Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Stál jsem před zrcadlem v chlapecké koupelně a prováděl ústní hygienu. Vyplivl jsem pastu do umyvadla a pozoroval, jak ji voda smývá. Následně jsem se zahleděl na svůj odraz. Povzdychl jsem si a šáhl do své kosmetické taštičky, ze které jsem vytáhl krycí make-up. Jemně jsem ho nanesl na svůj obličej a lehce i na krk, zapudroval a navoněl se. Hned jsem vypadal skoro stejně, jako když jsem sem přijel. Vyhnu se tím zbytečným otázkám, přesto se necítí zrovna dvakrát dobře. Už ale nemám pocit, že umírám zevnitř. Jenom hniju, velice pomalu.
Vzal jsem si všechny osobní věci a odnesl je na pokoj. Zrovna jedno z dvojčat hledalo ponožku, zatímco druhé se hlasitě smálo. Nevšímal jsem si jich a po uložení svých věcí jsem se odebral do společenské místnosti. Mina již čekala opřená vedle dveří a listovala svým sešitem. Popřál jsem ji dobré ráno a společně se vydali do Velké síně. Šli jsme mlčky, což mi vyhovovalo. Stále se cítím trochu ospalý, ač jsem si ráno dal studenou sprchu. Moc mi nepomohla. Ve Velké síni jsem se posadil vedle Seungmina zády ke zmijozelskému stolu a hlavou kývl na Yoongiho, který seděl naproti mně.
Rád bych řekl, že se vše vrátilo do starých kolejích, ale to bohužel nemohu. Seungmin s Yoongim odložili válečné sekery, ale stále je mezi nimi cítit napětí. Jisoo se zachovala dospěle, blonďák se jí omluvil a ona jeho omluvu přijala. Jsem rád, že už jsme opět všichni, přesto je to zvláštní. Doufám, že tato atmosféra brzy pomine. Jedl jsem müsli s jogurtem a poslouchal konverzace ostatních. Sem tam na mě Jisoo sklouzla svým pohledem a hned na to zase věnovala Seungminovi. Poslední dny mě až přehnaně často pozoruje. Nevím, co má v úmyslu, ale trochu mě znepokojuje.
"No nic, tak já už jdu. Potřebuju se ještě připravit, uvidíme se na obědě," zamával nám nejmladší, kterého čekala hodina Péče o kouzelné tvory. Dopil jsem svůj bezinkový čaj a byl též připraven k odchodu. S Minou jsme se zvedli a odebrali se do útrob hradu na hodinu Kouzelných formulí.
"Myslíš si, že mu bude vadit, že jsem tu esej napsala o pár palců víc?" zeptala se mě tichým, vlastně svým obvyklým, hlasem blondýnka kráčející po mém boku. Po její otázce jsem lehce strnul.
"Jakou esej?" vytvořila se ve mně panika. Jednou esej, na kterou jsem si dokázal vzpomenout, byla ta na Obranu a tam Mina nechodila.
"Ta dobrovolná na odpuzující kouzla," objasnila mi s lehce otaveným hlasem, ale vím, že to nemyslela zle. Hned se mi ulevilo, protože jsem měl strach, že jsem na něco zapomněl. Poslední dobou se mi to stává až moc často. Nejednou se mi povedlo nechat hůlku na pokoji, což je fatální chyba kouzelníka. I malé děti ví, že se hůlka nosí vždycky s sebou. Co by kdyby se něco stalo? Vešli jsme do učebny a posadili se na naše obvyklá místa. Kouzelné formule jsem měl poměrně rád. Celkově mi učivo pomáhalo přijít na jiné myšlenky.
***
"Tak se zatím měj," řekla mi Mina, zatímco se rozešla opačným směrem něž já. Vyšel jsem několik schodů, abych se dostal o patro výš a dostavil se další hodině. Profesorka McGonagallová nemá ráda pozdní příchody, ale narozdíl od Snapea vás skoro neprokleje, jen vás upozorní na vaši nedochvilnost. Je to přísná profesorka, ale naučí. Musí být i dobrá kolejní profesorka. Nic proti panu profesoru Kratiknotovi, ale moc velký zájem o nás neprojevuje a když už, je to takové zvláštní a trapné. Asi bych radši bral McGonagallovou, ale to by ona musela změnit kolej. Do Nebelvíru bych nešel i kdyby mi měli zaplatit třeba milión galeonů.
Posadil jsem se do lavice a vyndal si vše potřebné na lavici. Profesorka se dostavila s předstihem, jako vždy, a jakmile jsme byli všichni, začala výuka. Udělalo mi radost, když se mi povedlo udělat z ponožky vidličku pomocí zaklínadla Transforma Furca. Bylo to pouze na procvičení, protože tohle kouzlo je učivo tak 4. ročníku, přesto mi to vykouzlilo na tváři úsměv. Dneska byla profesorka až podezřivě milá a nechala nás zkoušet různé věci z minulosti. Taková procvičovací hodina. Už se blížila ke konci a já jsem měl ze sebe dobrý pocit. Profesorka si stoupla před katedru s pergamenem v ruce.
"Začal nám nový měsíc, proto jsem se rozhodla, že je čas na nějakou práci. Jak jsem slyšela, celý leden jste ni pořádně neměli, proto si myslím, že vám to neuškodí. Ve skupinkách vypracujete esej na téma: možnosti lidské transfigurace. Obecné informace jste dělali již na začátku tohoto roku. Tentokrát chci, abyste toto téma rozebrali až do hloubky. Zaměřte se především na vlkodlaky, zvěromagii a metamorfomagii, je toho ale o mnoho více. Čím víc informací, tím větší váhu vaše výsledná známka bude mít. Rozřadila jsem vás do skupin, ve kterých budete následují měsíc pracovat. Změny ve skupinách dělat nebudu, jste dostatečně vyspělí na to, abyste se naučili řešit problémy sami. Esej bude dlouhá 44 palců. Pokud máte nějaké dotazy, najdete mě ve sborovně. Konec hodiny."
Zakončila svůj monolog profesorka a nechala pergamen s rozřazením levitovat před svojí katedrou. Všichni se k němu hned nahrnuli a jakmile se na mě Rosé podívala, věděl jsem, že je něco špatně. Věděl jsem, co to znamená a vůbec se mi to nelíbilo. Sbalil jsem si věci a aniž bych se k pergamenu přiblížil, jsem opustil učebnu.
Srdce mi nepříjemně pumpovalo. Měl jsem vztek. Jak je tohle ksakru možný?! Je nás v té třídě devět, tak proč zrovna já? Neříkám, kdyby to bylo poprvé, ale tohle je již třetí projekt za tenhle rok a všechny jsem měl dělat s ním. A stejně jsem je skoro celé dělal sám. Byl jsem opravdu naštvaný. Tohle profesoři museli udělat naschvál! Nepřipadá mi, že jsem nějak splnil misi pana profesora Kima, Snape určitě prokoukl, že Taehyung při přípravě lektvaru nehnul ani prstem a teď tohle! Proč?! To se snad rozkřiklo, že mi komunikace s ním nedělala až takový problém? Ano, v říjnu a listopadu jsme spolu trávili poměrně dost času, ale to teď už neplatí. Vždyť jsme spolu skoro celý prosinec a leden nepromluvili. Nebo... viděl nás někdo na Silvestra?
Až zpětně si uvědomuju, kolik lidí tam vlastně bylo. Zas tak velké množství to teda nebylo, většinu až byla pod vlivem různého alkoholu, přesto šance, že nás někdo viděl se líbat, je obrovská. Ale může za to on, ne já! To Taehyung mě políbil uprostřed parketu při našem společném tanci, který byl teda moje iniciativa, to však nemění nic na tom, že mě políbil ze své vlastní vůle a druhý den mě odkopl jak kus hadru!
Opravdu s ním nechci pracovat na projektu, vážně ne. Nejsem si jist, jestli by to moje zlomené srdce ustálo. Mám chuť ho uškrtit, proklít či otrávit, ale na druhou stranu bych ho chtěl opět políbit, dotýkat se ho a být mu celkově na blízku. A mám takový pocit, že tato moje stránka je silnější a nevím, jak bych zvládl být s ním déle jak pět minut u jednoho stolu tváří tvář. Nechci to zažívat celé od znova. S povzdechem jsem si promnul obličej a opřel se o zeď chodby. Co jsem komu udělal, že mě Merlin tak trestá?
Celý den jsem nad tím přemýšlel a čím déle jsem to dělal, tím horší to bylo. Ne, je to naprosto absurdní! Jak mám dělat projekt s někým, s kým jsem se vyspal a zároveň u toho dělat, že mi je naprosto lhostejný a ukradený. To dělá on, bohužel to není hrané. Nezvládnu to, opravdu ne. Cítím se zoufalý. Přece nemůžu zajít za svými přáteli a prosit je o nějakou pomoc či psychickou podporu. Hlavně ne teď, když jsem pod drobnohledem Jisoo. I Seungmin se poslední dobou chová divně. Nejednou v našem rozhovoru zmínil silvestrovskou párty, na které ani sám nebyl. Mám nějaké tušení, že něco ví. Opravdu nás někdo viděl? Stejně je to asi jedno, ale budu doufat, že tohle tajemství mezi hadem a orlem se nikdo nedozví. Myslím si, že by se tím Taehyung nechlubil. Co s tím ale zmůžu? Stejně se za chvíli po škole roznese, že opět děláme společný úkol a pokud někdo něco tuší, mohl by to být problém.
Proto jsem došel k jedinému řešení. Sám bych se k tomu asi neuchýlil, odporuje to mé povaze, ale co se dá dělat. Hlavně, když může on, tak i já. Ignoroval mě skoro celý prosinec, projekt na lektvary jsem v podstatě udělal celý sám, tak ať teď přiloží ruku k dílu on. Vím, že to bude těžké a že riskuji, že ani jeden z nás projekt neudělá, což se McGonagallové líbit nebude. Klidně ji ale mile rád řeknu, jak probíhali naše minulé projekty, a že to není můj problém. přesto mám nepříjemný pocit, že to není správné. Uvědomuju si to, ale je to jednodušší, než se mu postavit. Jendou jsem říkal, že mám rád tajemství a dobrodružství, pokud mi nenahání hrůzu a nejde mi o život. A zrovna tohle by se mezi ně zařadit mohlo.
Přesto když ulehám do postele, mám pocit, že toho budu sakra litovat.
... Tajemství Hada a Orla ...
Další kapitola: I'M THE WORST PERSON YOU'VE EVER MET
