Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Do příští hodiny si nastudujte stranu 245 a udělejte krátký výtah z probírané látky. Jsme v pořádném skluzu. Takže neočekávejte nějaké úlevy, i když jsme již v posledním měsíci školy," domluvil profesor Kim a přísně si prohlédl třídu. Nalistoval jsem si požadovanou stránku a přelétl ji očima. Bylo tam mraky textu, který musím zpracovat do zítra. Povzdechl jsem si a zaklapl učebnici. Začal jsem si jako ostatní balit. Vyšel jsem z učebny a připojil se k Taehyungovi, který se na mě podíval a následně sklopil zrak.
Stále si nemůže zvyknout na to, že mu dělám společnost na chodbách školy. Bylo to jednodušší, než aby ho následoval Primus či Primuska, kteří teď mají dost práce s přípravou na zkoušky OVCE, které začínají již za čtyři dny, stejně tak jako zkoušky NKÚ. Řekl bych, že je to ekvivalent mudlovské maturity, zatímco zkoušky NKÚ, které mám už díky Merlinovi za sebou, taková přihláška na střední školu. Upřímně jsem rád, že mám tenhle rok klid, protože s tím, co se tady poslední měsíce dělo, bych zcela jistě propadl. Držím všem palce, ale zároveň mi to připomíná fakt, že tu příští rok Yoongi a Jisoo nebudou. Stále si to plně nepřipouštím.
"Už mám hlad," pronesl jsem do prostoru, abych se přivedl na jiné myšlenky. Tae přikývl, což jsem mu moc nevěřil. Málokdy má opravdu hlad. Vešli jsme do Velké síně, kde už nějací studenti seděli, ale nebylo jich mnoho. Usmál jsem se na Taeho na rozloučenou a jemně se dlaní otřel o tu jeho. Krátký úsměv mi oplatil a odebral se ke svému stolu. Já jsem si přisedl ke Seungminovi, který se vrátil z hodiny Jasnovidectví. Pozdravil jsem ho a nabral si jídlo, přičemž jsem se posadil tak, abych měl perfektní výhled na svého krásného přítele, který právě s ne moc velkým nadšením poslouchal Hyunjina. Jakmile se naše pohledy setkaly, koutky se mu zvedly nahoru.
"Vy jste fakt něco," nechápavě jsem trhl hlavou k mladšímu, který mě s veselým úšklebkem pozoroval. Nechápal jsem, co tím myslí.
"Zamilovaně na sebe hledíte, jako by jste se právě nevrátili ze společné hodiny," řekl a napil se dýňové šťávy.
"Očividně jsi nikdy nebyl zamilovaný, Mine."
"Co ty o tom víš?" rýpnul si do mě s pozvednutým obočím. Tae nás bedlivě pozoroval, což mi připadalo roztomilé. Měl lehce pokrčené obočí a soustředil se. Určitě přemýšlí na tím, o čem mluvíme. Nikdy to asi nepřizná, ale občas je taky drbna jako Hyunjin. To se ale nikdy nemusí dozvědět.
"Kdyby jsi totiž byl zamilovaný, tak bys věděl, že pokaždé bude toho stráveného času málo. Nejraději bych s ním byl každý den, poslouchal jeho krásný hlas, hleděl do jeho tváře. Všechno, co dělá, je-"
"Radši už nepokračuj," odbyl mě a protočil oči. Stejného názoru byl i Yoongi, který právě přišel a slyšel část naší konverzace. Posadil se mi přímo do výhledu. Bylo mi hned jasné, že to udělal schválně. Nafoukl jsem tváře a naštvaně se na ně podíval, zatímco oba potlačovali smích
