Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jungkooku, je mi to líto, ale dnes se trénink ruší. V tomhle počasí nikdo ven jít nechce," oznámila mi smutně a zároveň naštvaně Wendy. Nikomu se nedivím, protože venku řádí již druhým dnem sněhová bouřka. Ven by mě museli dostat násilím. Přesto jsem se lehce usmál a vyjádřil soucit, aby měla pocit, že mi to je líto. Uvnitř sebe jsem ale tiše slavil. Jakmile se Wendy vzdálila od mého místa, decentně jsem se ušklíbl.
"Co pak ti zvedlo náladu?" podivil se Yoongi, který se posadil naproti mně.
"Odpadl trénink," řekl jsem hrdě, snad jako by to byla moje zásluha. Děkuji sněhová bouře!
"Počkej, to vás chtěla tahat ven do tohohle počasí?"
"Znáš Wendy, famfrpál je na prvním místě," na to uznale zakýval hlavou a na talíř si nandal smažené kuřecí paličky. Já už jsem svoji porci dojedl, ale jelikož jsem měl ještě nějaký ten čas, než mi začne odpolední vyučování, zůstal jsem u stolu s Yoongim, který moji přítomnost ocenil. za poslední týden jsme se opět dost sblížili a díky němu jsem ani neměl čas přemýšlet nad nějakými povinnostmi. Ta jedna se právě usadila ke stolu a zabodla do mě pohled jako šíp do terče. Statečně jsem mu pohled oplatil a pak s úsměvem se věnoval Yoongimu. Jak moc falešný a hraný úsměv to byl, asi nikdo nepoznal. Za tu dobu, co se mu úspěšně vyhýbám, jsem se naučil spoustu krásných falešných úsměvů. Večer mě tolik bolí tváře, že jsem si musel zajít pro nějakou mast k madam Pomfreyové, která mě od poslední návštěvy přestala mít nějak v lásce, čemuž úplně nerozumím.
Zkontroloval jsem čas, a jelikož mi ho zbývalo ještě mraky, rozhodl jsem se Yoongiho doprovodit na kolej. Už žádné další hodiny nemá, což mu závidím, ale vidina toho, že po lektvarech se natáhnu na pohovku u krbu a budu si povídat s přáteli, mi dělá radost. Tak jsem se spokojenou chůzí vydal z nejvyšší věže přes pohyblivé schody až do sklepení, kde se nacházela učebna Lektvarů. Byla stejně mrazivá a tmavá jako vždy. Posadil jsem se vedle Miny, která byla poněkud zaskočena mým širokým úsměvem zrovna na této hodině. Její zkoumavý pohled mě opravdu bavil. Úsměv na chvíli vystřídala lehce zamračená tvář, když Taehyung po boku zmijozelské princezny vešel do učebny. Jeho pohled upřený na moji osobu byl opravdu silný.
Rychle jsem se ale ovládl a obdařil nejen jeho, ale i jeho zmijozelskou kolegyni, zářivým úsměvem. Ta se na mě zatvářila skoro až znechuceně, pravděpodobně to ale byl její projev nechápavosti skombinovaný se zmateností. Upřímně mě pobavila, ale jakmile se posadili do lavice za námi, úsměv opadl a vystřídal ho hraný soustředěný výraz. Jak já jen lituji toho, že jsem se na lektvary vůbec zapsal. Teď v nich budu muset pokračovat až na OVCE. Kdybych tam měl s sebou Minu, možná by mi to tolik nevadilo. Měl bych se naučit samostatnosti a nespoléhat na to, že mi vždy pomůže.
Proto jsem se opravdu snažil, ale udržet pozornost bylo nesmírně těžké. Navíc, když jsem se musel dívat dvě hodiny na toho slizouna s mastnými vlasy. Snapea v lásce opravdu nemám a troufám si tvrdit, že je to vzájemné. Zapisoval jsem si jeho slova do sešitu, protože jsme začínali novou látku. Snape měl před sebou několik průhledných nádob a vysvětloval nám, jaké jsou mezi nimi rozdíly. Já jsem tak maximálně byl schopný určit barvu onoho roztoku, či co to ve skutečnosti vůbec bylo. Ale už to bylo něco, protože rozdíl mezi lososovou a růžovou na takovou vzdálenost nebyl skoro vidět. To abych si koupil brýle.
