Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Já jsem to posral!" vstoupil do koutku knihovny Hyunjin. Jeho tvář jasně napovídala tomu, že není zrovna dvakrát nadšený. Než však stihl pokračovat, schytal menší pohlavek od Jennie za rachot, který způsobil. Za blonďákem přišel Minho, který se tvářil dost otráveně, jako by snědl něco kyselého.
"Můžeme ho někam zavřít? Jinak se z něho zblázním!" stěžoval si a doslova spadl do volného křesla. Musel jsem se nad tím mírně zasmát, protože Minhův výraz byl k nezaplacení. Seděl jsem v křesle naproti němu, akorát jsem ho ještě sdílel s Taem. Ruku měl obtočenou kolem mého pasu a tím mi dodával pohodlí. Několikrát jsem se ho již ptal, zda si ruku nepřeležel, ale pokaždé mi odpověděl záporně. Ignoroval jsem soudivý pohled mladších studentek Nebelvíru, které kolem nás procházeli, a opřel si hlavu o Taeho rameno.
Už jsem si zvykl, že na nás všichni civí. Ale pondělní ráno bylo teda něco. Drželi jsme se za ruce a šli na společnou hodinu Lektvarů. Dokonce i někteří profesoři nám věnovali nechápavý pohled. Mám dojem, že zdejší studenti nikdy v životě neviděli dva lidi se držet za ruce, jinak si to nedokážu vysvětlit. Ta zvýšená pozornost byla docela nepříjemná, ale snažil jsem se ji nevnímat. Tae to ale zvládat podstatně hůře. Ani teď se necítí komfortně, ale nikdy mě zatím neodstrčil. Říkám si, že do konce tohoto roku to zvládneme, na začátku toho příštího na nás stále budou koukat, ale později si na to zvyknou a už jim ani nebudeme stát za pohled. To je moje motivace.
"Já neprojdu! Propadnu a už vás nikdy neuvidím!" mluvil nahlas Hyunjin, který ještě hraně brečel. Říkám si, že všechno moc hned dramatizuje.
"To by nebylo špatné."
"Minho!" kopla do zmiňovaného Jennie, načež jsem se začal smát. Koutky se zvedly i Jisoo a Mině, zatímco Seungmin byl naladěný na stejnou notu jako já.
"O ano, promiň. Přestaň to tak prožívat. Kdyby jsi skončil o ročník níž, tak se budeme potkávat na chodbách a ve společ-" nedořekl to, protože už se po něm vrhla zmijozelská princezna a rvala mu do pusy kapesník, který Merlin ví vzala.
"Nemusíš se obávat Hyunjinshii, v nižším ročníku určitě neskončíš. Vždyť ti s přípravou pomáhal Taehyung," chlácholila ho Jennie.
"To by si z toho nejdřív musel něco pamatovat," opět si do něho rýpnul jeho nejlepší kamarád. ty dva jsou opravdu zvláštní. Naprostí protiklady, navzájem se provokují a urážejí, přesto je člověk vidí skoro vždycky spolu.
"Co jsi zkazil tentokrát?" zeptal se Tae s přísným pohledem. Blonďák sklopil pohled a na křesle, do kterého se posadil hned, jak přišel, se posadil do tureckého sedu.
"Napsal jsem, že vlkodlačí lektvar tě přemění na vlkodlaka. Já vím, že je to naprostá kravina! Ale oni už hlásili konec a já jsem si na nic nemohl vzpomenout," snažil se bránit, ale moc mu to nepomohlo. Cítil jsem, jak se Tae napnul a narovnal.
