Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dnes je krásná noc. Je taková škoda, že naše kolej se nachází ve sklepení a za okny nám plují ryby z Velkého jezera. Tak rád bych si sednul na parapet a pozoroval oblohu. Proto rád chodím na astronomickou věž. Vždy se nepozorovaně vyplížím a strávím několik minut pozorováním souhvězdí. Ač to nevidím, cítím to. Dnes je krásně. Dlouho jsem uvažoval, jestli je dnes vhodné jít si na procházku. Kdyby na to přišla Jennie, roztrhla by mě jak hada.
Neodolal jsem a tiše přešel na chodbu. Trochu mě znepokojilo, že se ve společenské místnosti stále svítilo. Je skoro půlnoc, který blázen by dělal úkoly a... aha, že mě to nepřekvapuje. U stolu seděl Minho, čmárajíc něco do sešitu, a Jennie, která si pilovala svoje nehty. Na pohovce vedle nich spal Hyunjin. Nevím, co tady dělají, ale mám takový pocit, že to tady hlídají kvůli mně. Jennie mě zná stejně dobře jako její vlasy. Já se ale jen tak nevzdám.
Zavřel jsem oči a cítil, jak mi tělo začíná pokrývat srst. Sněhobílá s černými pruhy. Změnili se mi proporce hlavy, a když jsem otevřel oči, byl jsem jen necelý půl metr nad zemí. Proměna proběhla bez komplikací. Přikrčil jsem se k zemi a ocas k tělo a začal se plížit. Tiše jsem našlapoval a podlézal pod pohovkami. Už jsem byl skoro u vchodu.
„Myslíš si, že jsme úplně blbý, Taehyungu?" ozval se hlas mé kamarádky. Věděl jsem, že tohle už nemá cenu. Popoběhnul jsem až ke křeslu, do kterého jsem skočil. Následovala proměna do mé lidské formy, samozřejmě i s pořádně naštvaným výrazem. Mám chuť někoho zakousnout.
„Zapomněl si, že je dnes věž zabraná 7. ročníkem?" zeptala se s ironií v hlase. Protočil jsem očima a ruce si na hrudi překřížil. Nemusel jsem ani odpovídat, protože Jennie spustila svoji výchovnou přednášku, na kterou jsem opravdu neměl náladu. Zvedl jsem se z křesla, abych unikl jejímu sekýrování.
„Ani hnout, Kime Taehyungu," zarazil jsem se, když se od dveří do společenské místnosti ozval hlas Irene. Trochu nejistě jsem se vrátil do křesla a prohlédl si nově příchozí, která se posadila hned vedle Minha.
„Proč si nikomu neřekl, že máš projekt na Obranu? Ještě k tomu s tím nováčkem z Havraspáru,"
„Taehyung má projekt s nováčkem z Havraspáru?!" skoro až vykřikl Hyunjin, který se najednou probudil. Jeho taky vzbudí jakékoliv drby. I Minho zvedl oči od pergamenu s překvapeným výrazem, který s ním sdílela i Jennie. Cítil jsem se lehce nepříjemně, když na mě všichni čtyři hleděli. Nevědomky jsem zaryl nehty do stehna. Nerozumím tomu, proč.
„Zaslechla jsem něco o projektu od Seulgi, ale myslela jsem si, že je to dobrovolné. Proč o tom nevím, Taehyungshii?" zeptala se dotčeně Jennie a položila si ruce na hruď v místech, kde se nachází srdce. Hyunjin se rychle přemístil z pohovky k nám ke stolu a oči mu úplně zářily nedočkavostí. Vážně jsem toužil se zvednout a vypadnout odtud, ale nepomůžu si tím. Vím to. Když jsou stále mlčel, ujala se slova Irene.
