Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Výborně, Jungkooku, jde vidět, že na sobě pracujete," pochválil mě profesor Kim. Stydlivě jsem se usmál a sklopil zrak. Myslím si, že už jsem pochopil, jak neverbální magie funguje. Konečně se mi začalo dařit. Hned jsem měl lepší náladu.
„Jsem mile potěšen, protože vidím, jak se všichni zlepšujete. Přidávám 5 bodů za každého k vašim kolejím. Teď bohužel přejdeme k té nudnější části, které se ale nemůžeme vyhnout. Zadávám vám projekt do začátku listopadu, abyste nemuseli moc spěchat. Taky vás rozdělím do skupin napříč kolejemi. Není nás tu moc, proto bych byl rád, abyste si byli blízcí," učebnou se ozval tlumený hluk.
Hádám, že se jim moc nelíbilo, že by měli pracovat s někým z jiné koleje. Ve vyučovací hodině? Žádný problém, ale ve svém volném čase? To už nezní tak lákavě. Hlavně bychom se neměli navštěvovat, což značně ztěžuje práci.
„Chci, abyste napsali 35,1 palců dlouhý text na téma neverbální magie. V textu musíte odpovědět na následující otázky:
1. Proč se neverbální magie vyučuje až v 6. ročníku? 2. Jak může být neverbální magie užitečná pro běžný život? 3. Které kouzelnické profese využívají nejvíce neverbální magii a proč? 4. Může být neverbální magie nebezpečná a proč? 5. Znalost neverbální magie = lepší kouzelník; váš názor."
„Nějaké otázky k tématu nebo otázkám?" zeptal se a rozhlédl se po učebně. Pár studentů otázku mělo, ale mně bylo vše jasné. Spíš mě zajímalo, s kým na tomto projektu budu pracovat. To dost ovlivňuje výsledek práce. Pan profesor nám poslal papír, na kterém byl seznam. Každý, kdo se na něj podíval, se hned rozhlédl po třídě. Většinou zavadili pohledem o mě, čemuž jsem nerozuměl. Hned jsem ale pochopil, jakmile se mi seznam dostal do rukou.
Mám pracovat na projektu s Taehyungem? Otočil jsem se na něj zrovna ve chvíli, kdy si četl seznam. V jeho tváři jsem nezaznamenal jedinou změnu či náznak jakékoliv emoce. Je mu to jedno nebo nechce ukázat své emoce? Profesor ukončil hodinu a všichni si uklidili svoje věci. Chtěl jsem odejít z učebny, když v tu mě pan Kim chytl za rameno a zabránil v odchodu.
„Jungkooku, k tomu rozdělení. Všiml jsem si, jak pilně pracujete a poměrně dobře vycházíte s ostatními. Je třeba začlenit pana Taehyunga do kolektivu. Věřím, že to zvládnete. Kdyby nastaly nějaké komplikace, řekněte mi," mrknul na mě a vrátil se zpět ke katedře.
Nevím, jestli mám být poctěn anebo uražen. Neumím si představit, jak práce s ním bude probíhat. Všichni se po skončení hodiny rozutekli po škole, ale hádám, že se později kontaktují. Mám udělat to stejné? Všichni se mu ale vyhýbají, co když se začnou vyhýbat i mně?! Upřímně bych nerad skončil jako on. Mám z něho respekt kvůli řečem, co jsem o něm zaslechl a že jich nebylo málo. Myslím si ale, že dost někteří přehání. Pochybuji, že je Taehyung upír, jak mi jeden mrzimor povídal.
