Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pokud by pro mě existovalo něco jako oblíbený den, což považuji za absurdní, nejspíše by to byla středa. Většina studentů by se mnou nesouhlasila. Středa, prostřední den školy, bývá častým terčem nadávek společně s pondělím. Pro mě má ale tento den jiný význam. Je to den nicnedělání. Ráno si vstanu až se probudím, zajdu si na dvojhodinovku Přeměny a už můžu jít zase pryč. Večer mě ne vždy čeká astronomie, kterou bych mohl nazvat svým oblíbeným předmětem. Ale nic takového pro mě též není. Kdo by měl oblíbený předmět? Na co jim to je?
„Do příští hodiny si přečtěte článek na straně 57," ukončila s těmito slovy výuku profesorka McGonagallová. Mávnutím své hůlky smazala tabuli a zmizela někam do svého kabinetu. Zvedl jsem se ze zadní lavice a jako první jsem opustil třídu. Nijak výrazně jsem nespěchal, nebylo kam. Rozhodně jsem se ale neloudal, protože každá sekunda navíc mezi těmito imbecily mě zabíjí. Obzvlášť někteří mi dokážou pít krev, obrazně řečeno.
„Na procházce, Hade?" ozvalo se jako na zavolanou za mnou. Ani jsem se neutáčel, protože nemám zapotřebí se hádat. Dnes ne.
„Doma tě nenaučili, jak se máš chovat?" zeptal se mě s výsměchem jeden z nebelvírských. Měl jsem v plánu změnit směr a vydat se do levé části hradu, ale jako by můj čin předpokládali a zatarasili mi cestu.
„To víš, Johnny, radši ho vydědili než aby s ním ztráceli čas, že ano Hade?" se slizkým úsměvem odvětil Mark svému spolužákovy. Zhluboka jsem se nadechl a otočil se k nim zády, abych mohl odejít.
„Ale kampak? Urazili jsme tě, Hádečku?" nejraději bych té holce dal pěstí, abych jí ten její úsměv zmizel někam pod tu její ofinu.
Zhluboka dýchej, Taehyungu. Hlavně neztrať kontrolu
„Neumíš mluvit, Kime?!" zvýšil hlas Namjoon. Propaloval jsem ho pohledem. Škoda, že se takto nedá zabíjet. U něho bych si to i užíval.
„Nemám čas na vaše hloupé hrátky. Vypadněte," řekl jsem varovným a hlubokým hlasem. Namjoon se uchechtl a se založenýma rukama na hrudi se postavil přímo přede mě. Byl o trochu vyšší než já. Vždy se choval tak povýšeně, když měl za zadkem své kamarády. Byl to hajzl nepředstavitelných rozměrů. Bez té své partičky ale není nic.
„Nám se ale nechce, že?" ušklíbla se Lisa, černovlasá nebelvírka s ofinou a otravným pištícím hlasem. Její nepřeslechnutelné hihňání v hodinách Přeměny mě ubíjí. Nechápu, jak někdo tak hloupý a falešný, mohl zvládnou zkoušky NKÚ.
„Neptal jsem se tě. Vypadněte," zopakuji se zatnutou pěstí. Cítím, jak se mi napínají žíly a prsty se obmotávají kolem mé hůlky, kterou zásadně nosím v rukávu, abych ji mohl použít při pohotových situacích.
„Oppa*! Je na mě drzí a-" její pištění zaniklo stejně jako její ústa, po kterých nezbyla jediná památka. Zaklínadlo Oscausi jej jedno z těch kouzel, které mě Kruval naučil a stále ho používám. Je jako dělaný pro tuhle holku.
