Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do očí mě bilo nepřirozené světlo. Hlava se mi točila stejně jako žaludek. Bylo mi nehorázně špatně. Rukou jsem si přikryl oči, aby si pomalu zvykly. Když už jsem konečně neměl pocit, že mi je světlo vypálí, odstranil jsem ruku ze svého výhledu. Viděl jsem tmavý kamenný strop. Nevypadal stejně jako ten v havraspárské věži. Vymrštil jsem se do sedu, což nebyl vůbec dobrý nápad. Žaludek udělal kotrmelec a od mého pozadí tepala do celého těla bolest. Přesto jsem se rozhlédl po místnosti, která mi byla naprosto cizí. Za okny byla voda. Voda! Kde to Merline jsem?!
Až v tu chvíli mě napadlo se podívat vedle sebe. Na malý moment jsem přestal dýchat a jen civěl na Taehyungovu hlavu zabořenou do půli v polštáři. Najednou jsem si něco uvědomil. Já jsem NAHÝ! Panicky jsem se rozhlédl po podlaze, na které bylo poházeno moje a Taehyungovo oblečení. Co se včera sakra stalo?! Vzpomínám si, že jsem jen přijal jeho výzvu, a pak už mám černo. Kde to jsem a proč jsem nahý stejně jako Taehyung?! V hlavě se mi tvořily nejrůznější scénáře toho, co se včera mohlo stát. Přece... nemohli jsme se spolu vyspat. To nepřipadá ani v úvahu. Jenže jak jinak si mám tohle vysvětlit? Bolest v mé pánevní oblasti mě ještě ve všem utvrzovala. Ne, ne, ne! Nemohl jsem se přeci s Taehyungem vyspat v opilosti a ještě k tomu přijít o panictví! Zoufale jsem si zajel rukama do vlasů. Co jsem to udělal?!
Krev se mi v žilách zastavila, když se Taehyung převalil na druhý bok. Vydal u toho takový roztomilý zvuk. Vypadal jak medvídek, tak sladce. Najednou z něho vůbec nešla hrůza. Jenže co se stane, až se probudí? Co když si to bude pamatovat?! Ono... já bych byl rád, kdyby... si to pamatoval. Kdyby mu to nevadilo, kdyby za tím byla vidina něčeho dalšího, hlubšího než je pouhé kamarádství. Jenže mám strach, že to takové nebude a další jeho převalení mě v tom jen utvrdilo. Opatrně jsem vylezl z peřin a i přes bolest jsem si co nejrychleji natáhl své boxerky. Mé tričko bylo až u velkých oken, za kterými plavaly ryby. Přetáhl jsem si ho přes hlavu a hledal dál kousky svého oblečení, přičemž jsem si i místnost prohlížel.
Vypadala celkem útulně. Byla laděna do zeleno stříbrných barev. Začínám se obávat toho, že jsem ve zmijozelské koleji. Nedokážu si vybavit moment, kdy jsme sem vstoupili. Merline, čím více se snažím přemýšlet a vzpomenout si, tím horší to je. Odhrnul jsem Taehyungovu bílou košili, jestli se pod ní náhodou neukrývá jedna z mých ponožek. Nemám páru, jak se mohla dostat na stůl. Omylem jsem drknul do velkého srolovaného pergamenu, který spadl na zem. Vzal jsem ho do ruky a chtěl ho na stůl vrátit, ale upoutalo mě mé jméno, které bylo na jedné části pergamenu napsáno. Co to má znamenat?
„Polož to," řekl rázně a já pergamen znovu upustil, protože jsem se ho lekl. Rychle jsem ho vrátil na své původní místo a následně ztuhl, když jsem si uvědomil, že je Taehyung vzhůru. Promnul si ospale oči a peřina mu sklouzla až k bokům, takže mi teď odhaloval svoji hruď. Neměl ji vypracovanou, ale stále byla pěkná a hlavně stejně bledá jako jeho tvář. Dokonce na ni měl i pár škrábanců a starých jizev. Co se mu tak mohlo stát?
