Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Minho, unudíš mě k smrti. Jsem ještě mladý!" zasténal blonďák a zatvářil se, jako by ho právě někdo kopl do břicha. Ležel na posteli svého nejlepšího kamaráda a nudil se. Ráno se dozvěděli, že jim odpadla třetí a čtvrtá hodina, což samozřejmě všechny potěšilo, ale Hyunjin se již druhou hodinu nudil. Jeho nejlepší kamarád mu nevěnoval ani kousek pozornosti a na jejich koleji se aktuálně nenacházel nikdo, kdo by byl ochotný vtíravého a otravného blonďáka poslouchat. Společenská místnost se začala hromadit staršími studenty a s těmi se Hyunjin bavit zrovna nechtěl. Z jeho pohledu byli příliš nudní. Navíc na ně dnes nemá náladu. Možná za pár hodin změní názor, což je u něj naprosto normální. Dlouho u ničeho nevydrží.
"Minhoooooo," zvolal, aby získal pozornost zmíněného chlapce. Minho protočil očima a dál psal svou esej do astronomie. Dříve by po Hyunjinovi něco hodil, již je ale vytrénovaný a ví, že za chvíli to vzdá. Nebude to trvat dlouho. Minho opravdu nechápal, proč se spolu vlastně baví, když mu přijde blonďák tak otravný. Na jednu stranu mu ho bylo líto, protože věděl, že za své chování svým způsobem nemůže.
Ač je Hyunjin jedináček, jeho rodiče nebyli často doma a nechávali svého syna napospas babičce. V jejich rodině je to normální, proto Hyun vyrostl ve společnosti svých sestřenic, které byli dosti hlučné a z nějakého důvodu je jejich babička vždy upřednostňovala. Proto se často malý Hyunjin doma nedostal ani ke slovu, nikoho moc nezajímal a to samozřejmě na něm zanechalo nějaký otisk. Minho byl laskavé povahy a vždy dával Hyunovi pozornost, po které tak toužil. Jenže dnes už netouží být s ním tak často, je spíše introvertní, zajímá se o jiné věci a upřednostňuje spíše společnost starších, vyspělejších studentů.
"Prosíííííím," zakňoural chlapec ležící na posteli, který se zrovna překulil na svůj druhý bok. Neuvědomil si, jak je postel malá, neudržel rovnováhu a spadl z ní na zem. To již Minha donutilo se otočit, a když viděl svého kamaráda na zemi, nezmohl se na nic jiného než na povzdych a další protočení očí.
"To už musím padat na zem, aby sis mě všimnul?" zeptal se jízlivě Hyunjin, zatímco se držel za zadek, na který tvrdě dopadl.
"Chci něco dodělat, můžeš jít za nikým jiným," mávl ke dveřím a opět se otočil ke stolu a uchopil brko.
"Fakt díky. Byla s tebou sranda, ale už ti ty knihy vymyly hlavu," odfrkl si naštvaně a postavil se na nohy. Opustil místnost a nezapomněl pořádně prásknout dveřmi. Minho položil brk na tácek u kalamáře a promnul si obličej. Poslední dobou se hádají víc než obvykle. Celkově je mezi jejich nejbližšími dost silné napětí. Jennie je jak chodící bomba, která každou chvíli vybouchne, a Irene se s ní neustále dohaduje. Začíná to být nesnesitelné a dlouhé. Ač hrají divadlo, že je všechno v pořádku, když jsou sami, tak akorát po sobě štěkají.
Minho zavřel kalamář a nechal pergamen schout. Věděl, že už nic nenapíše. S povzdechem se zvedl a též opustil pokoj, který sdílí s Hyunjinem. Toho se taky vydal hledat. Zarazil se ale, když uviděl právě zmiňovaného chlapce ve společnosti Jennie a Irene, které se tvářili velice vážně a starostlivě zároveň. Tušil, že je něco špatně, proto neotálel a hned ke svým přátelům zamířil.
