Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ráno bylo v havraspárské věži rušno. Řekl bych ale, že podobný chaos zažívali i ostatní koleje. Dnes je první výlet do Prasinek! Moc jsem se do nich těšil hlavně díky vyprávění ostatních. Vylezl jsem z postele a po dokončení ranní očisty těla jsem se vydal do Velké síně. Ta byla dnes plná studentů. Brána školy se otvírá po snídani.
„Tak co, těšíš se Kooku?" zeptal se mě se sendvičem v ruce Yoongi, když jsem si k němu a Seungminovi přisedl. Dámy ještě nedorazili. Dnes si dávají načas.
„Já ano, ale moje peněženka moc nejásá, abych pravdu řekl," podrbal jsem se za uchem a radši nepřemýšlel nad tím, kolik dnes utratím peněz. Ne že bych strádal, ale nasliboval jsem toho možná až příliš. Naše kamarádky se konečně uráčily přijít, jak řekl Seungmin. Museli jsme na ně totiž počkat, aby se nasnídali. Již dávno jsme se domluvili, že půjdeme do Prasinek společně. Vychvalovaly je a slíbili mi, že mě provedou. Nemůžu se dočkat.
Když už jsme všichni byli po snídani, vrátili jsme se do naší koleje, abychom se přioblékli. S příchodem listopadu se ochladilo. Jsem rád, že mimo výuku nemusíme nosit hábity a uniformy. Navlékl jsem se do svého oblíbeného černého kabátu a mohli jsme vyrazit. Těším se až Bradavice zahalí sníh. Prý jsou nádherné a Prasinky dvojnásob. Naše pětičlenná skupinka si to vykračovala k bráně. Za námi i před námi se to jen hemžilo studenty všech ročníků, ale drželi jsme si od ostatních odstup. U brány nás všechny zkontroloval Filch, které mu jsme museli ukázat podepsané povolení od rodičů či zákonných zástupců.
Prasinky byli od areálu školy necelých deset minut chůze vzdálené. Po cestě jsme si povídali o uplynulém týdnu. Projekt na Obranu už je oficiálně za mnou. Profesor Kim byl spokojený a obou nám dal za V (výborné(1)). Profesoři teď neplánují žádné zkoušené a ani nedávají moc domácích úkolu. Zatím je listopad pohodový. Viděl jsem kouř vycházející z domků před námi. Seungmin byl stejně natěšený jako já, ač do Prasinek nejde poprvé.
„Kam by jsi se chtěl podívat první?" zeptala se mě Mina. Podle toho co jsem zaslechl, mají Prasinky 2 hospůdky, 5 obchodů, 1 čajovnu a dále dům jménem Chroptící chýše. Měl by to být údajně nejstrašidelnější dům v Koreji, ale prý jsou to jen báchorky. Z domu se občas ozývají zvláštní a strašidelné zvuky. Nikdo se tam neodváží vkročit. To je něco pro mě. Dnes jsem tu ale s přáteli, takže dobrodružství musí počkat.
„Je mi to jedno, ale asi bych první zašel do obchodů. Co třeba Taškářovy žertovné předměty?" vyslovil jsem název podniku, který mě první napadl. Ostatní s úsměvem přikývli a začali mě do onoho obchodu vést. Jak už z názvu vyplývá, na tomto místě si studenti mohou koupit nejrůznější kraviny. Líbilo se mi tam ale. Všude to bylo barevné a uvnitř člověk ani neslyšel vlastního slova. Tento obchod byl velice oblíbený na rozdíl od toho, který jsme navštívili záhy.
Brky u písaře byl poměrně krásný staromódní dům na kraji křižovatky. Jakmile jsme zavítali dovnitř, ticho nás doslova obalilo. Trochu mi to tu připomínalo bradavickou knihovnu, kterou madam Pinceová střeží jako... knihy. Lepší přirovnání mě k její osobě nenapadlo. Už dlouho jsem neviděl tolik brků pohromadě a když už jsme sem zavítali, musel jsem si nějaký koupit. Jinak u Taškáře mě nic moc nezaujalo. Nemám zapotřebí dělat rozruch.
