Vyučovací hodiny jsou nudné a dlouhé. Mám často pocit, že na nich usnu. Nemluvě o tom, že se na některých potkávám s Minou a ostatními spolužáky. Rázem se Obrana a Přeměna staly mými nejoblíbenějšími předměty, protože na ani jeden z nich nechodí krom mě žádný havraspár. Za to pondělní hodina Astronomie byla za trest, protože se Mina nacházela hned vedle mě a pokoušela se navázat konverzaci. Odpočítával jsem minuty do konce.
"Kdo že přijde?" zeptal jsem se nechápavě a otočil se na Tae. Jakmile jsme přišli do této učebny, tak jsem usnul. Spát chodím do havraspárské věže, abych nevyvolal nějaké znepokojení. Přijdu tam těsně před večerkou a odcházím ještě před osmou. Vždycky na mě venku čeká Minho, aby zajistil, že mě nikdo neuvidí. V tuhle dobu ještě není povoleno vycházet ven. Obědváme vždy v této učebně, kde můžeme být všichni pohromadě. Poslední dny se vyhýbám přehnané pozornosti a sedět sám u havraspárského stolu se mi opravdu nechce. Jennie a ostatní nám vždy přinesou jídlo a najíme se společně. Bohužel dnes mají všichni nějakou hodinu, takže jsem dost zmatený, kdo nám to jídlo přinese.
"Domácí skřítci," odpověděl mi ledabyle a více se opřel o židli, za to já jsem překvapeně vykulil oči.
"Domácí s- tady jsou domácí skřítci?" zeptal jsem se nechápavě.
"Kdo myslíš, že všechna ta jídla vaří. Vchod do kuchyně se nachází kousek od mrzimorského vstupu do koleje. Stačí se dotknout hrušky na obrazu s mísou ovoce," oznámil mi. O vstupu jsem věděl, ale nijak jsem hlouběji nepřemýšlel na tím, kdo vaří ono chutné jídlo. Vlastně jsem nikdy žádného domácího skřítka neviděl.
"Jak jsi se s nimi vůbec zkontaktoval a jak vypadají?" vyhrkl jsem se zájmem v hlasu, načež se na mě Taehyung zatvářil trochu zaskočeně.
"No normálně. Ráno jsem zašel do kuchyně a požádal je, aby nám donesli jídlo na požadovaný čas a místo. A jak vypadají? Ty jsi copak žádného nikdy neviděl?" zeptal se mě nechápavě, nato jsem si uvědomil, že jsem narazil na kámen úrazu.
"Tae, nejsem čistokrevný kouzelník jako ty," řekl jsem trochu tišeji, protože jsem věděl, že se dotýkám citlivého tématu. Úmyslně jsem se vyhnul slovíčku rodina. Původně jsem totiž chtěl říct, že nepocházím z kouzelnické rodiny jako on, al záhy jsem si uvědomil, že by to nebyla moc dobrá formulace vzhledem k jeho problémům s rodinou. Všiml jsem si, jak se nepatrně napnul.
